Konrad Wallenrod / Dziady
Adam Mickiewicz
Epos Konrad Wallenrod oživuje polohistorickou, pololegendární postavu Litvína, který vstoupí do křižáckého řádu, skrývaje své pravé smýšlení dosáhne hodnosti velmistra a záměrně vede boje, v nichž jsou křižáci rozdrceni. Báseň byla nejen odrazem spikleneckého hnutí pokrokové šlechty v období děkabristického povstání, ale stala se i pobídkou k další revoluční činnosti. Uveřejněné fragmenty Dziadů jsou označeny jako II. a IV. část většího celku. Z první se zachovaly zlomky. Úvodní balada naznačuje, že námětem je lidová víra v duchy zemřelých, kteří nemají v hrobě pokoje a musí se vracet mezi lidi. Básník vychází tu opětně ze svého nadšení pro lidovou poesii a přechází k bolestné zpovědi své zklamané lásky. V závěrečných básních jsou lyricko-epickou formou zachyceny Mickiewiczovy dojmy z cesty do Ruska. Dílo zůstalo velkým torsem, nicméně však podává ucelený obraz šlechtického polského revolucionáře v období listopadového povstání i společenského prostředí, v němž se rozvíjela jeho činnost. - Obě revoluční poemata mladého Mickiewicze jsou úzce vnitřně spjata a jejich umělecká hodnota plně zachována mistrným překladem Halasovým. (Podle K. Krejčího.)... celý text
Přidat komentář
polské literatuře jsem doposud nedokázal přijít na chuť, měl jsem co dělat, abych KW dokázal dočíst
Čtení pro mě bylo spíše utrpením, než požitkem. Námět příběhu je skvělý, bohužel to sestavení textu a celkově ten fakt, že to není ani chronologicky, dle mého knize ubralo na kvalitě.
Wallenroda jsem četla jako povinnou knihu ke studiu. Bohužel mě moc neoslovil a k dočtení jsem se opravdu musela donutit :/ Tedy slabší průměr. Mickiewiczův Pan Tadeáš, ač je o hodně delší, nadchnul trochu víc.
Nic dalšího od Mickiewicze už se mi tolik nelíbilo jako Pan Tadeáš; je to všechno romantismus na plné pecky a jak jsem postupem času zjistila, plnokrevný romantismus mi zas tak moc nesedí. Ovšem pokud vám sedí, se všemi tragickými a tragicky chmurnými hrdiny, myslím, že můžu Konráda Wallenroda doporučit. A jak píše Stammel, je to opravdu dost výmluvné eticky, hrdina je v podstatě zahnaný do kouta a ať dělá co dělá, vždycky to bude špatně... což je situace, která se asi, byť v mnohem méně vyhrocené míře, každému někdy přihodí.
I když znalost historie Pobaltí a schopnost dekódovat počeštěná polská jména litevských knížat a jevů se při čtení téhle knížky občas docela hodí, což bohužel opravdu ne všichni mají...
Nelíbila se. Příběh je hezký, ale tak blbě se mi to četlo, že mi o zkazilo požitek z četby. Na druhou stranu hezký návrat do historie..
Hodně silný romantický epos. Kromě nádherného a čtivého jazyka je Konrád poutavý také emocionálně nabušeným dějem. Jako romantik samozřejmě Mickiewicz všechny dějové i duševní zvraty pěkně vyhrocuje, ba šponuje k prasknutí, což veršovaná forma ještě podtrhuje. Opravdové žně pro citovou duši.
Wallenrodův příběh je dramatický ale i vnitřně. Jeho rozpolcení mezi povinnost vůči okupované vlasti, čest a lásku je poměrně dost drásavé. Uniknout tvrdému údělu nemůže a všechny cesty, které se mu nabízejí, znamenají někoho nebo něco zradit. Je možné v takové situaci zvolit čestně? Je možné některou zradu ospravedlnit? Eticky je to dost provokativní dílko.
No a pro milovníky historie je skvělé také dobové zařazení. Litevsko - křižácké války jsou nesmírně zajímavým obdobím, o kterém u nás mnoho nevíme, ačkoli se těchto událostí nikoli nevýrazně účastnil i český živel. Ale mi tu vůbec to Polsko a Pobaltí máme hrozně nedoceněné, což je v mnoha ohledech škoda...
Autorovy další knížky
1947 | Dziady |
1976 | Konrad Wallenrod |
1998 | Balady a romance |
1955 | Pan Tadeáš čili Poslední zájezd na Litvě |
2015 | Básníci třetího tisíciletí 3 |
Stejná píseň. Stejná lyrická epika. Stejný příběh. Alespoň v té šabloně nálady, která se táhne ve snaze napodobit a zavděčit se nějakému literárnímu směru, který oslovil lidi tehdy a sporadicky někoho osloví dnes. Sláva těmto lidem. Mně ne.