Konverzace, jazyk a jejich možnosti: Postmoderní přístup k terapii

20.05.2023

No, taky jsem vděčná za český překlad, protože se s tímhle mořit a pak zjistit, o co jde, by mě mrzelo.
Napadla mě taková metafora. Autorka vymyslela nový, úplně jiný cheesecake. Začne tím, že z tvarohu do formy připraví tu bílou část a nechá ji zapéct. Pak odděleně připraví "těsto" a zapeče ho. Pak kydne tu bílou část na těsto. Vypadá to jako úplně obyčejný cheesecake, chutná to jako úplně obyčejný cheesecake, jen je tou bláznivou manipulací trochu pomačkaný, nesourodý....
Nevím, jestli je víc vtipná nebo smutná snaha superliberální, neboli postmoderní autorky dokázat, že ona má tu jedinou pravdu a nikdo jiný ji nemá.
Nedokázala jsem to dočíst. Ukázkové sezení skončí tím, že klientka má pocit soupeření ze strany terapeutky? V otevřeném dialogu ? Čím to asi bude? :)

Jsem vděčná za český překlad, v angličtině bych takový náročný text nepřelouskala. V knize jsou části, které se čtou samy, a části, které pro mě byly komplikované na pochopení (a neřekla bych, že jsem je všechny pochopila) - ale to k té postmoderně nějak pro mě patří. Některé myšlenky jsou velmi inspirující.

Někdy mi ale přišlo, že si autorka někdy protiřečí - říká, že se nechává vést klientem, ale v přepisech rozhovorů se svými otázkami nevyhnutelně na směřování rozhovoru určitým směrem podílí (a i kdyby se řídila klientem, může se zeptat na 10 dalších věcí), jen na rozdíl od jiných postmoderních terapeutů a terapeutek nevysvětluje, jak tento směr volí. Její zdůvodnění "že se nechává vést klienty" je pro mě nějak "na vodě".

Co mi zamotalo hlavu je také náhled na mnohočetné self, který Harlene Anderson vysvětluje výrokem od Hermanse na str. 175: "Mnohočetnost self nemá za výsledek fragmentaci, protože je to to samé Já, které se pohybuje tam a zpátky mezi různými pozicemi." Jestliže je ale nějaké "to samé Já, které se pohybuje", pak to vylučuje mnohočetnost self, o které píše v knize celou kapitolu... pokud byste mi někdo toto dokázali vysvětlit, budu ráda, když napíšete. :-)

Ráda bych sem napsala poznámku k vizuální stránce knihy. Má nádhernou obálku, různé barvy stránek na úvod a závěr jsou super nápad - s touhle částí si někdo fakt vyhrál. Na druhou stranu sazba je s prominutím strašná prasárna - miniaturní bezpatkové písmo, text bez odsazení prvních řádků odstavců působil jak nekonečný monolit. Když čtu náročnou knihu, potřebuju ji mít dobře strukturovanou, jinak se v tom ztrácím. I to je důvod, proč jsem tu knihu četla tak dlouho a někdy ji s nechutí odkládala.