Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43423/bmid_kopretiny-pro-zameckou-pani-4Lp-43423.png
4
888
888
Prázdninová komedie o holkách krásně praštěných. Patnáctiletá Kateřina Krásná žije se svými rodiči - kastelány na hradě Krabonoši. Je otrávená pomyšlením, že stráví svoje prázdniny v neútulné pokladně hradu. její - podle jejího názoru - nudný život na Krabonoši je narušen příchodem studenta Petra, který by měl na hradě dělat průvodce. Katka se do něj zamiluje a marně se snaží upoutat jeho pozornost a to opravdu všemi způsoby, dokonce i fingovanou krádeží vzácných korbelíků z hradní sbírky. Katka má sice průšvih, ale ten konečně přiměje Petra, aby si jí všiml.... celý text
Přidat komentář
Rádoby dívčí román z roku 1973. Ke čtení jsem se dostala kvůli dořešení loňské výzvy a nestačila jsem se divit. Víte, já očekávala nějakou sondu do období dospívání lidí, kteří dnes hudrují na mladou generaci, jaká je podle nich hrozná a zkažená (já vím, zveličuju to) a jak to za jejich doby bylo všechno růžové a ideální. Hm, tak tahle dobová knížka mi ukázala realitu tehdejší mládeže. Čekala jsem původně rozpačitou romantiku (hlavní hrdince je 15 let a objekt její touhy je podstatně starší), hezké přátelské vztahy mezi spolužáky a kamarády, nějaké nostalgické trávení volného času a tak. Dostala jsem ale čtení plné lhaní, závisti, zesměšňování lidí a naschválů, pomlouvání. Jedno negativum za druhým a všem to připadalo normální. Nikde nebylo pochopení, přátelské vztahy a ani vlastně ta láska. A to mi vadilo nejvíc, protože za mne vlastně o žádnou romantickou knížku nešlo, pouze o popis toho, jak se dívka snažila ošklivě pomstít klukovi za věci, které vůbec nezavinil. Jsem ráda za čtenářské výzvy, které mne donutí vyjít z komfortní zóny moderních knížek a přečíst si něco takového. Více si potom cením právě těch moderních příběhů.
Když už jsem se vrátila knihou Metráček do pro mě osobně velmi choulostivého a lehce zranitelného období ( a pro koho ne, že) puberty, s knihami pana Rudolfa jsem souzněla.
První lásky (tragické), kamarádky (někdy pěkné potvory) a s hlavou přecpanou babiččinou červenou knihovnou (Tvým jest srdce mé ap.) jsem se probíjela reálným světem. Kopretiny pro zámeckou paní ( jak já jí záviděla život na zámku) a Něžně háčkovaný čas (Metráček)....nu, najednou jsem zjistila, že lze tuhle krušnou dobu přežít a i si jí užít.
Děkuji ti mami, že jsi mi tyhle ( a mnoho dalších) knihy ve správný čas kupovala.
PS: Nedávno při žehlení jsem viděla film a ledacos si připomněla.
O-Soto-Guruma.
Krasny opravdu krasny letni pribeh o jedne slecne koncici zakladni skolu. Jeji zivot na hrade a jeji straosti a radosti, kamaradky a jeji pocinajici laska. Krasne vyliceny pribeh ocima dospivajici holky, co v lete tvrdne v kase hradu Krabonoš. Krasna letni ctiva knizka, kteriu precete jednim dechem a stravite s ni par letnich noci na hrade obklopeni tajemstvimi a prvni laskou.
Knihu jsem četla na střední škole, nyní jsem si jí ráda připomněla v aknize. Děj je z prostředí hradu Krabonoš, zařadila jsem si tuto knihu do ČV z prostředí dovolené, protože jsem byla letos na mnoha hradech a zříceninách s táborem se sebeobranou. A má to i souvislost proto, že v knize je zmiňován hod zvaný "osoto gari". Hlavní hrdinka Káťa prožívá první zamilování a právě proto je kniha určená pro dospívající dívky. Od koho dostane kytici krásných bílých kopretin nebudu prozrazovat. Autor neopomněl na malou zápletku, která souvisí s novým mladým průvodcem. Pěkný čtivý děj z krásného prostředí.
Mám moc rád letní film, z Bouzova (Krabonoše). Po přečtení mám rád i knihu, Katka je střeštěná, tatínek je Ramses II. a maminka je dobrota sama. Příběh Katky je milý, letní a naivní. Městečko je ospalé a líné, hrad domácký a přeplněný. Čte se to jako léto, rychle, příjemně a vesele. Oproti filmu je tu pár milých detailů. Hezké čtení.
Takové pěkné pohodové jednoduché a krátké letní čtení. Ač kniha byla napsaná spoustu let předtím, než jsem se vůbec narodila, jako bych v tom příběhu trochu viděla i své dospívání. A to je předností pana Rudolfa, jak umí zachytit myšlení a chování dospívajících.
Četla jsem jako malá. Fajn oddychovka, i když dneska už takové knížky holky asi nečtou...
Rudolfa jsem v dětství/pubertě moc nečetla, ale vím, že nějaké jeho knihy se u nás doma vyskytovaly. Tenhle příběh byl takový mile naivní, hluboké myšlenky žádné, spíš to bylo takové celé úsměvné. Těžko říct, jak bych hodnotila, kdybych byla cílovka :)
Léto – slunce – prázdniny__ a jedna slečna na zámku, se všemi problémy dospívání a rodiči, co chtějí nastavit pravidla _ „musíš poznat, co je to zodpovědnost!“
Jenže zapomněli, jaké to bylo, mít v hlavě zmatek a v srdci cítit cosi – co může být láska – možná – teď ještě nevíš – a tak porušuješ pravidla, co tak nenávidíš a pak se stydíš, protože už tušíš, že cesta k lásce tudy nevede.
Dnes jsou něžné kopretiny „jen“ úsměvnou nostalgickou vzpomínkou na léta dávno minulá, ale tehdy, jsem p. Rudolfa taky četla. Nemůžu sice říct, že bych jim přímo propadla, protože už tehdy mě víc bavily třeba verneovky (ten příklon směrem k sci-fi byl i tenkrát už poznat), a taky historické ságy (začínala jsem v domácí knihovně s paní Vaňkovou, kterou mám ráda dodnes), ale tehdy, stejně jako dnes, občas ráda proložím čtení něčím příjemně odpočinkovým, což pro mě dnes knížky pana Rudolfa jsou (vzpomínková četba), tehdy, jako náctiletá jsem je brala určitě víc vážně (p. Rudolf má poměrně dobře propracovanou psychologii náctiletých a tehdy jsem si s jeho revoltujícími hrdinkami docela rozuměla, a to vše ostatní, poplatné době vzniku, vůbec nevnímala).
Kopretiny jsou jednou z těch knížek, které mi utkvěly v paměti (navíc mají i pěkné filmové zpracování – dnes už film pro pamětníky).
___
„Vrátil se táta. V očích má červené potrhané nitky. Pečlivě přivře dveře. „Pitomče!“ zařve a má chuť mi střihnout facku. Měl by. Říká něco o tom, že se za mě stydí. Ten pocit mu nezávidím. Chce vědět, chce slyšet, zas mlčím.“
___
„Petrův tranzisťák! Nastavila jsem dlaně. Přijímač do nich klesl. Rádio nepřestávalo slabě hrát. Když jsem je přiblížila k očím, spatřila jsem za jeho žebrovím zastrčené dvě kopretiny. Patřily mně. „Petře!“ zkusila jsem tiše zavolat. Nikdo neodpovídal. Vrátila jsem se zpátky na gauč, přetáhla přikrývku přes hlavu a sála melodii houslí a hořkou vůni kopretin, obojí bylo jako balzám ... “
Vzpominka na dětství. Teď už si vůbec nemohu vybavit, co se mi na této knize líbilo.....
Hodila se mi do čtenářské výzvy, tak proč toho nevyužít. Kniha je určena pro dospívající a taky napsána v 70. letech minulého století. Jasně, že dnešní literatura je už jinde, ale já byla ještě generace, kdy jsem to správné dětství zažila a tak jsem si příběh Kateřiny užila. Bylo fajn si přečíst i nějakou tu oddechovku a vrátit se zpět do dětských let a letních lásek. Příběh ničím velkým nepřekvapí a víte, jak se to bude odehrávat. Každopádně nevidím na tom nic špatného.
Knihy od Stanislava Rudolfa jsem nikdy nečetla (vždycky jsem byla spíš tým Lancové). Vzhledem k tomu, že už nějakou dobu nejsem cílovka, se to hodně špatně hodnotí. Věřím, že mé náctileté já by bylo nadšené, ale je mi o 20 let víc a to už tak super prostě není.
Knihu, kterou jsem četla v mládí jsem si připomněla kvůli čtenářské výzvě. Příběh Katky se mě v dětství líbil, dnes už mě spíše nudil a uspával:-) Druhá polovina knihy byla akčnější, ale dnešní mladé už podle mého názoru nemá šanci zaujmout. No a co se týká hlavní hrdinky....No comment. Tři hvězdy za vzpomínky.
Stanislava Rudolfa jsem jako- náctiletá neskutečně milovala a jeho knihy byly součástí mé knihovny. V Katce jsem se i trochu viděla ( jako vlastně ve všech hrdinkách Rudolfových knih) a přesně věděla co a jak cítí. Prostě za mě plný počet možných hvězdiček - přesto že mi není - náct, ale již - sát, tak se k jeho knihám ráda vracím a kdysi jsem je chtěla předat vnučkám- které však pohltil svět ON-Line u tabletů a telefonů, takže knihy nadále zůstávají pokladem v knihovně mé....
Dívčí román z dob minulých dočtený pro čtenářskou výzvu jako nutné zlo. Možná v těch českých sedmdesátkách to bylo terno :) no nebavilo mě to, velké finále mi taky tep nezrychlilo a Katka byla pěkná kráva :)
Ano, nejsem cílovka, ale toto mě fakt nebavilo. Ploché postavy, děj, který se prakticky neposouvá dopředu a iritující hlavní hrdinka. Celkově mi kniha přišla nezáživná a ač nešlo o vyložený odpad, převládá ve mně značné zklamání.
V dospívání byla tato kniha jednou z mých oblíbených a četla jsem ji několikrát. Po letech jsem se k ní vrátila v rámci čtenářské výzvy a pořád mě hodně bavila. Navíc mě přiměla s nostalgií zavzpomínat, jaké kousky jsme v té době vyváděly s mými kamarádkami (a že občas byly opravdu hodně ztřeštěné). :-)
Katka mi připadala jako fajn holka, která se chovala přiměřeně svému věku. Snaha působit dospěle a vyzrále se střídá s okamžiky dětinského chování a nejistoty - prostě puberta, no. Katka se v knize potýká se svou první zamilovaností doprovázenou žárlivostí a pocity vlastní nedostatečnosti.
Trochu mi v knize chybělo podrobnější vykreslení Petrova charakteru - zřejmé bylo akorát, že je dobře vychovaný a zdvořilý, ale jinak rysy jeho povahy zmíněny nebyly.
Každopádně autor uměl svým poutavým vyprávěním zaujmout.
Dívčí román, který jsem četla před mnoha a mnoha leta, ale v rámci čtenářské výzvy jsem si knihu půjčila teď, znovu přečetla a přenesla se desetiletími zpět do mého mládí. Je to pěkný román o první lásce, kamarádství, drobné konflikty s rodiči a připomenutí, že se dříve vychovávalo jinak, než dnes. Moc příjemné a milé čtení i s troškou humoru, vždyť dívčí romány pana spisovatele patřily k nejlepším.
Štítky knihy
zfilmováno dospívání první láska pro dívky prázdniny české hrady a zámky pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1973 |  Kopretiny pro zámeckou paní |
| 1977 | Nebreč, Lucie |
| 1989 | Pusinky |
| 1984 |  Milionová holka |
| 1980 | Něžně háčkovaný čas |
Knihu jsem četla v rámci loňské čtenářské výzvy a bylo to takové milé připomenutí vlastního dětství a dospívání.