Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů
Josef Sadílek
Záznam starých pověstí, které jsou součástí Kroniky české našeho prvního kronikáře, autor konfrontuje mj. s archeologickými poznatky vzpomínaných lokalit, jakož i poukazuje na použití motivů z antické literatury (Vergilius, Homér, Ovidius aj.), kontaminovaných s domácí tradicí (pohanský kult, obyčejové právo). Jde o pojednání svého druhu s řadou objevných postřehů, které dosud česká histografie postrádala. V příloze je v překladu zveřejněn text Kosmových starých pověstí poprvé samostatně.... celý text
Přidat komentář
Kosmas pravděpodobně dostal za úkol legitimizovat přemyslovskou dynastii na českém trůnu a tak sepsal staré pověsti české. Většinu příběhů obšlehl od antických autorů a z Bible. Autor si dal práci a dokládá originální znění (v překladu). Těžko knížku hodnotit, jedná se spíše o vědeckou práci než o poutavé čtení. Přesto si ji v knihovně zanechám.
Autorovy další knížky
1997 | Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů |
2005 | Nezapomenutelná setkání |
1980 | Hrozen světla |
1991 | Březinovské apostrofy |
1985 | Slunce v kaluži |
Nemohu jinak. Josef Sadílek se v 90. letech rozhodl dokázat že předkřesťanská část Kosmovy kroniky je odvozena z biblických a antických textu. To není ten problém, ostatně nebyl v těchto snahách první. Na jednu stranu se kniha tváří jako akademická studie, už jen množstvím citací a pozitivistickým vyzněním „všechno je to výmysl“. Na stranu druhou je to spíš populárně naučný text s řadou dost fantastických hypotéz. Jednou z nich je třeba Sadílkovo velmi zmatené ztotožnění Triglava s římskou bohyní Dianou a Krokových dcer s jeho (nebo snad jejími ?) kněžkami. Dobré je že na konci knihy jsou překlady úvodních kapitol Kosmy, které jsou však paradoxně v rozporu s tím jak je cituje v předchozích kapitolách. Tím jak se kniha tváří věrohodně je vlastně ještě horší než většina sensační „záhadologické“ literatury o nejstarších českých mýtech a dějinách.