Kopytem do hlavy
Joyce Cary
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84987/bmid_kopytem-do-hlavy-7h7-84987.jpg
4
18
18
Groteskní román britského autora líčí osudy nekonformního umělce, je pestrou mozaikou vypointovaných anekdot i úchvatného světa malířových představ. Doslov František Fröhlich.
Přidat komentář
Já jsem tuhle knhu četla někdy v roce . . no . . 1987.
Ano.
Bylo to na chalupě. Všichni spali a já to hltala. Hrozně se mi to líbilo. Bohužel si z toho pamatuji jen takový malý útržek.
Jo! A ještě si pamatuju, že jsem si k tomu udělala šálek kávy a dala si k tomu oplatku.
No . . tak to vidíte: že jsem si ke knize dala kávu a oplatku, to si pamatuju. A děj knihy si nepamatuju.
Může to být se mnou ještě horší?
Přestože jsem tuhle knihu četl tak strašně dávno je až kupodivu, jak dobře si na ni pamatuju. Jsou v ní totiž silné myšlenky, které mě vlastně provázejí celý život. Kniha je o tvůrčím procesu a krizi, hledání, nedoceněnosti, bídě, genialitě i až primitivní přízemnosti hlavního hrdiny, se kterým jsem se poměrně hodně ztotožnil. Podobně jako Gulleyho Jimsona i mne fascinuje tvůrčí proces - jak z obyčejného neotesaného špalku postupně vzniká artefakt. A jaká je to vnitřní satisfakce, když se dílo povede...
Ne každý si asi tuhle knihu vychutná tak, jako já, možná má těžkopádnější styl... nicméně pro mě je to srdcovka. 90%
Kopytem do hlavy
Život a dílo Gulleyho Jimsona je podle svérázného modernisty Joyce Caryho podivuhodnou oslavou tvůrčího uměleckého ducha stárnoucího malíře, který se protlouká životem doslova ze dne na den, od hospody k hospodě, od jedné ubohé díry k přespání ke druhé. Přestože je bez prostředků (a aby mohl malovat, podvádí a krade), má sny a nápady, které musí za každou cenu zhmotnit, ať už na nějaké plátno, papír, nebo alespoň na zeď. Nic v jeho životě totiž není důležitějšího, než právě tato posedlost. Cary v postavě Gulleyho Jimsona spojuje hlubokou životní moudrost s rozmařilostí a bohémstvím umělce, který své okolí vidí prizmatem svých vizí. Je to hloubavé a citově exaltované vyprávění, plné ironie a rafinovanosti, které se potácí od tráchnivějích nábřežních ruin k honosným salónům snobských mecenášů umění. Komika a tragika se páří v osudech bizarních postav a postaviček, které doprovázejí Gulleyho Jimsona na jeho cestě ke grandióznímu Stvoření. Mě bohužel nechali někde daleko za sebou, neprožíval jsem s nimi jejich nadšení, ani se netrápil jejich strádáním… dostal jsem zřejmě už na začátku kopytem do hlavy a zbytek knihy jsem se z toho vzpamatovával.