Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324560/bmid_kouzelnikuv-unik-z-reality-noS-324560.jpg
4
229
229
Může magický les změnit domýšlivého kouzelníka? Po všech stránkách neúspěšný profesionální kouzelník Anton zabloudí v národním parku Tiveden mezi nadpřirozené bytosti a jako trest za to, že odmítl pomoci víle, je označen znamením smrti. Ochránci parku mu radí splnit tři úkoly, aby se prokletí zbavil a přestaly ho stíhat nehody, které ho mají dohnat k sebevraždě. Anton však ničemu z toho nevěří a ani přes očividné důkazy ze sebe nehodlá dělat hlupáka, poskakovat nahý okolo májky a ládovat se tajemnou malinovou roládou. Nakonec se do světa kouzelného lesa nechá vtáhnout, jen aby vzápětí zjistil, že kdyby zmizel, nikomu by nechyběl, a že je ještě větší ztroskotanec, než si o sobě myslel. Má dvě možnosti — buď se bude chovat tak jako dosud, nebo se pokusí splnit úkoly, zbavit se znamení smrti a svůj život změnit...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Den stora verklighetsflykten, 2016
více info...
Přidat komentář
Magický realismus jsem si zamilovala, a tak jsem si užila i Kouzelníkův únik z reality. Anton sice nebyl zrovna dvakrát sympatický hlavní hrdina, ale jeho sarkasmus mě celkem bavil a jako člověk mi přišel naprosto reálný. Taková postava ze života, myslím, že každý kolem sebe máme někoho podobného.
Příběh není nijak zvlášť komplikovaný a chvílemi je celkem předvídatelný (obzvlášť přerod hlavního hrdiny), ale ničemu to nevadí.
Jedná se o velmi příjemnou oddechovku, která je velmi čtivá a příjemně uteče. Jako audiokniha je skvěle namluvená paní Vinklárkovou.
Kniha koupená naslepo, byla takovým milým a příjemným překvapením.
Jednoduchý příběh o egoistickém, realistickém kouzelníkovi co má pro všechno logické vysvětlení. No, pro všechno opravdu ne ... Sledovat cestu vývoje jeho, životem ošoupané, osobnosti v magickém lese bylo i vcelku úsměvné. Díky krátkým kapitolám kniha rychle ubývala na zbývajících stránkách a čtivě rozepsaný příběh tomu snadno napomáhal.
Tohle byla tak zvláštní a divná kniha, až byla geniální! Příběh je to úplně jednoduchý, taková pohádka odehrávající se ve Švédsku, v národním parku Tiveden, kde si nikdy nemůžete být jistí tím, na koho vlastně narazíte...
Obdivuju autorovu fantazii a humor. Kouzelník Anton, to byl takový morous, věčně nabručený hlavní hrdina, který by mohl někoho štvát, ale mě přišel parádní. Jeho sarkastické poznámky, to je něco co chcete. Magickým realismem jsem do čtení této knihy byla nepolíbena a vlastně ani nevím proč. Bylo to osvěžující, odpočinkové, plné divných tvorů a náhod - i když se říká, že náhody neexistují - a všelijakých zamotanic, kterým je lepší se rovnou zasmát a moc nad nimi nepřemýšlet. Zároveň musím říct, že překlad je dle mého skvělý a věřím, že přeložit některé zvláštní názvy tvorů a jejich jména, to musel být oříšek. Na Hnojanu zvanou Hnojču, lesní královnu, co věčně spí, na tu asi dlouho nezapomenu. Skvělý čtenářský zážitek a osvěžení.
Pokud chcete magický realismus, tak tady ho máte naservírovaný na stříbrném podnose. Atmosféra švédského Tivedenského národního parku čtenáře obklopuje svým tajemným kouzlem, který skrývá určitou dávku nebezpečí, podivnosti i nadpřirozena, počínaje u lesní královny Hnojany a končící u Uplakánka. Hlavní postava se vyvíjí, jak čtenář může předpokládat, ale přesto je to čtení zajímavé a na zamyšlení, jak moc nevyřešená minulost nás může stále ovlivňovat v přítomnosti.
Kdybych vytvářela slovníkové heslo "feel good" kniha, Johansson by se k němu perfektně hodil jako ilustrativní příklad.
Kouzelníkův únik je magickorealistický bildungsroman s dobrým koncem plným roztomilých postav a postaviček, vtipných příhod, hřejivého poselství, který funguje naprosto ve všech rovinách - navíc ho máme v opravdu velice zdařilém překladu (klubčuníci si našli místo v mém každodenním slovníku).
Pokud si chcete přečíst něco, co stejně měrou intelekt neurazí jako nezatíží, je vaše hledání u cíle: Antonův příběh vás nemůže určitě nezklame.
Ego, sebectvo, žiarlivosť, zatrpknutosť, honba za peniazmi na úkor lásky či rodiny. Takto by sa dal charakterizovať život 45- ročného osamelého profesionálneho kúzelníka Antona. Až do jedného dňa keď narazil (doslova) na červený gauč a ocitol sa v kúzelnom lese v Tividene.
Magické bytosti, veľa piškotovej rolády, humor, sarkazmus. Príbeh o nachádzaní samého seba. O tom, že čloovek nemôže uviaznuť v minulosti, pretože nedokáže žiť v prítomnosti. A najmä, o tom, že peniaze naozaj nie sú všetko.
Žádné náročné čtení, spíš taková pohádka pro dospělé s originálním příběhem a milým humorem.
I když se jedná o klasický příběh, kdy se hlavní postava potýká s různými nástrahami a jeho největší úkol je změnit sám sebe, je to vlastně neokoukané a neotřele pojaté.
Pokud máte náladu na něco milého, co obsahuje toulání se po magickém lese, určitě doporučuju tento únik z reality
Taká Dickensova Vianočná pohádka prenesená do súčasného Švédska. Čítalo sa to dobre, trošku to bolo priehľadné, ale na také relax počteníčko, keď nič zložité riešiť nechcete, veľmi fajn.
Často mi vadí, když kniha míchá žánry, které k sobě moc nejdou. Tady je ale ta žánrová směska tak přesně vybalancovaná, že jsem se s radostí nechal unášet. Úvodní představení nesnesitelného lúzra Antona je podáno se správnou dávkou severského humoru, takže se dá snadno překonat. A v okamžiku, kdy se Anton dostane do pratchetovského Tivedenu s jeho postavičkami už jdete za autorem jako hypnotizovaní. Do toho Antonovy flashbacky do dětství a mládí, neočekávaně se objevující a zase mizející Jorma se svým questem, trošinku lehké romantiky, občas myšlenky, které člověka donutí zamyslet se i nad svým životem...
Pro mě lahůdka.
Tak trochu pohádka pro dospělé s klasickým motivem hrdiny bojujícího s nástrahami, jehož největším úkolem je nakonec změnit sám sebe, skvěle vybalancovává humorné a vážnější motivy. Pokud máte chuť na malý únik z reality, mohu ji jen doporučit. K velmi slušně vymyšlené a zpracované zápletce přidává dvě velká pozitiva. Jednak je to velmi originální svět lesa Tividen, kterému vládne královna Hnojana, laškovně zvaná Hnojča, a který obývají bytosti jako jinotvorka, noční klepáč, klubčuníci nebo uplakánek. A pak je tu výborně napsaný hlavní hrdina, trochu sobecký otravný životní ztroskotanec utápějící se v malicherných konfliktech, kterého autor líčí tak, že ho na jednu stranu nesnášíte a na druhou litujete a nakonec se s ním jen neradi loučíte... Ani ostatní postavy nejsou špatné, ale kouzelník Anton je v mých očích zastiňuje. Tahle kniha se mi s jinými asi nikdy nepoplete.
Když jsem knížku začala číst, tak jsem vůbec neměla představu, o čem má vlastně být. Nechala jsem se tedy překvapit. Vůbec mě nenapadlo, že knížka bude napsaná tak čtivě a ani mě nenapadlo ji odložit. Úžasný les, úžasní obyvatelé lesa. A nakonec musím říct, že to byl úžasný zážitek prožívat všechna ta dobrodružství v Kouzelném lese spolu s Antonem.
Kvôli tejto knihe som bola celý deň rozbitá, lebo som ju nedokázala odložiť a čítala celú noc.
Počátek knížky a těžká nesympatie k hlavní postavě mě daly trochu zabrat, ale rozhodně to stálo za to. Příběh je příjemně vystavěný, má spád, humor ale hlavně je skvělý co se týče zamyšlení a vlastní sebereflexe. Některým lidem bych to doporučila jako povinnou literaturu :) Za mě příjemné překvapení.
(SPOILER)
Ač mám tenhle druh fantasy vážně ráda, musím přiznat, že jsem se trochu obávala, že nepůjde o moc kvalitní počtení.
Bála jsem se, že to nebude moc dobře napsané, promyšlené, že to bude ploché a prostě... mainstreamové.
Ale knížka mě úplně nadchla! Má sice pár nudnějších pasáží (retrospektivy mě hlavne zpočátku úplně nebavily), ale celkově jsem se vážně bavila.
A odtrhnout se od čtení? Sakra nemožné. Znáte to "ještě kapitolu než zhasnu" a "ještě odstavec než vstanu"? Tak to jsem si začala říkat po první třetině a už nepřestala.
Kniha je rozhodně vtipná, sarkastická ale zároveň tak nějak milá.
I když může kniha na první pohled působit jako takový ten průměrný mainstream, je hodně dobrá. Krásně se čte.
(Škoda, ze to není paperback - já mám prostě ráda fantasy paperbacky :-D)
SPOILER:
Hlavní hrdina je zahořklý a cynický, na všechny kolem je protivný (až na smutný lidi) a přesto si rychle nějakým způsobem získal moje sympatie.
V tom jeho chování vlastně nebyla zloba, spíš smutek a osamělost. V jádru dobrý člověk, kterého ale všechno kolem štve a cítí se zrazený vším a všemi. A žije minulostí. Necítili jste se tak nikdy? Ani občas, ani na vteřinku? Nepřipadal vám svět nikdy tak hrozně nepřívětivý a necítili jste se v něm tak příšerně sami?
A co kdybyste se tak cítili pětadvacet let?
Muselo se to stát - někdo tak polámaný se musí nakonec sesypat. A pak přijde chvíle, kdy se buď dá zase dohromady a začne znovu... anebo taky ne. Anebo šlápne na plyn a (když nemá kousek kouzelného ledu) zabije se.
Ve chvíli, kdy to v Antonovi takhle ruplo, měla knížka vážně sílu.
Moc jsem mu fandila.
Protože na nový začátek není nikdy pozdě.
Napsat takovou postavu - autora docela obdivuju.
Za mě super. Na jednu stranu trochu depresivní a silný příběh o osamělém pětačtyřicátníkovi, který už tak nějak ztratil naději na něco lepšího (ale se šťastným koncem, za což jsem ráda - příběh díky tomu nese jisté poselství naděje)... A přesto svěží a humorné.
Líbilo se mi to. Moc.
A Jorma a ten jeho quest lásky... Docela silný.
Na závěr to do sebe hezky všechno zapadlo a střet s Uplakánkem byl perfektní. Jak jinak by mohl kouzelník porazit hlavního padoucha než kouzlem? :-)
A právě tam, tváří tvář samotnému Uplakánkovi, si osamělý, cynický, nešťastný kouzelník uvědomí, že chce žít - a že život sakra není tak zlý. Protože těch drobností, pro které to stojí za to, je přece tolik.
I když je kniha zpočátku spíš smutná a depresivní, vlastně to je kniha o naději. O tom, že je vždycky důvod, proč žít. Proč se usmát. Že vždycky můžete začít znovu.
Nebuďte protivní a sobečtí, nebo si pro vás přijde Uplakánek. Ale ani si nenechte všechno líbit - nenechte ze sebe udělat oběť (pro Uplakánka). :)
A třeba... třeba, když budeme na lidi milí, tak se nám to dobro podaří nějak předat dál. Jako se to povedlo té staré paní kupující ptačí budku.
(Stejně si myslím, že i ona byla nějaký ten jinotvor... A poznamenala ho znamením života:))
Úplný konec je takový až moc velký happy end, ale myslím, že si to kouzelník zasloužil. Navíc... Ta pohovka, že jo.
Takže: Kdo ví.
Btw. A kdo taky správně uhádl, co je ta kočka zač? :)
Asi bych tu knihu nenazýval úplně feel good románem,ale je pravdou, že mě neskutečně bavila.Autor celý příběh zaplnil spoustou roztomilých bytostí a postav (Ingrod je báječná!),děj odsýpá a i přes humorné pojetí, najdou se tu i vážnější okamžiky, jenž vždy krásně celý příběh vybalancují.Navíc, hlavní postava je tak výborně napsaná,že i když je to zapšklý, protivný a osamělý člověk, musíte mu prostě fandit.Škoda,že takových knih není povícero.
Skvělá knížka, má takový ten správný "tah", kvůli kterému se od ní špatně odlepuje. :) Bohužel ke konci se mi tento pocit vytrácel a závěr příběhu mi připadl uspěchaný a nedotažený (a střetnutí se záporákem oproti zbytku příběhu neúměrně jednoduché a nerozvinuté). Nicméně hezký, nápaditý příběh, zábavně vyprávěný a navíc podprahově morálně poučný. :))
Pohádka pro dospělé. Příjemné, jiné počtení.
Jednu hvězdičku dávám dolů, jen pro ten závěrečný velmi rychlý přerod hlavního hrdiny. Asi by se mi více líbil konec, kdyby kouzelník zůstal svůj až do konce!
Štítky knihy
duchovno humor švédská literatura nadpřirozené bytosti hledání smyslu života lesy magický realismus krize středního věku spiritualita víly, rusalky
Kouzelníkův únik z reality
Spočiatku kverulantský hlavný hrdina a celá atmosféra príbehu akoby z oka vypadli protagonistke v Muž spí od Sibylle Bergovej. A nakoniec sa z toho vďakabohu vykľul skôr Fredrik Backman oslobodený od presladenej pozitivity, nikto sa tu nasilu „nerehabilitoval“ a láskavý humor vystriedal nepríjemný sarkazmus so štipkou Márquezovej šialenosti.
Mágia bola magická a realizmus realistický, ale zvlhnutú plesnivú sedačku by som teda naspäť fakt nechcela…