Korálky z klokočí
Naďa Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444514/mid_koralky-z-klokoci-NpP-444514.jpg
4
223
223
V rámci doktorandské práce přijíždí Eliška Fibichová uspořádat obecní archiv do místa svého dětství. Její prababička Klotylda byla porodní bába a před mnoha lety beze stopy zmizela. Zdá se, že Eliščin příjezd do vesnice probouzí k životu stará a téměř již zapomenutá tajemství. Eliška se navíc zamiluje do muže, který odporuje jejím dosavadním představám o princi na bílém koni. Pochází z místní bohaté rodiny a má pověst nezodpovědného floutka… Tajemný příběh s milostnou a detektivní zápletkou vykresluje na osudech několika postav spletité vesnické vztahy, které sahají hluboko do minulosti.... celý text
Přidat komentář
Knížka nebyla zase až tak špatná, ale bylo tam spoustu dějových linií. Z toho příběhu by se dalo napsat snad pět knížek. Nejvíce mě děsila ta červená knihovna a v půli už jsem nevěděla, kdo koho vlastně miluje a nemiluje, kdo se s kým rozešel a kdo s kým chodí. Taková všehochuť, ani ryba ani rak. Řadím do police nebudu už číst.
Mám trochu smíšené pocity – moc mrtvol, dost překombinovaný děj a ta romantická linka byla hodně statická.
To byla taková slátanina, že by byl lepší konec, kdyby se Eliška probudila a byl to jen bláznivý sen. Pro mne to bylo velmi slabé.
Tak za mě tedy velké zklamání. Taková slátanina všeho. Historie, detektivka, červená knihovna...Nevím, mě se kniha tedy nelíbila.
Rozhodně bych nenazvala Naďu Horákovou královnou českých detektivek, ale její kniha mě bavila a nelituji, že jsem ji četla. Jak už bylo v komentářích uváděno, mnoho postav je spíše na závadu a psychologie postav tak trochu plave na povrchu. Příběh je poněkud překombinovaný, ale mně se četl dobře. Moje první kniha od Horákové a možná zkusím ještě nějakou další, abych si mohla udělat o autorce ucelenější obrázek:-)
Rozvleklý, místy nudný a docela nereálný mišmaš současnosti, minulosti, červené knihovny a rádoby detektivky...
Mě příběh neupoutal, nemá v podstatě žádnou dynamiku a ke konci jsem už měla jen dojem, že jsou všichni příbuzní.
Trvalo mi 100-120 stran, než jsem se do knihy začetl. Potom mě sice příběh dost bavil, ale nelze nevidět jeho překombinovanost a přehnanost. Jedné z důležitých postav zde projde vražda, čtenář má tento zločin navíc pochopit jako jednoznačně spravedlivou věc. Trochu červená knihovna, trochu detektivky a trocha historických reálií. Ovšem popsaná práce v obecním archivu je vycucaná z prstu, poněvadž na obcích jsou "jen" spisovny, odkud se dokumenty po uplynutí skartační lhůty dostanou do příslušného okresního archivu, respektive jsou zničeny jako nepotřebné. Nemá smysl uchovávat delší dobu např. faktury nebo v knize zmíněné poplatky ze psů. Čtvrtá kniha od Nadi Horákové, kterou jsem četl, a zatím nejhorší (lepší jsou podle mě Tajemství císařovy milenky, Bestie z Karlštejna i Tajemství Anny z Lampersdorfu).
Mně osobně se kniha nelíbila. Prvních sto stran mne nudilo, potom začalo cosi jako nepříliš povedená detektivka, hlavní hrdinka neustále řeší (a vyřeší) všechny případy, vše proložené romantickými ale nepříliš zajímavými příběhy zúčastněných postav. Evidentně napsané pro ženy, ale já už bych něco podobného číst nechtěla.
No nevím... Trochu překombinované prázdninové čtení. Těch mrtvol a kostí na jednu dědinu bylo opravdu moc.
Nádherně vypointované, kus genealogie, kus historie, kus tajemna a okořeněno detektivkou... skvěle jsem si početl
Oddechová kniha pro ženy - taková červená knihovna s archeologickým podtextem....tolik kostí na jednom místě...rozhodně ne detektivka.
Moje druhá kniha autorky. Myslel jsem si, že to bude detektivka. Mně to ale jako detektivka nepřipadá, i když je tam několik zápletek - podle mne nespojených - a při čtení jsem si nedokázal vše vysvětlil - proč? Takže to považuji za román pro ženy- průměrný.
Smíšené pocity.
Bavila me v podstatě jen prostřední část, příběh kolem chodby a obrazu. Začátek je trochu utahaný a přišel mi jako romantika pro mládež, poslední třetina zase příšerně překombinovaná - vrší se jedna mrtvola za druhou, staré vraždy, nové vraždy, objev pravěké jeskyně, loupežníkova hrobu, zazděných čarodějnic, nerealistické množství náhod... Prostě čeho je moc, toho je příliš. Podle anotace jsem čekala něco jiného, a myslím, že kdyby se autorka spokojila s jednou tajnou chodbou, jednou starou knihou a jednou zmizelou prabábou, udělala by mnohem lépe, nez když rozjela pátrání doslova po tuctu tajemství.
Nejde o detektivku a v podstatě ani o román ze života, na to není příběh dost věrohodný. Čtivé to ale je, i když vyloženě spotřební oddychovka.
To snad ani není četba pro dospělé čtenáře? To patří do literatury pro mládež. Nevýrazné postavy, jejichž hlavní starost je láska a zase láska, kamarádky, kamarádi - takové ženské plky, mám-li to nazvat poctivě. A že prý detektivka?? Musím se zasmát. Detektivka přece musí mít dobře vybudované napětí a tady byl nález jakékoliv mrtvoly, přesněji kostry, brán tak nějak bez úleku, bez smutné atmosféry. Jako když děti o prázdninách narazí na poklad. A jelo to dál ve stejném švitořivém duchu. Nutila jsem se do čtení, abych nějak došla na ten kýžený konec, pekelně jsem se nudila. Ani ten konec nepřekvapil a šlo by asi o zázrak, kdyby jo. To se zkrátka nepovedlo a paní Horáková by se měla žánru DETEKTIVKA vyhnout obloukem.
Rodinné tajemství, spousta náhod, hodně mrtvých.
Shrnuto velmi rychle.
Knihu jsem si přečetla na doporučení, že je podobná Žižkovským bohyním. No možná tak tetou, která vykládala z karet. Tím to končí.
Tady je to takový prázdninový pel mel. Navíc detektivní, detektivky nečtu, tady to naštěstí odsýpalo.
Ale těch hodně náhod....??!! To bylo fest přitažené za vlasy.
Přečetla jsem ji na pláži, ale
za týden už o knize vůbec vědět nebudu.
Detektivka na pozadí červené knihovny, (případně červená knihovna s detektivní zápletkou) nechybí neopětovaná láska, setkání i opouštění, zrada i nenávist, zajímavý exkurs do historie čarodějnictví (a morových nákaz) na jižní Moravě.
Dědictví otců zachovej nám pane, ...
za mě dobrý.
Post scriptum: vznik dezertu Pavlova krásně popsal pan Pratchett v knize Poslední kontinent. (Ano, byl to Mrakoplaš)
Tenhle typ knížek mám ráda. Odhalování rodinných tajemství, do toho trochu romantiky. Tohle byla taková příjemná letní oddechovka, žádné velké tajemno ani drama.
Příjemně se četla, ale obávám se, že brzo upadne v zapomnění.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Brněnské nevěstky |
| 2013 | Ženy na pranýři |
| 2008 | Bestie z Karlštejna, aneb, Kronika hříšného kněze |
| 2014 | Brněnské Židovky |
| 2020 |  Korálky z klokočí |
Souhlasim s komentari, ze kniha v sobe obsahovala vic dejovych linek, nez bylo potreba. Dej za me neusporadany, nerealny. Cetla se dobre, ale ze by to byla pobidka k dalsim autorcinym kniham nemuzu rict.