Kostkař aneb Náhoda je život
Luke Rhinehart (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23007/bmid_kostkar-aneb-nahoda-je-zivot-659d6252df1bd.jpg
4
69
69
Obsah této knihy nabádá k zajímavé myšlence. Nechat rozhodovat o Vašem osudu hrací Kostce. Zkrátka si vyberete 6 možností co budete večer dělat a pouze Kostka rozhodne co to bude. Vaše možnosti jsou nevyčerpatelné. Půjdete jen tak sami do baru? Nebo zavoláte kamarádce Petře a pokusíte se jí svést? Zůstanete doma a budete koukat na televizi? Půjdete si zahrát ruletu do nejbližší herny? Půjdete hrát tenis s kamarádem? Hodíte kostkou a hned se dozvíte výsledek. Autor knihy samozřejmě s vývojem děje přisuzuje stále větši moc Kostce. Kostka za něj rozhoduje zda-li se večer pomiluje se svoji ženou či nikoliv, zdali na ní bude hodný či naopak. Dále nechá rozhodovat Kostku, jakou roli bude např. hrát na společenském večírku. Ubožáka, Sexloudila, Zbohatlíka, Smrtelně nemocného, Kosmonauta, Zvrhlíka. Děj knihy je více než zajímavý a je vlastně výzvou, svěřit Váš život náhodě.... celý text
Přidat komentář
Kostkař je jeden z těch příběhú, který vznikl díky komfortní nudě a životní nesmyslnosti, jejiž uvědomění postihuje některé jedince, zvláště pak muže mezi třicítkou a padesátkou, s tak naléhavou intenzitou, že nám není pomoci. Jde zhruba o toto, co kdybychom nechali za sebe rozhodovat náhodu? Takže, nějaký nápad by kniha měla, jenže je to samo o sobě dost málo. Jestli vážení čtenáři někdy v životě taky najdete odvahu naplnit takové ty tendence jako, hodím si mincí, abych věděl jestli mám dělat to či ono, často bohužel dojdete ke dvěma smutným zjištěním, že situací kdy nám život skutečně dává na výběr z několika možností, je poskrovnu a zcela nikdy nebudete vypadat při házení tak dobře jako Harvey Dent. I hrdina této knihy začne tedy kostce předhazovat čím dál větší šílenosti a příběh je sice čím dál méně reálný, méně vtipný a méně čitelný, ale nevadí, jdeme dál. Cílem je zničit své vlastní ego (proč? A proč ne?) nejlépe tím, že kostce nabídneme hraní všemožných rolí. Tam už to byla moc velká číčovina abych pokračoval ve čtení.
Jestli bylo cílem autora Kostky to, aby si člověk uvědomil, že vlastně má rád zavedené stereotypy a svobodnou vůli vlastního rozhodování, tak jeho cíl byl u mě splněn. Kniha se mi nečetla příliš dobře, často jsem musela přečíst úsek i dvakrát, aby pochopila, co se tím snažil autor sdělit. Myšlenka Kostky je sice zajímavá, v převedení do praxe však vede pouze ke zkáze jedince. Z knihy mám vlastně pocit, že každý Kostkař se neodvratně žene do záhuby jenom tím, že čím déle je kostkařem, tím bláznivější a destruktivnější opce kostce předkládá, čímž neustále posouvá sám pro sebe hranici, kterou může překročit. Ke knize se již určitě nevrátím.
Kostka, která postupně rozhoduje o všem v životě. Toto téma je velmi zajímavé. Autor udělal hlubokou sondu do lidské psychiky, a za to ho chválím. Přes 500 stran textu, tak to se opravdu nepovedlo. Román je roztahaný, vleče se, je toho hodně, co se pořád opakuje. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem nakonec dočetla. Ale žádné wow se nekonalo...
Neztotožňovat autora (toho žijícího) s jeho postavou. To by mělo být východiskem ke čtení tohoto románu. Prvky humoru a satiry odkazují k tomu, že se to musí číst přece jenom trochu s nadhledem. S hlavní myšlenkou knihy (nechat za sebe rozhodovat kostku, i když teda opce stejně dáváte sami, takže to není až taková náhoda) nesouhlasím, jenže přece je to možná psáno proto, aby se člověk zamyslel nad tím, proč s tím nesouhlasí. Kniha je dlouhá a zároveň jsem si nedokázal vybudovat citové pouto k žádné postavě, a tak mě vývoj příběhu nijak zvlášť netáhl k dalšímu čtení, ale kniha vybízí ke kritickému myšlení, a ve výsledku se jedná o podnětné čtení, kde si leckdy uvědomíte, že svět není zcela černobílý a věci nelze jednoduše odsoudit či odsouhlasit. Avšak sám za sebe si myslím, že bych ve společnosti, kde by žili samí kostkaři žít nechtěl, a že nějaké konvence mít prostě musíme, abychom si navzájem mohli aspoň trochu důvěřovat.
[čteno v originále] Koupila jsem v UK, aniž bych tušila, že někdy vyšla v ČR. Rozečetla jsem při čekání na odložený let, pak v půlce, asi na straně 260, v půlce podzimu odložila. Vrátila se k ní znovu o rok později a dočetla za tři dny. Druhá půlka má větší spád.
Základní myšlenka: Určovat své jednání, pocity, rozhodnutí hodem kostky. Ten, kdo hází, určuje pravděpodobnost a možnosti. Kostka vybírá. Postupně jedinec rozšiřuje pole, kde nechává kostku rozhodovat, a přidává také víc možností, které jsou výzvou, které ho děsí, které mají schopnost rozvracet nejen jeho ego, ale společnost samotnou.
Podle autora, toho skutečného (dočtete se v rozhovorech) i fikčního, je každý jednotlivec multiplicitou rolí.
Hlavní postavou je psychoterapeut s navenek dokonalým životem a podobnými přáteli. Všechny trápí stereotyp a plížící se syndrom vyhoření, nebo krize středního věku. Tehdy začne pracovat fikční autor a hlavní postava zároveň s kostkou. Dává si takové možnosti, o kterých by ve svém hlavním "Já" nikdy neuvažoval, protože... by ho ztrapnily, by mu zničily život, by narušily to, díky čemu je považován za "Sebe". Jenže jsou to možnosti, o kterých uvažuje a které kvůli výše popsanému byl ochromen udělat. Co lepšího než nechat rozhodnutí na náhodě? A pokud kostka zvolí to, co by si přál, bude šťastný a cítit úlevu, ale pokud zvolí to, co ho děsí a láká, bude to výzva, překoná sám sebe a nemůže sebe vinit - rozhodla přeci kostka.
Tohle byl můj důvod ztráty chuti číst v polovině; tedy alibismus. On přeci možnosti vybírá, určuje pravděpodobnost, tudíž je strůjcem a pachatelem.
Ale jak jsem už psala, druhá půlka má větší spád. V druhé půlce už má Kostkař ve své teorii a praxi jasno. Dokáže ji předat a reprezentovat. Zatímco první půlka se věnuje kostkař vs. jeho osobní život, rozum, psychika; druhá polovina je kostkař vs. společnost. Samotný konec, posledních pár řádků dialogu, mě mile překvapily. Investovala jsem hodně času na přečtení takové paperbackové bichle a fólie na obálce už se loupe - avšak konec byl soudržný se zbytkem díla a dal mi pocit satisfakce.
Pokud si chcete ušetřit čas, celou teorii i praktická cvičení najdete v kapitole 48.
Ovšem pokud si čas ušetříte, přijdete o humory: výtky vůči psychologii a psychoterapii, náboženství, americké vyšší střední třídě, všemožným škatulkám, hippies... Text nabízí různé varianty, jak ho číst. Já si vybrala nudné text jako odraz doby, kdy vznikl, což fungovalo dobře - vizuální představivost jsem si vzala z Easy ridera, a nemůžeme upřít, že na přelomu 60/70 let se děly v USA zajímavé věci. Ať už je tím na mysli zodiac killer, komuny, festivaly nebo přetrvávající rasismus. Napadl mě však ale ještě jeden, mnohem komplexnější přístup čtení: jako odraz extrémního individualismu. Amerika je svým individualistickým přístupem proslulá, současnost vesměs také, a co jiného je hod kostkou podle vlastních pravidel, než moment čistého individualismu? Bez kostky jednotlivec respektuje pravidla společenské hry a role, které vznikají a potvrzují se v rámci komunikace a setkávání se s druhými. Ale pokud se jednotlivec předem vzdává těchto vzorců, aby jednal tak, jak si určil sám před ustavením situace, společnosti se z vlastní volby vzdává (pokud hod kostkou neurčí konvenční chování, pokud je do možností napsal)... Snad vše toto vysvětluje, proč nakonec dávám 4/5 a ne méně. Možná je kniha moc dlouhá, možná se opakuje, je předvídatelná, možná nemá dokonalý jazyk, ale donutí vás přemýšlet a myslím, že se autorovi povedlo dobře ilustrovat své vlastní myšlenky, obzvlášť na to, jak komplexní jsou.
Patterns are prostitution to the patter of parents. Adults rule and they reward patterns. Patterns it is. And eventual misery.
A nakonec má The Dice Man sílu nahlodávat čtenáře, aby si hodili kostkou a aby o své svobodné vůli začali uvažovat trochu jinak. Přestali ji stavět na piedestal. Já rozhodně přenechám výběr oblečení na dvanáctistěnku...
Ze začátku skvělé, výborný nápad, dobře se čte. Později je to ale pořád to samé a méně reálné a méně vtipné. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl.
Wtf? Pseduointelektuální kniha se suchým humorem a sexuálními scénami. Dobře, že jsem po cca 80 stránkách odložil, protože to asi lepší nebude. Zvláštní nicneříkající způsob psaní, jehož čtení není potěšení, ale trochu utrpení.
Knížka byla chvílemi zajímavá, chvílemi dost upovídaná a nudná, v určitých okamžicích nepochopitelná (opuštění fungující rodiny) a také odpudivá (provedení vraždy jen tak). Za sebe můžu říci, že se kostkařem nestanu. Celkově knížku hodnotím slabými třemi hvězdami.
Jinak ještě dodávám, že tato kniha splňuje první úkol Čtenářské výzvy 2018, protože byla zmíněna v knize Pád od Simona Mawera.
Musím dát plný počet hvězdiček. Také mě někdy napadlo nechat svou životní volbu na náhodě. Zcela originální námět. Asi si zítra hodím kostkou. :)
Pro všechny, kteří pracují 9to5, žijí stereotypem a nedokáží si představit alternativu ke svému každodennímu počínání, zejména těmto doporučuji přečíst si tuto knihu :). K super námětu je kniha i velmi čtivě napsána.
Když se myšlenka házení kostky (nebo jiná alternativa) uchopí za správný konec, je to velice zajímavé. Samozřejmě jen v určitých situacích. Což by se mělo brát na vědomí.
Pokud použiji slova zde níže uvedená, mně tedy Kostkař mozek z hlavy nevyrval. Téma super, nicméně pro mě až příliš zdlouhavě zpracované, druhá polovina už mě opravdu nebavila a proložila jsem ji hned několika jinými knihami. Navíc bylo naprosto předvídatelné, že se opce nabízené kostce budou stupňovat, a fakt, že se lidi nechají doslova zblbnout něčím, co z počátku považují za prosté bláznovství, není nic, s čím bychom se už v dějinách nesetkali. Pozitivně hodnotím postmoderní zpracování díla, nicméně víc jak tři hvězdičky tomuto dílu dát za svoji osobu nemůžu.
Kostka je Bůh. Přímíčorá myšlenka knihy,které nebere ohledy na Nic a na Nikoho.
Máte pocit, že není fér, když za vás rozhoduje majorita mozku? Máte plno minoritních tužeb, které jsou potlačovány a ignorovány. Tato kniha vám přináší řešení - dejte každé tužbě, ať sebebláznivější nebo společensky nepřijatelné, šanci v nějakém poměru a hoďte si kostkou.
Kniha z prostředí psychiatrie nás umocňuje v pocitu, že každý psychiatr je více či méně blázen. Hlavní hrdina prochází krizí a přišel na zajímavý způsob, jak se zbavit nudy a únavy z konformního života.
Kniha je plná bláznivých situací a volného sexu. Věřím, že některým jedincům by kostková terapie pomohla, ale asi není dobré kopírovat všechny hrdinovy eskapády. :-)
Na počátku byla Náhoda, a ta Náhoda byla u Boha, a ta Náhoda byla Bůh. Byla na počátku u Boha.
Všecky věci skrze ni učiněny jsou a bez ní nic není učiněno, což učiněno jest. V ní život byl, a život byl světlo lidí.
Byl člověk poslaný od Náhody jehož jméno bylo Luke. Ten přišel, aby vydal svědectví, aby svědčil o Náhodě,
aby všichni uvěřili skrze něho. Nebyl on ta Náhoda, ale přišel, avy vydal o Náhodě svědectví. Tentoť byl dílem Náhody,
jež znáhodňuje každého člověka, přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal.
Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Těm pak, kteříž ho přijali, dal moc stát se dětmi Náhody, i těm,
kdož uvěřili náhodně; těm, kdož ne z krve, ani z vůle lidí, ale z Náhody zplozeni byli. A Náhoda se stala tělem (a my spatřili
její slávu, slávu, jakou má od Velkého Vrtkavého Otce jednorozené Dítě), a zabydlela se mezi námi, plna chaosu a falešnosti a
vrtochů.
(Z Knihy Kostky)
...
Z úspěšného psychiatra se stane hledaný zločinec.
A jak to všechno začalo? Hodil si jednou kostkou. A pak před každým dalším rozhodnutím znovu.
Tohle je kniha, která vám vyrve mozek z hlavy!
Kostkař je jedna z nejlepších knižních postav, jakou jsem měla kdy tu možnost poznat. S Kostkařem je tak snadné sžít se, vcítit se do něho...
Kostkař je psycholog, psychopat a sociopat v jedné osobě. Svůj osud nechává to náhodě a kostce.
Kostkař mě uchvátil, kostkař mě nakazil – chvíli jsem chodila s malou kostičkou v kapse a nechala ji za sebe rozhodovat! A byl to ten nejvíc svazující a zároveň osvobozující pocit, co můžete zažít.
Kostkař je blázen... umělec...
Kniha popisuje hlavní postavu, která se rozhodne vložit svůj život do osudu kostky. Aneb život je náhoda. Díky tomu kniha poskytuje náhled na zajímavé životní i běžné situace. Plus erotický náboj.
Moje hodnocení: 80 %
Tak tahle kniha byla velice náročná. Jak po straně dějové tak po straně psychologické. Četl jsem ji dlouho, předlouho...téměř půl roku. Najednou ji da snad jen psychopat, ale díky tomu ve mě zbylo spousta pouček a nevyslovených věcí. Proč by se člověk měl řídit zavedenými konvencemi? Proč by měl dělat to co od něj všichni očekávají? Když to nepoženeme do extrému jako v knize, musí to být osvobozující. V mnoha věcech a pohledech se s hlavní postavou stotoznuji, avšak ještě jsem nedorostl jeho "velikosti".