Konkurs na anděla

26.09.2023 4 z 5

Kniha mého oblíbeného spisovatele z dětství. Závěr knihy mě dost zklamal. Jsem si myslela, že Zuzana bude stát za pravdou a nenechá se zviklat.

4

20.06.2023 5 z 5

Lucissia

Oprášeno :-) Rudolfovy knížky mám ráda a ani tahle není výjimkou. :-)

2

08.12.2021 4 z 5

JancaMia

Znovu jsem se vrátila do lavice, ironie osudu ze Zuzka řešila totéž ,tento autorův počin jsem neznala, nicméně kniha napsána tak jak jsem to tehdy vnímala. Nastal návrat do minulosti .

2

24.01.2021 3 z 5

Znedla

Zuzka je klasická puberťačka své doby. Řeší problémy s rodiči, mladší sestrou, se spolužáky, s kamarádkami, s láskou a v posledních dnech hlavně se školou - to když v časopise pro mladé otisknou její negativní hodnocení učitelského sboru i s jejími iniciály a místem bydliště....
Za mě jedna ze slabších knih pana Rudolfa...

Přečteno jako Čtenářská výzva 2021 - Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis.

3

13.01.2020 5 z 5

RendyaDav

Oblíbená knížka od tohoto autora,příjemný románek .

19.10.2018 4 z 5

BabaJaga11

(SPOILER) Z knihy jsem trochu rozpačitá, nutno ovšem říct, že věku dívčích románů už jsem dávno odrostla. Jako spoustu jiných knih získaných zdarma nebo za pár korun jsem ji přečetla cestou do nádražní knihovny, kde jsem si ji pak vyměnila za jinou knihu. Ale zpět k ději této knížky :-). Začíná úplně obyčejně - obyčejná devátá třída ZDŠ v malém městečku, v níž jsou premianti i špatní žáci, dívky krásné i průměrné, chlapci mírní a poslušní i raubíři. Vše vyprávěno jazykem čtrnáctileté dívky Zuzany, tedy pro mě žádné velké terno, ale číst se to dá, říkala jsem si. Děj začíná získávat spád ve chvíli, kdy časopis pro mladé lidi v anketě o tom, proč máme rádi svoji školu, otiskne příspěvek Zuzany. Ten se však od ostatních dopisů diametrálně liší - upozorňuje na některé nešvary ve škole, především na učitele, který brutálně zbil a zkopal žáka. Omylem redakce byl dopis zveřejněn nikoli s pouhými iniciálami autorky, ale s jménem, iniciálou příjmení a městem. Na malém městě nebylo těžké zjistit totožnost pisatelky. A hon na čarodějnice začíná! Nejenže popsané jednání popřel dotyčný učitel, ale ze strachu lžou všichni - zbitý žák, kamarádka Jana, která byla svědkem učitelova jednání spolu se Zuzanou, ostatní učitelé i ředitel, byť o "výchovných" metodách kolegy dávno vědí. Oporu Zuzana nenajde ani v rodičích, kteří jí předhazují, že se nedostane na střední školu a že by se měla omluvit. Zastání najde pouze u dědečka a zdánlivě také u redaktora z časopisu, který článek otiskl - do doby, než se nechá přesvědčit učitelským sborem, že dívka lže. Nakonec již Zuzana nemá sílu vzdorovat. Nepřizná se ke lži - není k čemu - ale již neodporuje a nekomunikuje. V závěru knihy se snaží znovu navázat přátelství s Janou, ale jak to dopadlo, si už čtenář musí domyslet sám. A to byl ten moment, kdy jsem z knihy začala být velmi rozpačitá. Jistě, se spolužáky by se člověk smířit měl, i když se mu zdá, že se nezachovali správně. Ale všechno si lze vyříkat a doufat, že příště projeví víc odvahy. Také s rodiči musí nezletilá dívka nějak vyjít. Ovšem závěr je napsán tak, jakoby měl ukázat, že odvaha, kterou Zuzana projevila, byla vlastně něco špatného. Chtěl snad autor čtenáři vzkázat: " je jedno, že máš pravdu, ale oni jsou silnější, vzdej to!" Bohužel tak nějak na mě působila i anotace na konci knihy - jestli Zuzana chce, aby na ni byli ostatní hodní, musí začít u sebe. Je ovšem rozdíl, zda pubertální dívka odporuje rodičům, když po ní chtějí umýt nádobí, a když odporuje, jestliže ji nutí lhát... Anebo chtěl autor zdokumentovat to, co se dělo ve "svobodné" společnosti po listopadu 1989? Kniha byla totiž napsána a vyšla na začátku 90. let a sklánět se před autoritami, které ve skutečnosti žádnou autoritou nebyly, bylo vyžadováno zrovna tak jako v minulosti, jen ty autority změnila stranickou legitimaci. Knížka jde tak za hranici obyčejného dívčího románu - na příkladu učitele Buňaty, kterého se bojí žáci i ostatní učitelé včetně ředitele ukazuje, kam až to může dospět, když zlo není po zásluze potrestáno hned na začátku, když se nechá "vyrůst". Bohužel podobných příkladů lidí s ostrými lokty, kteří se prosadili na úkor jiných a ostatním celý život jen škodí, by se i reálně našla spousta. A přitom by bylo bývalo kdysi stačilo říct těmto lidem jasné a rezolutní "ne".

38