Korunka z peří
Isaac Bashevis Singer
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22736/mid_korunka-z-peri-K5n-22736.jpg
5
41
41
Překlady děl proslulého amerického židovského prozaika se už na naší literární scéně zabydlely a mezi čtenářsky nejpřitažlivější patří určitě jeho povídky. V nich se mohl uplatnit jako vynalézavý vypravěč a podat směsici příběhů o obyčejných i kuriózních lidech a věcech. Novodobě navazuje na staré lidové vypravěčství - jeho povídky mají zápletku a vyústění, udržují čtenáře v napětí a skýtají kromě děje i mnoho symbolických významů... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , ArgoOriginální název:
A Crown of Feathers and Other Stories
více info...
Přidat komentář
Povídky se mi hodně líbily. Jejich autora jsem doposud neznal. Někde jsem se dočetl, že získal "Nobelovku" za literaturu, a tak jsem byl zvědav...
Příběhy s nádechem tajemna a mystiky byly zpracovány mistrovským vypravěčským stylem, pěkným jazykem. Doporučuji!
Tajuplná sbírka povídek, která toho nechá dost na čtenáři. Řeší otázky života a smrti, smyslu života, hodnot a Boží existence. Čtenář se ocitá v různých časech, v různých zemích a různých prostředích. Kolik bylo jen anarchistických a komunistických spolků. A těch židovských skupin! Jak složitý svět popíše tak lehce IBS!
Považovala jsem za Singerův vrchol v povídkové tvorbě Starou lásku (romány jsem některé přelouskala a příliš jim neholduji), ale tohle je snad ještě lepší; příběhy, v nichž to dramatické probíhá jaksi mimochodem, mezi slovy, se většinou odehrávají v židovské společnosti v USA, ale atmosféra je "starolásková", stejně posmutnělá, s vědomím pomíjivosti i tragikomiky všedních situací a lidských životů obecně, s přesahem a katarzí. Vlastně mě baví i to, že Antonín Přidal tentokrát přeložil jen osm povídek, zbytek Miloš Urban a Lucie Lucká, všichni tři skvěle. Takže chcete-li židovskou mystiku, dejte si úvodní Korunku z peří, Metelici nebo Lantucha, chcete-li zprávu o různých podobách lásky erotické, dejte si Aktovku, Jejího syna nebo Sousedy, chcete-li zprávu o lásce příbuzenské, dejte si Valčík, Co máme že života nebo Děda a vnuka, a vůbec - dejte si všechny a poznáte svět, v němž se ne vždy žije dobře, ale vždycky to stojí za to...
Povídkářská klasika. Singer mě nezklamal, umí. Na několika stranách vytvoří člověka zcela reálného, životného.
Pro mě docela zklamání. Těšila jsem se na židovskou mystiku nebo alespoň na reálie z chasidského života, ale toho je pomálu. Většina povídek je z New Yorku (nebo Waršavy), těch z polského venkova je jen několik a jen tak tři, čtyři z nich jsou něčím zajímavé. Způsob vyprávění je sice poutavý a sugestivní, ale co je to platné, když obsah většiny těch povídek je v podstatě o ničem. Je to takové panoptikum, o lidech, které nám to představuje, se dozvíme pár drbů a pak buď umřou, nebo to skončí bez konce. Vše je nahlíženo optikou deziluze a rozčarování z marnosti žití (jedinou světlou vyjímkou je povídka Syn z Ameriky).
Kdo sáhne do knihovny pro jakoukoli knihu PANA SPISOVATELE Singra, nemůže sáhnout vedle.