Korálky v pupíku
Hana Poltikovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26416/koralky-v-pupiku-26416.jpg
4
54
54
Román mladé autorky, která se zabývá alternativním způsobem života, vypráví o veselé dívce, která má dvě stejně veselé sestry a citlivého partnera, s nímž žije v poetickém vztahu. Její kladný vztah k životu je vážně narušen úrazem, který ji připoutá k vozíku.
Přidat komentář
Našla jsem tuto útlou knížečku v knihovně mojí maminky a ani nevím proč jsem po ní sáhla, něčím mě lákala a později jsem to považovala jako znamení, že se mi dostala do rukou zrovna ve chvíli, kdy jsem si řešila své trable s psychikou. Je to jedna z těch knížek, které Vám nějakým způsobem zůstanou v paměti, hlavní postava se vlastně tématem psychiky zabývá, považuji to jako rozkvět skupinových terapií, popř. meditací. Osud hlavní hrdince bohužel přinese i velmi tragickou událost, se kterou se s velkou vervou popere - i když s trvalými následky. Líbil se mi nadhled nad životem a ukázku toho, že si velkou část života píšeme hlavně my, svým přístupem k životu.
(SPOILER) Našla jsem tuto útlou knížečku v knihovně mojí maminky a ani nevím proč jsem po ní sáhla, něčím mě lákala a později jsem to považovala jako znamení, že se mi dostala do rukou zrovna ve chvíli, kdy jsem si řešila své trable s psychikou. Je to jedna z těch knížek, které Vám nějakým způsobem zůstanou v paměti, hlavní postava se vlastně tématem psychiky zabývá, považuji to jako rozkvět skupinových terapií, popř. meditací. Osud hlavní hrdince bohužel přinese i velmi tragickou událost, se kterou se s velkou vervou popere - i když s trvalými následky. Líbil se mi nadhled nad životem a ukázku toho, že si velkou část života píšeme hlavně my, svým přístupem k životu.
Líbí se mi, i když jsem o generaci starší než hrdinka. A je mi líto, že jsem ji nemohla číst už v 18 nebo i dřív - třeba bych byla vědomější a tak nějak lepší. Každopádně je to milá kniha a inspiruje mě i teď ve 40.
Malá, útlá knížečka, lehounké čtení, milá a hlavně plná optimismu. Spíš bych řekla, že se hodí pro hodně mladší ročníky, já jsem ji několikrát musela odkládat, protože jsem přestávala vnímat, co čtu.
".........potom jsme si četli z jeho knížky Racek a nakonec Robert citoval některé výroky tohoto moudrého pána.: Tvojí jedinou povinností v životě je být pravdivý k sobě. Být pravdivý ke komukoliv jinému je nejenom nemožné, ale je to i znamením falešného mesiáše. Mrak nikdy neví, proč se pohybuje právě v takové rychlosti a v takovém směru. Cítí pouze impuls.... toto je místo, kam mám jít. Ale obloha zná důvody a ví určení všech mraků, a ty je budeš znát také, až se zvedneš tak vysoko, že uvidíš za horizon."
Je tomu už dlouhých 16 let, co jsem se poprvé dozvěděla, že všichni máme korálky v pupíku, zářící různými barvami... Tenkrát se mi knížka líbila ještě mnohem víc, než teď, přesto z nostalgie jí vysoké hodnocení dám. Je totiž neskutečně milá a pozitivní. Ať už prožíváte s Karin tu její bláznivou, "mimozemšťánkovskou" polohu, nebo se s ní rozhodnete zkoumat svoje vlastní nitro, zaručeně se u toho budete cítit skvěle. Mile. Místy trhle. Uvnitřněně. Usměvavě. Budete jí držet všechny palce. A o sobě si možná taky uvědomíte pár věcí :-) A za to všechno patří autorce veliké díky!
" Kdybych psala povídky, napsala bych o jednom dřevorubci, co šel prosit Pána hor a lesů, aby mu daroval zvláštní sluch, kterým by slyšel kopce mezi sebou rozmlouvat, stromy vyprávět a trávu zpívat. Ale přestože prosil usilovně a hluboce, žádným mimořádným sluchem obdařen nebyl. Namísto toho se mu jednoho dne stala strašná věc. Nešťastnou náhodou na něj spadl strom a přerazil mu nohy. Dřevorubec zůstal připoután na lůžko. Měl hodnou a milující ženu, která pro něj dělala vše potřebné. Procházel různými fázemi a různými stavy. Byly hodiny, kdy nepřetržitě plakal jako dítě, byly dlouhé hodiny, kdy bez hnutí hleděl a hleděl z okna jejich světnice, a byly hodiny, kdy v jednom kuse hladil ruku své ženy. A byly i hodiny plné zloby a vzteku a výčitek, adresovaných na Pána hor a lesů. Postupem času se ale zklidnil, a aniž by si to uvědomoval, pronikal hlouběji a hlouběji do lesního a hoského mlčení. Až jednou se to stalo. Ležel takhle se zavřenýma očima na zádech a lebedil si ve slunečních paprscích, které ho šimrali na obličeji. A najednou jakoby uslyšel něčí hlas. Byla to stará borovice, která zrovna pravila mladé borovici: "Ten náš ťunťa zatím ještě pořád nic, ale snad už na to brzy přijde. Myslel si, že může něco dostat darem. No, může. Ale dost často ke všemu, má milá, co stojí za to, člověk přichází přes dřinu a někdy i bolest. Jemu bylo umožněno nestarat se o nic jiného, než umění naslouchat. Tolik si přál slyšet, tak mu Pán hor a lesů vyšel vstříc. Daroval mu ideální podmínky. Podmínky, jaké má málokdo. Vždyť jen málokomu je umožněno o nic se nestarat a jen si tak být. On ale nic nepochopil. Zatím." " str. 148
Vzhledem k tomu, že autorku znám osobně tak můžu napsat, že kniha je stejně milá, klidná, vyrovnaná, humorná a alternativní jako autorka sama. Líbí se mi na ní krásné paralely s autorčinou vlastní rodinou, alespoň já je tam vidím. Hana Poltikovičová má velmi jemný a příjemný hlas, kterým při mluvení doslova hladí, čtení jejich knih je pro mě podobné pohlazení.
Je to už dávno, co jsem to četla, ale vzhledem k tomu, že mi to uvízlo v paměti a bez váhání bych doporučila k přečtení, tak to určitě stálo za to:-)
Tuto knihu jsem koupil v nějakém bazaru knih v jedné kavárně. Už první stránka mě rozesmála. Těším se, až zde budu moct napsat celkové hodnocení. Zatím to vypadá slibně.
Veselé i vážné vyprávění dívky Karin, která ke konci 80.let pracuje v jedné kanceláři se stejně "střeleným" kolegou a má krásný vztah s učitelem Robertem, k tomu dvě milující mladší sestry. Vyprávění je prokládáno různými citáty a zamyšleními o životě, existenci, uvědomění si sebe samého.
Všichni jsme tady právě pro to mít rád. To jediné je skutečné. Vlastně všechno, co je, je mít rád.
Velmi zajímavá, zvláštní a poučná kniha. Ještě si jí musím nechat dopřemýšlet v sobě.
Tato knížka mě duševně obohatila a posunula v myšlenkách jiným směrem.Když jsem byla na procházce tak jsem si vzpoměla na to jak se asi chechtají dlažební kostky?Kdo četl tuto knížku ví co tím myslím.
Zajímavá knížka. Velmi pěkně se čte. Zaměřená na alternativní způsob života,nenásilnou formou uvádí spisovatelka příklady jak poznávat sám sebe a pronikat k podstatě našeho bytí.Vše se odehrává s vtipem a humorem. Doporučuji
Jen těžko hledám slova pro knížku, která mi změnila náhled na život a je mou nejoblíbenější, kterou jsem kdy četla..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Korálky v pupíku |
| 2002 |  Pomerančová vůně chce tančit |
| 2014 | Není co ztratit, fuk bublifuk |
| 2005 | Čarovná šeptání |
| 2005 |  Horké noci egyptské |
Prvních 70 stránek jsem si říkala, co to jako je a kde je ten přesah? A pak bum. Úplně mě to vystřelilo do krásných stavů uvědomění si. Krásná kniha :)