Koniáš kontra Špork
Jiří Dobrylovský
Hrabě Špork je vesměs vnímán jako lidumil, mecenáš umění a volnomyšlenkář. Tím vším opravdu byl, ale měl i řadu špatných vlastností, o nichž se obvykle nemluví – byl svéhlavý a konfliktní. Jezuitský páter Koniáš naopak vstoupil do dějin jako zjev veskrze odpudivý, náboženský fanatik, cenzor a palič knih. I to je pravda, jenže rovněž Koniáš měl spoustu dobrých vlastností, jež se naopak zpravidla nepřipomínají. Historický román, který líčí konflikt mezi církví a Šporkem, je striktně založen na historických skutečnostech včetně soudních protokolů z kacířského procesu z let 1792–1833.... celý text
Přidat komentář
Hezky popsané události. Aneb jak čas a zkušenosti dokážou ohladit vzpurné a neústupné povahy až k rozumnému kompromisu, jak u Šporka, tak u Koniáše. Taky oceňuju, že jsme zažili oba kostely v Lysé nad Labem a nejen hospital v Kuksu, ale ještě taky zámek na protějším břehu.
Hezký historický exkurz do panství hraběte Šporka v Kuksu a jinde. Koniáš je známý zloch – pálí knížky, takže žádné slitování, ale zejména v doslovu je jeho úloha více přiblížena jeho skutečné činnosti. Pěkně vyjádřená myšlenka právního sporu je pro mne bonus. Líbilo se a oceňuji autorovu znalost českých dějin.
Neotřelý pohled na vztah Šporka a jezuitů je sice zřejmě historicky podložený autorovým výzkumem, ale bohužel mu úzkostná snaha o historickou přesnost ubírá na čtivosti. V zásadě jde zjevně o sled archivně doložených údajů, doplněný jen nepřímo doloženými spekulacemi. Z historického hlediska postup nepochybně správný, nicméně z literárního velmi neuspokojivý. Škoda, že autor místo románu nezvolil populárně-naučnou formu.
Krásně jsem si početla! Osoby jako živé, žádný školometský styl psaní a toho Šporka bych ráda poznala osobně. Protože co ten se navymýšlel, jen aby dopálil jezuity, když ho začali brzdit v rozletu a mařit mu rozjeté dílo! Výstup na Sněžku, aby tam vztyčil kříž s textem na ceduli nemá chybu a představa víc než metrákového Šporka, kterého k vrcholu vynášejí v nosítkách, musela být pro diváky k popukání. Ne tak pro nosiče....:D Sledujeme jeho boj s katolickou církví, která proti němu vyslala spolehlivého a horlivého Koniáše, aby u něj našla důkazy kacířství. Střetli se tu tváří v tvář inteligentní pánové, přičemž Špork má výhodu známostí na nejvyšších místech i finanční jistotu. Dočkáme se pálení knih z jeho obsáhlé knihovny a nakonec i smíření těch dvou protivníků. Knihu ráda doporučuji jako vtipné a nevšední zpracování zajímavého kousku naší historie.
Zajímavý pohled na jednu z epizod katolické protireformace. Hrabě Špork měl štěstí, že měl dost peněz na advokáty a také dobré konexe, aby se z obžaloby, že je kacířem, vysekal. A páter Koniáš, ač jezovita lítý, z příběhu nevyšel jako absolutní fanatik. Jak píše autor ve výborném doslovu, narazili na sebe dva berani. Příběh mě zaujal a četl se dobře. Hodnotím napůl mezi čtyřkou a pětkou, tak zaokrouhluji nahoru.
Konečně neřešíme červenou knihovnu, ale historický příběh, který baví. Ano jazyk je soudobý, ale neuráží a fakta jsou fakta. Pěkně strávené odpoledne u vody.
Kniha je nabitá informacemi, citacemi, vysvětlivkami, takže místy připomíná literaturu faktu. Musím přiznat, že v těchto místech se mi líbila nejvíc. Naopak pasáže, v nichž autor popustil uzdu fantazii a popsal pátera Koniáše jako pyromana, jemuž pálení nekatolické literatury přináší sexuální vzrušení (!), nebo nechal právníka doktora Felixe s plným nosem říkat: "je poděb", mi přišly slabší. Chápu, že autor chtěl poněkud zdlouhavý soudní spor nějak ozvláštnit, ale dle mého názoru nezvolil nejlepší řešení. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby podrobněji popsal prostředí - Kuks, Šporkův dvůr, jeho atmosféru. To mi v knize dost chybělo. Myslím, že kdyby po ní sáhl někdo, kdo je barokem nepolíben (dobrá, nikdo takový po ní asi sahat nebude, ale dejme tomu, že ano), tak buď musí zuřivě googlit, nebo si vůbec neumí představit, kde se pohybuje a koho potkává. Lepšímu zachycení dobové atmosféry by asi taky pomohl trochu archaičtější jazyk. Samozřejmě, knížka pro čtenáře 21. stol. nemůže být napsána barokní češtinou, ale opravdu by barokní vzdělanec pronesl ke svému mandantovi a přednímu velmoži větu "je po něm"? Ano, přesně to se snažil onen nešťastný doktor Felix vyhuhlat.
Na druhou stranu musím kajícně přiznat (tím bych otce Antonína jistě potěšila), že nemůžu být objektivní recenzentkou. Sama jsem o páteru Koniášovi, a v menší míře i o hraběti Šporkovi, psala a mám na ně "svůj" názor. Pravda, není úplně odlišný od pohledu pana Dobrylovského. Nakonec jsme oba vycházeli z podobných pramenů, ale zatímco on je zpracoval opravdu poctivě a s puntíčkářskou přesností, já si vyzobala jen to, co se mi hodilo do krámu. Hodnotit proto nebudu, ovšem za práci s prameny a zpracování Šporkova procesu patří panu Dobrylovskému můj hluboký obdiv. Jdu si pro třírohý klobouk, abych ho před ním mohla symbolicky smeknout.
V rámci Koniášovského knižního okénka je Koniáš kontra Špork od pana Dobrylovského napsán ve vážnějším stylu než Koniášův klíč napsaný paní Zuzanou Koubkovou, více je zde vidět jeho role církevního kazatele a cenzora snažícího se potlačovat jiné názory než ty schválené katolickou církví, středobodem knihy je spor a soud Jezuitů a Hradeckého biskupa s hrabětem Šporkem známým uměleckým mecenášem a zastáncem náboženské tolerance.
I dnešní doba je plná novodobých Koniášů, kteří by nám ve jménu demokracie nejraději demokraticky zakázali sdělovat své názory a vlastně i co si myslet.
Štítky knihy
18. století jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo jezuita Antonín Koniáš, 1691-1760 historické romány František Antonín Špork, 1662-1738Autorovy další knížky
2017 | Nevinný bratrovrah |
2018 | Omyl kronikáře Kosmy |
2020 | Tvůrce českých moří |
2019 | Tajemství Prokopa Velikého |
2023 | Království za Džbán |
Zajímavé historické čtení, někdy trochu více popisné.