Koniášův klíč
Zuzana Koubková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460286/bmid_koniasuv-klic-n6m-460286.jpg
4
28
28
První polovina 18. století. Doba skvostných uměleckých děl, ale také násilné rekatolizace, poroby a útlaku. Známá česká autora se s tímto fascinujícím obdobím vypořádala po svém. S humorem a nadsázkou líčí příhody jezuitského misionáře Antonína Koniáše, „lítého hubitele českých knih“ a náboženského fanatika. Byl ale páter Koniáš opravdu takový? V povídkách Zuzany Koubkové je to spíš pomýlený horlivec, který se díky své zvídavé povaze a chybějícímu pudu sebezáchovy občas připlete k rozmanitým dobrodružstvím, záhadám a zločinům. Střetne se tak s nekatolíky, ale i s upírem či bludičkou. Nepátrá jen po zakázaných knihách, ale také po tajemství chcíplého psa nebo ukradeného prasete. Pomocníky jsou mu jeho spolubratři z Tovaryšstva Ježíšova, nahluchlý artilerista, excentrická operní diva nebo profesionální lovec lidí... celý text
Přidat komentář
Číst se to dá, občas spíš vtipné než děsivé, ale obsah nepřinese nic moc vhledu do Koniášova konání. Autorka tím dostála svému varování v před-slovu: "Tyto povídky jsou inspirovány jeho skutečnými zážitky, ovšem jen velmi, velmi volně. Berte je proto prosím s maximálním nadhledem."
Pátera Koniáše mám od Jiráska zažitého jako náboženského fanatika a paliče českých knih. Paní Koubková ho líčí v mnohem příznivějším světle jako výborného kazatele, člověka sužovaného mnoha chorobami a neduhy (zvláště jeho alergii skoro na všechno dobře rozumím), muže smířlivého a hřešícího. Bylo to příjemné a zábavné čtení.
"Koniáš stál na lešení a hřímal. Vysoký, hubený, bledý, v uválené sutaně, s rezavým řetězem okolo krku a rozevlátými černými vlasy, vypadal fantasticky. Člověk může tisíckrát studovat rétoriku, ale co je mu to platné, když nemá Koniášovo vzezření?"
Dal jsem si takové malé knižní Koniášovské okénko a přečetl o této kontroverzní osobě hned dvě knihy najednou, mimo Koniášova klíče, ještě Koniáše kontra Špork od Jiřího Dobrylovského.
Paní Koubková svou knihu pojala v takovém odlehčeném tónu ve snaze Koniáše zlidštit, je to vlastně soubor povídkových soudniček, ve kterých Koniáš vystupuje spíše jako vyšetřovatel než náboženský cenzor, já se u toho docela bavil, například u důvěrných rozhovorů Koniáše s Rozinou Hrnečkovou u bytelného dubového stolu, akorát se mi v povídce hon na divého muže nezdá že by v první třetině 18. století už byl znám název Seskvoč, který pochází od indiánů žijících na severozápadě dnešní USA, kteří v té době nebyli ve styku s Evropany.
Já nebudu tolik štědrá na hvězdičky, bylo to příjemné čtení, Koniáš prokázal i nějaké ty lidské slabosti, ale na pět hvězdiček tomu ještě dost chybí. Ty historické detektivky se začínají sobě podobat stylem i humorem.
Jiráskovo Temno, a vůbec všechny jeho spisy, je letitá noční můra pro všechny školní děti jakékoliv generace. Dodnes mne straší F.L.Věk, kterého měli moji rodiče vystavené v knihovně vedle televizního přístroje. Bylo to několik svazků. Vzala jsem ho na milost, až když jsem viděla v TV seriál jako dospělá. Jsem proto nadšená vášní spisovatelky pro prostudování a pročtení Jiráskova Temna a ostatních dobových materiálů, pro které má Zuzana Koubková náladu, chuť a cit. Autorka románu o Koniášovi bere vše s nadhledem a vtipem. V jejím popisu je jezuita Koniáš aka Antoni popsán jako obyčejný normální muž se všemi lidskými chybami a neřestmi. Neduživý chlapík a hypochondr, který má Phobia lethifera.
Páter Koniáš řeší záhady a záležitosti poddaných při hledání závadných knih. V knize ovšem nevystupuje jako zarytý palič závadných knih. Koniáš jednal na vlastní pěst, ale konal tak s nadšením a entuziasmem. A hlavně je tam vtip a poučení. Povídky s prasetem či mrtvým psem - to někoho hned tak nenapadne. Kde jste na to přišla paní autorko? Skvělý nápad. Při čtení si prostě nemusíte vzít k ruce Ottův slovník naučný. Je to čtivé a člověk se může tak nějak nenápadně poučit.
Mými nejoblíbenějšími vedlejšími postavami je hejsek hrabě Špork a Rozina, co má sedm koček a snídá víno. Knihu si určitě přečtěte. Je to příjemné čtení v těchto podivných časech.
Nebudu opakovat, co již bylo napsáno. Jen jedno řeknu. Každé slovo stálo za přečtení. Užila jsem si to.
Nikdy bych byla neřekla, že o páteru Koniášovi lze psát s takovým vtipem a nadhledem, jak se to v povídkové knize Koniášův klíč podařilo Zuzaně Koubkové.
Do svého tradičního pojetí (viz např. Jiráskovo Temno) má tento nový hrdina známé autorky poměrně daleko, o to více však patrně čtenáře zaujme. Horlivý jezuita, zapálený pro svou věc, má totiž i své lidské chyby a slabosti, které ho občas přivádějí do nesnází, jindy jsou mu ale naopak ku prospěchu při luštění některých záhad, se kterými se pravidelně setkává.
Chcete-li se připojit k pátrání originálního detektiva a zároveň se pobavit a možná i trochu poučit, určitě sáhněte po této knížce!
Při výběru knihy mě její námět s anotací na první pohled zaujali a těšila jsem se, že si knihovny přidám opět další knihu od českého autora/rky. Musím přiznat, že autorčin styl psaní je sám o sobě velmi čtivý a zpracování knihy bylo zajímavé. Zaujali mě především krátké kapitoly, které na sebe lehce navazovali, ale i přesto každá přinášela svůj vlastní krátký příběh s příhodami Antonína Koniáše. :)
Musím se přiznat, že jsem dříve misionáře Antonína Koniáše neznala a musela jsem si před přečtením knihy najít několik základních informací, abych byla více v obraze autorčina vyprávění a mohla se v celé situaci lépe zorientovat. Nicméně je pro mě obecně tématika spojená s náboženstvím komplikovaná a nejsem schopna jí nyní zcela jasně porozumět. Příkladem jsou slova spjatá s touto tématikou, nebo jednotlivá „povolání“. To však není chyba autorky, ale osobně bych si v této oblasti potřebovala více rozšířit znalosti.
Z výše uvedeného důvodu jsem knihu po několika kapitolách odložila. Momentálně se na její dočtení necítím, ale ráda bych se k ní budoucnu vrátila, protože mě příhody Antonína Koniáše velmi lákají a jejich zpracování mi přijde originální. Do té doby si však musím zcela určitě obohatit svůj slovník v oblasti náboženství, především toho v období 17. a 18. století. Poté, jak doufám pro mě nebude knížka takovým oříškem, jako je nyní.
Abych shrnula svou myšlenku a názor na tuto knihu… Přečetla jsem sice pouze pár kapitol, nicméně jí mohu budoucím čtenářům a zájemcům, o tuto a podobnou tématiku vřele doporučit. Komu konkrétně knihu doporučím? Především čtenářům, kteří se ve své četbě zaměřují na historická témata a zároveň jim nejsou cizí ani témata spojená s historickým konceptem náboženství.
Zpracování je opravdu skvělé a autorka si s historickou postavou výborně poradila a nabídla nám možnost se jejíma očima podívat na život jedné z předních postav náboženských dějin na našem území. Zároveň varuji odvážlivce, kteří se na tuto knihu chystají a nejsou tímto žánrem a tématem tolik políbeni (jako já), aby se připravili na příval mnoha nových slov z této oblasti, která je třeba vyhledat a blíže jim porozumět. Nepíšu tak však za účelem Vás odradit, naopak si knihu přečtěte a určitě vás její zpracování a příběh mile překvapí stejně jako mně. :)
Pro knihovnici je těžké nesympatizovat s hrdinou, když mu autorka vloží do úst tato slova: Neumím si představit krásnější místo, než je klementinská knihovna. Myslím že kdyby existovala nějaká soutěž o nejúžasnější knihovnu na světě, musí to právě ta naše u sv. Klementa vyhrát.
Skvělá kniha :)
Ačkoliv se autorka (soudě i podle názvů některých povídek) dost inspirovala Agathou Christie a bylo jasné, že kniha nebude nikdy aspirovat na ceny Magnesia Littera, připojuji se ke kolegyňce níže, já jsem byla s tímto nejnovějším počinem od Zuzany Koubkové moc spokojená. Krásně opatřené vysvětlivkami a rozdělené právě tak akorát do kapitol, které byly sice provázané ale nikoliv navazující, takže se od nich dalo i odbíhat v případě potřeby k práci, do města apod. Stejně jako kdysi Rytíř zelené růže, i Koniášův klíč splnil svůj účel. Protože...Ráda bych si někdy v budoucnu přečetla zápisky Baltazara Hrnečka o příhodách Koniášových. Byla bych totiž ráda, aby (nejen na mě páter) Koniáš znovu promluvil. Řečeno s otcem provinciálem: "A přestaňte už mlčet. Kdo to má pořád poslouchat?"
Příjemné překvapení! Neduživý a všemi možnými alergiemi prolezlý Koniáš neustále naráží na záhady a zločiny, řeší je a ještě je trefně komentuje. Ani jeho spolujezovité nejsou od věci. Určitě doporučuju!
Štítky knihy
vraždy jezuita Antonín Koniáš, 1691-1760 krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2015 |  Ztracený templářský poklad |
| 2003 |  Rytíř zelené růže: Záviš z Falkenštejna |
| 2015 | Znesvěcený hrob |
| 2017 | Záhada zlatodolu |
| 2007 | Boleslav - Příběh bratrovraha |
Zapomeňte na Jiráska a Kaplického. A i na podstatně optimističtější Skláře. Tenhle Koňas není žádnou démonickou postavou. Je to normální, na svou dobu velmi inteligentní a sečtělý člověk. Žádná lidská touha mu není cizí. Bohužel alergie mu nedovoluje užívat si život naplno a tak má spoustu času věnovat se zajímavým případům. Ty většinou řeší s velkým nadhledem a hlavně je pak dokáže předvést ve "správném" světle svým představeným. Moc jsem se u těchto povídek bavil a zpříjemnily mi ten předvánoční shon. Myslím si, že ale nejvíc se bavila při jejich sepisování sama autorka. A nejspíš si přitom prozpěvovala Okoř nebo Bludičku Julii.
Pokud byste chtěli do této doby nahlédnout i z jiné strany, pak doporučuji Žáčkův Apokryf o hraběti Šporkovi.