Kořeny věků

12.09.2020

Kniha je beletrií, nikoliv edicí skutečné rodinné kroniky, která měla být podle autora psána v letech 1422-1923. Některé části knihy mohou být podloženy rodinnými zápisky, především ty z 18. století a mladší, ale jsou notně upravené a doplněné. Starší zápisy často nemají oporu v dochovaných archivních pramenech a někdy doslova opisují novější literaturu, například Vlastivědu Moravskou J. F. Svobody. Pokud je některá část knihy založena na ztracených originálních zápiscích, byly tyto upraveny k nepoznání.
Několik příkladů: V úvodním textu na straně šest je zmínka o prvních známých předcích rodu, kteří přišli do Žďáru kolem roku 1360 spolu s cisterciáky. Klášter byl založen roku 1252, muselo by se tedy jednat o nějakou blíže neznámou skupinu řeholníků. Nebyli členy žádné církve, nebyli tedy ani pokřtění, přesto provázeli mnichy a mohli žít na panství cisterciáckého kláštera. To je pro dané období nemožné. Posléze se rodina přestěhovala do Nových Dvorů na polenském panství, kde se její členové stali protestanty. Dál pozorně sledovali děje ve žďárském klášteře a měli dobré informace i o činnosti vrchnosti polenské – na straně 52 se uvádí prodej polenského panství roku 1515 za „10 tisíc a 800 kop grošů pražských“. Členové rodu se označují číslovkami, například na straně 57 v zápisu z roku 1524: „Syn můj Václav IV. má už třináct let a je silný.“ Toto číslování používají moderní genealogové pro své předky, aby se v nich vyznali, v běžném užívání v neurozené rodině se neuplatňovalo. Ve všech stoletích pořizují všichni kroniku píšící členové rodu přesné zápisy o počtu vrchností ulovené zvěře na jejich panství – otázka je, kde se k těmto informacím dostávali a jak to, že to všechny členy rodiny zajímalo. Na straně 72 jsou ve zprávě o ulovené zvěři z roku 1562 uvedeni mufloni, kteří se u nás v té době nevyskytovali. Mohlo jít o blíže nespecifikované divoké ovce, o kterých se zprávy objevují od 16. století, ale jejich totožnost s muflony není prokázána. V 17. století se objevují velmi neopatrné zápisky o tajných protestantských shromážděních. Tato shromáždění nebyla povolená a jakékoliv psané doklady o nich by při jejich objevení znamenaly nejen pro autory zápisků velké potíže. Srovnání některých záznamů s dochovanými prameny odhalí další nepřesné či nedohledatelné údaje. Kupříkladu urbář polenského panství z roku 1636 v kronice vystupující osoby neuvádí. Na straně 57 je roku 1524 uvedeno jméno majitele rudoleckého panství „pana Chroustenského z Malovar a na Rudolci“. Ten ale rudolecké panství získal až po roce 1550, do zemských desek mu bylo zapsáno roku 1552. Václav Chroustenský byl v té době polenský správce, který se snažil všemožně obohatit. Když nakonec svůj úřad opustil, poddaní si vydechli a složili o něm báseň, vydanou roku 1538. O tom však Flesarovi neví.

01.08.2018

Mám tu čest opatřit k rodu Flesarů. Děkuji panu Flesarovi za jeho PRÁCI.

28.01.2018

Naprostý klenot svého žánru. Povinná četba pro každého, koho zajímá historie obyčejného člověka a pro všechny amatérské genealogy.

29.12.2017

Naprosto nepřekonatelná kniha pro genealoga. Škoda, že je vyprodaná, tuhle prostě musím mít. Nic lepšího jsem nikdy nečetla a už ani číst nebudu. Závidím všem z rodu, že jim to tak dlouho vydrželo kroniku psát

14.02.2017

Knihu jsem četla už před dvěma lety a pořád na ni myslím a pořád se k ní vracím v diskuzích s přáteli. Málokdy se vám dostane do ruky takto mimořádný počin. Ano, je vidět, že v některých místech chybí redaktorská práce, ale to vůbec nekazí celkový dojem. Výpovědi v kronice jsou z počátku krátké a s tím, jak se papír stával dostupnější se prodlužují. Každý kronikář se věnoval popisu počasí a výčtu ulovené zvěře na panském honu. Přesto je možné proniknout do psychologie a poznat povahy jednotlivých pisatelů. Bavila mě i rodová zarputilost a paličatost. Doporučuju přečíst všem.