Koupelna
Jean-Philippe Toussaint
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165826/bmid_koupelna-165826.jpg
4
62
62
V Paříži se hrdina zavírá do koupelny, aby mohl po libosti ve vaně číst, poslouchat v rádiu fotbal a hlavně meditovat o tom, jak děsivé je pomyšlení, že čas plyne, taje jako čokoláda a protéká nám mezi prsty jako nekonečný déšť. Nepomůže ani odjezd do Benátek, kde tráví čas převážně v hotelovém pokoji hraním šipek. Je mu nejlíp, když může být sám, svět se mu jeví jako divné, směšné panoptikum. Sebestředný, namyšlený mladík, který neumí vyjít s lidmi, ale dokáže je trefně popsat, se v 80. letech zjevil ve francouzské literatuře jako nový typ literární postavy a Jean-Philippe Toussaint (1957) s ním nastoupil rychlou cestu ke slávě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
La Salle de bain, 1985
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Od knihy jsme čekala nějaké závěrečné poselství, což bohužel nepřišlo a je to velká škoda. Kniha byla psaná čtivě, námět byl zajímavý, absurdní. Celou knihu mi vrtalo hlavou, kde berou peníze? On nechodí do práce, ona je na půl úvazku - museli mít velký účet za vodu :) . Celkově mám dojem pozitivní, určitě se nebráním další knize od autora.
Autor má nadání vykreslit danou situaci bez toho, aby ji musel popisovat. Bezvýchodné courání do koupelny a do Benátek, skrze nemocniční lůžko a tenisový kurt zpátky do Paříže, kde to všechno začalo. Pochopil jsem, co tím Toussaint chtěl říci.
Minimalistická, lehce absurdní útlá knížečka, ve které se v podstatě nic neděje a stejně ji přečtete se zájmem. Že ji vydalo v originále nakladatelství Minuit, které před lety objevilo S. Becketta mě vlastně nepřekvapuje.
„Jakmile jsem hrál šipky, byl jsem klidný, uvolněný. Cítil jsem se vyrovnaně. Postupně se ve mně rozrůstal pocit prázdna a já se do něho nořil, až v mé mysli zmizela i poslední stopa napětí. Pak jsem – švihem – vyslal šipku na terč.“
„Nehybnost nespočívá v nepřítomnosti pohybu, nýbrž v nepřítomnosti jakékoli možnosti pohybu, je mrtvá. U Mondriana je nehybnost nehybná.“
Útlá knížka na jeden den, za to plná absurdních situací a rozhovorů. Hlavní hrdina zdánlivě bloumá životem a mezi různými místy, sám se sebou a svými pocity a sebepozorováním. Příběh má mnoho výkladů, mnoho vazeb na jiná slavná díla různých autorů. Líbilo se mi připodobnění Mondrianových obrazů, které lze vnímat jako dlaždičky v koupelně připomínající nehybnost – stejně tak jako strnulost hlavního hrdiny. At už v hotelovém pokoji při hraní šipek nebo právě v koupelně.
Takhle kniha je perfektním důkazem toho, jak "málo" stačí ke čtenářskému blahu. Jenže to "málo" je neskutečně rafinované.
Sebezahleděný arogantní mládenec (oblíbená charakteristika: „v sedmadvaceti, brzy už devětadvaceti“) to má prostě na salámu. Nesmírně dobře dokáže popisovat okolí a sám se vyhýbá jakékoli nadměrné komunikaci. Pozoruje a nechce být pozorován. Do toho jsou ale namontovány i záchvěvy jakéhosi dobráctví - barman v hotelu, lékař hrajíc tenis, Edmondsson (i když to je oříšek). Lhostejnost a smysl života v tom, jakými možnými způsoby může člověk pozorovat déšť.
Strohost jako hlavní poznávací znak - nečekejte květnaté popisy ani rozevláté psychologie postav. Na jakékoli emoce a pocity autor naprosto rezignuje - popis, popis, popis.
Text je zvláštně rozkouskován a očíslován - některé popisy si vysloužily tři stránky, s některými si autor moc hlavu nelámal („Obědvat jsem nešel.“)
I tak to funguje famózně. Naprosté všednosti nabourávají naprosté absurdity. Polská dvojice umělci se vám nastěhuje do bytu, nakoupí 5 chobotnic a začne je stahovat z kůže, vypravěč si z ničeho nic odjede do Benátek a nedá nikomu nic vědět (načež to nikomu není divné), v hotelu se v noci probudí a jde do lednice v kuchyni ukrást kuřecí stehno - co se s tím stehnem stane, zůstává nedořečeno. A má nejoblíbenější absurdita jsou šipky - koupě v dětským oddělení, ostří si plastový hroty nožem, dělá imaginární turnaje mezi státy a v neposlední řadě trefí Edmondsson šipkou do čela.
Iracionalita ve vztahu právě s Edmondsson mi přišla úplně nejpofidernější. Běžné gendrové "role" jsou vlastně úplně převráceny. Neviděl jsem jediný důvod pro setrvání spolu, i tak spolu byli v soužití, i tak vyjadřovali jakési projevy lásky. Absurdní dialogy a vypravěčovo "prošení o utěšení". Fakt divný a zajímavý.
K ničemu to neplyne – všechno plyne do koupelny. Na konci však pociťujeme jakési odhodlání, ale bůh ví, jestli se vypravěč neodhodlal spíš k pozorování kapek na okně.
Věta, která velmi dobře líčí celou atmosféru:
A když jsem takřka s úsměvem dodal, že se ničeho nebojím tolik jako rozptylování, poznala, že se mnou nelze diskutovat, a bezmyšlenkovitě mi podala žloutkový řez.
Škoda (a zároveň paráda), že zůstalo tolik věcí nevysvětlených, což je účel, žejo. Co se stalo s chobotnicemi ve dřezu by mě stejně zajímalo.
A musím taky pochválit senzační doslov, který je již typický pro Světovou prózu z fra.
Mimořádný dílo, velmi croissantovské.
Na Toussainta a jeho nový nový román jsem byl velmi zvědavý, protože podle toho, co jsem o něm četl, by to měl být velmi zajímavý a zábavný literární experiment. A taky byl. Ještě bych měl podotknout, že knihu jsem se rozhodl přečíst ve vaně, což mi pomohlo se vžít do děje.
Říkám děj, ale v této knize se děj vlastně nenachází. Spíšje to souhrn okamžiků, buddhistická interpretace času, kdy se vše děje právě teď, vše je provázané a přitom bez kontinuity. Právě struktura času je v knize velmi zajímavá, protože scelá kniha je dokonale zacyklená. S poslednístránkou jsem nabyl dojmu, že tento cyklus k něčemu směřuje, a že celá kniha byla jen bezvýznamnou odbočkou od cesty, kterou se bezejmenný protagonista ubírá. Ale není to tak, nic víc než to, co nám bylo ukázáno, není. Celý protagonistův život jsou jen banality b7dící dojem, že snad k něčemu směřují, ale nakpnec se zacyklí ajediné východisko zbezútěšnosti je rozptýlit se, zalézt si do vany s teplou vodou a číst si. Teď mě napadá, že právě v tom Toussaintova kniha věrně zpodobňuje všední lidský život. I můj, vždyť co jsem včera dělal?
Četl si ve vaně Koupelnu.
Neskutečně nudní lidé nic nedělají a navíc to jsou Francouzi.
Je to útlé, ale to mi nebránilo v touze rozbít si hlavu kachličkou.
K posledním 20 stránkám jsem si pustila francouzské hity loňského roku, čímž jsem to celé ještě více zhoršila.
Je pro mě paradoxně největší požitek číst přesně takový stroze ironický knížky, kde je hrdina-antihrdina vlastně odpornej znuděnej budižkničemu, co tráví život vysedáváním ve vaně a pozorováním dešťovejch kapek. Cosi na pomezí existencialismu a absurdity.
Podobně zatíženejm čtenářům vřele doporučuju!
Překvapivě skvělá jednohubka - skoro třicátnickej sebestřednej franouzskej pičál si rád hoví v koupelně. Povoláním je historik, ale do práce nechodí. Jeho milá pracuje na půl úvazku v galerii a doma v pařížským bytě žijou tak nějak na hromádce, kde se návštěvy netrhnou.
Poté se děj přesune do Benátek, kde se hrdina povaluje pro změnu v hotelu. Tak nějak trávim dovolený rád i já, takže v této fázi knihy jsem mu velmi fandil. Pak za nim přijede jeho milá a pak zase odjede. Vesměs se v knize neděje nic zásadního, nefilozofuje se nijak okatě a všechno plyne jak plyn. Což je přirovnání jak přirovnání. A teď jsem na sebe pyšnej jak pyš.
Moje nadšení znásobuje patrně fakt, že mi atmosféra připomíná Bertolucciho Snílky, kde Eva Green pořád chodí a ukazuje svoje pepíci. Teď si ho asi budu muset jít přebendit, protože sem si to právě připomněl.
Ještě než se mi načte pornhub bych rád podotknul, že je kniha velmi vtipná a má asi 90 krátkých stran. 9/10.
Výborná knížečka z produkce Fra. Slogan na přebalu o „knize, která změnila francouzskou literaturu“ je samozřejmě třeba brát s rezervou, na druhou stranu jde o klasické inťošácké dílko, které v mnoha ohledech docela úspěšně navazuje na mistra všech mistrů A. Camuse. A narozdíl od všude adorovoného Houellebecqa, mě tato Toussaintova kniha přišla výrazně zajímavější a “zábavnější”.
Útlá, ale velmi příjemná kniha. Dobře se čte, příběh nenáročný, i přes arogantnost je hlavní hrdina vcelku sympatický.
Štítky knihy
belgická literatura existencialismus Benátky absurdní humor minimalismus nový nový román
Koupelna
(SPOILER) Nebýt čtenářské výzvy, patrně bych se o této knížečce vůbec nedozvěděl, a zas o tolik bych nepřišel. Čtivá absurdita, která se ale na konci vrátí zpátky na začátek, než aby měla nějakou pointu.