Konzumárium
David Cronenberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269408/mid_konzumarium-269408.jpg
3
37
37
Manželé Hana a Nathan Mathovi, oba investigativní novináři, se při své hektické práci vídají hlavně na letištích a komunikují spolu především mobilem a přes internet. Oba dělají obskurní případy a oba se snadno zaplétají do sexuálních a životu nebezpečných dobrodružství s lidmi, o nichž píší. Hana chce získat interview od věhlasného francouzského filozofa, který je podezřelý z vraždy své neméně věhlasné manželky, již měl po smrti rozřezat a zčásti zkonzumovat.... celý text
Přidat komentář
Ten, kdo dává v Cronenbergově filmové tvorbě přednost dejme tomu Videodromu před Východními přísliby (mě se tedy líbí obojí), ten by měl být když už ne spokojený, pak aspoň zaujatý. Konzumárium určitě pěkně zapadne do kolonky "fakt ujetý", spíš než do "literárně vytříbené", ale opak bych ani nečekal. Střetávání biologického a technologického světa, fascinace tělem a hlavně jeho patologickými změnami, konzumováním a hlavně sebekonzumováním, k tomu konspirační zápletky... Cronenberg není, co se týče bizarností, žádný troškař. Určitě je lepší filmař než literát, ale nenudil jsem se.
Divná věc, prostě divná. Aneb ideální příklad toho, jak intelektuální touha předložit filozoficko-existenciální myšlenku může obyčejnému čtenáři přivést bolení hlavy. Nějak jsem jednoduše nepobral, co se mi David Cronenberg pokusil sdělit, přestože mu musím přiznat talent spisovatele, který dokáže zaujmout a i strhnout, ačkoli ne všemu jsem plně rozuměl. Kritiku konzumní společnosti lze podle mě napsat jednoduššími slovy. Přičemž je klidně možné, že celý ten příběh byl myšlen jako dlouhá morbidní anekdota a mě jen unikla pointa, protože finále zápletky by tomu docela odpovídalo.
Dějová osnova každopádně atraktivní, postavy sympaticky střelené a atmosféra správně tajuplná. Od určitého momentu však začalo jít ve vyprávění všechno do kopru, mudroslovnými eseji počínaje a sexuálními úchylkami konče. Nemluvě o tom, že autorova představa, že všichni Zápaďané jsou automaticky znudění úchyláci, kteří se s vervou oddávají dekadentní zábavě, příliš nekoresponduje s mou vlastní životní zkušeností.
Najväčší, resp. jediný problém Cronenbergovej knihy je, že nie je Cronenbergovým filmom. Nefunguje to tak, ako by to v jeho réžii fungovalo na plátne; na druhú stranu chápem, že všetok ten sex s rakovinou, kanibalizmom, a prišité pohlavné orgány asi moc sfilmovať nejde . Keby sa to niekedy podarilo, budem sedieť v prvej rade.
Zvláštní, trochu zneklidňující, dobrá atmosféra, ze začátku. Po dočtení hodnotím jako ploché a snadno zapomenutelné, bohužel. Asi jako když vám někdo, navzdory prvotřídním ingrediencím a skvělému vybavení, uvaří něco mdlého, i když ne nutně špatného, co sežvýkáte z úcty k hostiteli.
Citace:
"Jednou jsem četla o dceři Calvina Kleina. Kdykoli nějakému milenci stáhla kalhoty, uviděla na gumě spoďárů jméno svého otce. Člověka pak chuť na sex rázem přejde."
"Jeho motivy zůstávaly jako obvykle spíše nejasné i pro něj samotného, ale jistě mezi ně patřila slast, kterou mu působilo mísit nestálé a výbušné prvky a pak z odstupu sledovat vzniklou pohromu."
Cronenbergova prvotina silně připomíná romány Bretta Eastona Ellise nebo Chucka Palahniuka. Taktéž staví do středu dění nechutně bohaté lidi, kteří se ve svém životě vysloveně nudí a hledají povyražení za každou cenu - pro Nathana jsou to bizarní reportáže o chirurgii, pro Naomi (nevím, proč se v synopsi mluví o Haně) snaha o rozhovor s podivným francouzským filozofem, který pravděpodobně zabil a snědl svou ženu. Je zcela jasné, proč z toho musela být kniha a ne film, protože ten by byl asi moc za hranou i na Cronenberga a na jednu stranu je dobře, že autor knihu napsal a vysněný příběh alespoň nějak představil svým příznivcům, na tu druhou ale vlastně není o co stát, protože po slušném začátku se kniha mění v přehlídku bizarností, sexuálních úchylek a zvláštních dialogů ne úplně sympatických lidí. Alespoň, že autor po celou dobu udržuje čtivý styl a černý humor, který knihu dost drží nad vodou. Po pár dnech od přečtení už si toho z knihy zas tolik nepamatuju a chybí v ní scéna, která by se člověku vryla do paměti. Jde spíš o sled různých epizod, které jsou originální a bizarní zároveň, na druhou stranu ale taky někdy nudné a nenápadité. Cronenberg je zatím pořád lepší filmař než literát, to se ale může snadno změnit, pokud jako další knihu napíše něco trošku normálnějšího a bude vycházet ze své pozdější tvorby, která je sice plná násilí, ale taky zajímavých a drsných příběhů s charismatickými hrdiny. 60%
Nepatřim mezi skalní fanoušky Cronebergových filmů, ale když mám volit mezi jeho filmem a spaním ve stanu, vždy volím film od Croneberga. Proto mi přišlo jako skvělý nápad, přečíst si jeho literární prvotinu. Bylo to sice lepší než spaní ve stanu, ale ne o moc.
Příběh dvou manželů novinářů - mimochodem nevim, kde se v oficiálních popisech bere Hana a Nathan, když je to v knize Naomi a Nathan - kdy se ona snaží objasnit okolnosti vraždy a následného sežrání francouzské filozofky jejím manželem filozofem a on se snaží vyléčit si v Kanadě nějakou pohlavní nemoc, kterou náhodou chytne při psaní reportáži v Maďarsku, protože tam naprcároš jednu zkaženou buchtičku. No a nakonec to všechno do sebe všechno zapadne jako Lenka Kořínková do příkopu.
Croneberg těží z toho, že je Croneberg. Kniha je průměrnej thriller. Tato recenze je například mnohem skvělejší a kdyby jí napsal Nelson Mandela, tak by dostal aspoň 20 lajků. Tak moc v dnešním konzumním světě rozhoduje jméno. 5/10
Okouzlení technikou, (mordibním) sexem a popfilozofií ... vše namixováno typicky Cronenbergovsky. Zvláštní mi přišel jen ten úkrok k Severní Koreji.
Cronenberg popsal konzumní společnost. Konzumní společnost blbců a konzumní společnost vyšších sfér. Jedno vykreslil jako fascinaci značkami zboží. Takovou tu prázdnotu, která diktuje a nařizuje pořídit si nejnovější typ toho i toho. Vykreslil konzumní spodinu jako neschopnou citu, jako prázdnou skořápku, která chce, hodně chce, ale nedokáže nic dát. Spodinu uvolněných mravů, neschopnou pevných vztahů, toužící po lásce, ale neschopné někoho dlouhodoběji, tedy déle než na jeden sexuální styk, snést blízko u sebe. Druhou linií kritiky je pak konzum vyšších vrstev. Intelektuálů. Těch, kteří by měli umravňovat ostatní společnost, dávat jí cíl, smysl. Ta byla vypsána jako neschopnost cokoliv dalšího říct. Jako společnost do sebe zahleděných sobců, kteří řeší už jen vlastní hnutí organizmu, nejlépe samozřejmě reprodukčních orgánů. Doba plná banality. Doba bez vlastní filozofie. Doba bez budoucnosti, jen s minulostí, kterou ovšem pohrdá, protože velká minulost ukazuje příliš důrazně na malou a neschopnou přítomnost. Obě mají pak něco společného. Fascinaci technickým vývojem lidstva. Onou náhradou Boha. Ale je technický vývoj schopný zajistit dovoz morálky do lidského chování? Očividně nikoliv.
Jak se praví v bratrech Karamazovech – kde není Boha, tam je vše dovoleno.
V prvé řadě poznamenávám, že knihu jsem četl v angličtině. Od Cronenberga jsem totiž viděl všechny filmy, a tak jsem si v jeho literární prvotině chtěl užívat jeho autorství (volbu slov) plnými doušky. Stylisticky byla kniha perfektní, Cronenberg používá velmi ladnou angličtinu a byť je třeba kvůli nápaditosti slov občas mrknout do slovníku, po téhle stránce jsem byl spokojen. S obsahem knihy už je to horší, příběh dokáže načnout řadu zajímavých situací, ovšem nikdy je uspokojivě nedotáhne do konce. Atmosféra samotného vyprávění je poměrně slušná, neboť dokáže udržet ten znepokojivý a lehce zvrácený feeling. Intelektuální nádech balancuje na hranici snobství, ale ještě je to únosné díky tomu, že Cronenberg pravidelně okořeňuje vyprávění o různé obskurnosti, perverznosti apod... Bohužel nikdy se tomu neoddá naplno. Při čtení knihy se mi vybavily filmy jako Crash, ale celková nedotaženost knihy se nejvíce podobá Cosmopolisu, což byl jeden z nejhorších filmů Cronenberga... Nicméně dočíst jsem to zvládl, při čtení jsem se nenudil, takže hodnocení zůstane poměrně slušné.
V případě mého oblíbeného režiséra naneštěstí platí ono "ševče, drž se svého kopyta". V knize jsou sice použité téměř všechny finty, ale méně by bylo více. Navíc styl psaní připomíná slabší kousky od J. G. Ballarda.
Velká bída vzdáleně připomínající klasické postmoderní autory jako DeLillo nebo Pynchon. Chápu, že jde o břitkou kritiku konzumu všech možných forem, zároveň Cronenberg poměrně zdatně ukazuje na dnešní povrchnost a plytkost značné části tzv. kulturní elity. Co je to ale platné, když základní premisa je vlastně dost nezajímavá. Navíc celkové vyznění příběhu vyšumí kamsi do ztracena. Nedočkáme se žádného uspokojivého závěru. Konec je otevřený, useknutý, jakoby lákal na další pokračování, které ale na pořadu dne není. Navíc bizarnosti se dále jen více a více vrší a působí již dost prvoplánově. Shrnutí? Myšlenka zajímavá, zpracování tristní.