Hymna zármutku
Michael Koryta
Lincoln Perry a Joe Pritchard série
< 2. díl
Ze začátku šlo jen o peníze, pak už to ale bylo osobní… To říká Ed Gradduk soukromému vyšetřovateli Lincolnovi Perrymu, když se po letech opět sejdou. Kdysi byli nejlepšími přáteli, teď je Gradduk na útěku, protože mu hrozí zatčení a obvinění ze žhářství a vraždy.
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
Sorrow´s Anthem, 2006
více info...
Přidat komentář
Chlapské přátelství až za hrob, atraktivní a do detailů promyšlená zápletka a živé postavy hozené mezi slušné množství zvratů, napínavých i akčních scén. Hrozně z toho na mě dýchal Lehane, ať už třeba Tajemná řeka nebo Dotek temnoty (asi tím barem). Na tohohle mistra mu chybí jít ještě víc na dřeň, ale drsnou školu má v malíčku a pohybuje se s jistotou mnohem staršího autora.
"Hymna zármutku" je název "symfonie" zvuků či atmosféra, která provází záchranné akce během např. požáru...
Detektivka je to taková klidná (chvílemi až nudná, pár akčnějších scén tam samozřejmě je), hlavní hrdina Lincoln Perry je zaujat myšlenkou na očištění dobrého jména svého kamaráda z dětství Eda Gradduka, že jde doslova hlavou proti zdi. Setkáme se s policisty, kteří ne vždy stojí na té správné straně zákona. Hlavního hrdinu příliš nezajímá opačné pohlaví, takže se opravdu upne jen na to vykonávání spravedlnosti. Pomáhá mu při tom bývalý policista Joe Pritchard.
Hodnotím na 3,5 *
2019
Hezky napsaný příběh o chlapském přátelství - tak, jak by mělo vypadat...
Lincoln a Ed - dva kamarádi z dětství... i když stojí každý na jiné straně - přátelství se nezapomíná...
Ve snaze obhájit Edovo obvinění se Lincoln dostává do boje s korupcí a násilím...
a podaří se mu najít pravdu a očistit přítelovo jméno...
Líbilo se mi a přečtu další knihy autora.
Detektivky jsem drive fakt nemusel, tak se nyni snazim trochu rozsirit sve obzory a vybiram si detektivni autory nejakym zpusobem vyznamne a zastupujici cast sveta detektivniho zanru. Timto zpusobem jsem narazil i na jmeno autora a nahodne jsem vybral tuto jeho knihu. Realie jsou typicky americke stredozapadni. Dilo je to trochu schematicke, ale ne uplne spatne. Pripomina to scenar k filmu, nedivil bych kdyby uz film dokonce existoval (ale nepatral jsem po tom). Celkovy dojem je spise pozitivni, cetlo se to dobre, ale prostredi ani zapletka me moc nezaujaly.
Lincoln Perry vyšetřuje smrt bývalého kamaráda, který má za sebou dostatek zločinecké minulosti, aby se jeho osobou zabýval jen málokdo. Jenže pátrání zasáhne daleko do minulosti, což má za následek otevírání dávno zahojených ran, z nichž některé se už nemusí podařit znovu zacelit...
Úvodní díly sérií mají často ten problém, že vedle zápletky se autor musí věnovat představení postav, prostředí, vztahů. Díky tomu často trpí gradace, aby byl prostor na všechno to seznamování. Pokračování už tenhle handicap nemají a spisovatel má tak šanci ukázat, co se v něm skutečně skrývá (nebo naopak). Proto je mi potěšením konstatovat, že druhý román Michaela Koryty je v detailech lepší, než ten první. Zápletka je sevřenější, charaktery jednoznačnější a retrospektivní sekvence dávají celku šmrnc nostalgické patiny. Přičemž nechybí ironická nadsázka drsné školy umě převedená do kulis moderní doby. Kdyby Dennis Lehane někdy napsal román ve spolupráci s Robertem Craisem, vypadal by přesně nějak takhle.
První kniha od tohoto spisovatele, ale čekala jsem trochu víc. Proto zklamání a pouze 3 hvězdičky. Bylo to sice napínavé, ale pro mě dost chaotické.
Mně se kniha líbila. Jediné, co mi chybělo, bylo více těch úžasných sarkastických slovních přestřelek mezi oběma detektivy, tak jako v prvním díle Dnes večer jsem se rozloučila -) Ale jinak kniha byla napínavá a velmi čtivá.
Docela dobré, jen kdyby to nebylo tak utahané (zejména první část) - stačila by třetina stran, aby byl příběh skutečně napínavý.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2021 | Chlad |
2018 | Kdo mi jde po krku |
2010 | Asagaj / Italské lekce / Temnější než noc / Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů |
2012 | Tak chladná řeka |
2011 | Hymna zármutku |
Detektivka jako ze staré školy. Kamarádství, čest, slušnost, věrnost versus mamon, násilí, zločin, zrada. A výborná dvojka Lincoln a Joe.
Trochu chytne i za srdce, a to mám u detektivek dost ráda, ne vždy se toho u současných drasťáren dočkám. Tady toho násilí bylo taky dost, ale autor se v popisech krutostí nevyžívá, je toho tam tak akorát, aby to bylo i tak působivé. Plus za tu nostalgii vzpomínek na dětství a mládí v současnosti již chátrající, změněné clevelandské čtvrti. Tyhle vzpomínky na rodná místa, která prošla proměnou času, mám prostě ráda…
Dokonce i obě akce v závěru pro mě byly snesitelné a téměř uvěřitelné, a to já popisy divokých bitek a honiček prostě nemusím…
4 a velké plus, ano, ty vysvětlovačky nakonec už mi taky trochu skřípaly, ale je to přeci jen o něco lepší než v závěru trochu překombinovaná jednička.