Kouzelný dům
Karel Josef Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78548/bmid_kouzelny-dum-SGH-78548.jpg
4
75
75
Lidské podvědomí, sen, paměť - to jsou problémy věčně živé a věčně lákavé jak pro spisovatele, tak pro čtenáře. Od prvního okamžiku, kdy se setkáme s Marií, ležící v mdlobách na pusté silnici, zahalené neproniknutelnou mlhou, stáváme se napjatými diváky dramatu člověka, který ztrativ paměť, ztratil celý svůj dosavadní život, svůj charakter, své já a začíná úplně znovu. Modeluje ji srdečné prostředí učitelské rodiny v klínu vysočinské přírody a především láska k Martinovi, ale tajemství minulého života zůstává stále nevyřčenou otázkou, která komplikuje vztahy všech obyvatel domu a nedovoluje ani Marii a Martinovi, aby se plně oddali milostnému štěstí....... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla před mnoha lety a pamatuju se, že se mi moc líbila. Poutavé vyprávění, tajemný motiv, záhada spojená se ztrátou paměti. Autorem výborně popsaná atmosféra domu, stupňující se napětí, psychologie postav. Hltala jsem ty řádky a čekala na rozuzlení.
Kdo je mladá žena, kterou Martin Balbín objevil u zaprášené silnice v hlubokém bezvědomí? Dívka se představí jako Marie Larysova. Ukaze se však, že z neznámého důvodu neví, kdo je, jak se jmenuje, odkud pochází.... Dívka nachází útočiště ve venkovském stavení Balbinovych a pomalu se stává součástí rodiny. Bohužel osud je nevyzpytatelný a krutý........
Čtenáři tohoto příběhu, nebuďte překvapení, budu-li vám vyprávět o lidech, kteří žili nežili, o domě, který byl nebyl, ale dosud stárne uprostřed kypivé zahrady, a zvu-li vás, nikoly z nedostatku odvahy, abyste mě následovali do krajin snů a dívali se se mnou, jak přichází na svět krása a zase mizí, když se na chvíli zjevila užaslým zrakům člověka čistého srdce, který okouzlen vzpomínkou, marně se táže, kdo ji vyslal a kam odešla, podobna hvězdě, jež vzplane a zhasne v jediné noci...
Nadčasový, téměř pohádkový příběh o síle lásky, o čistotě citů, o kráse, o obyčejnosti, o prchavých chvílích štěstí, o neúprosnosti času i o bolesti. O touze vzdorovat osudu i o bezmocnosti, protože někdy ani to největší odhodlání osud zkrátka nezmění...
Příběh, který už zapadal vrstvami času - a přesto by neměl zůstat zapomenutý. I po letech ve mě zůstala krása něčeho neopakovatelného a dojemného...
„Neodpověděla. Douho mlčeli. Stál uprostřed pokoje, tetelivé stíny větví poletovaly po jeho obličeji jako stíny křídel neviditelných motýlů, a díval se přes ni do zeleně. Ale viděl jen ji.“ Ke knize jsem se dostala, jak jinak, díky stejnojmennému filmu z roku 1939 (na novější filmovou adaptaci z roku 1970 se teprve chystám). Působil na mě úplně jinak než všechny ostatní filmy té doby. Snad i díky jeho názvu tak nějak magicky. Ale mé pocity z filmu se nedají vůbec srovnat s tím, co se ve mně dělo, když jsem četla a hlavně dočetla knihu (samozřejmě je to dáno i tím, že pan režisér Vávra si scénář ke svému filmu poupravil). Takový důraz na krásu a čistotu přírody jsem zatím v žádné knize neobjevila, tolik popisů, různých přirovnání, i pocity lidí a výraz jejich tváře autor přirovnal k obrazům přírody (a nebylo to jen, že komusi po tváři přeběhl mrak, či stín). V kontextu celého příběhu měl autor jistě důvod, proč je vše kolem „kouzelného domu“ tak čisté, nezkažené a krásné a proč se celý příběh čtenáře v jeho průběhu a zejména na jeho konci tak moc dotýká. Knihu jsem četla na chatě, ke konci srpna a shodou okolností je příběh také postaven do tohoto časového období. Čím dál víc se přibližovalo nevyhnutelné, tak i příroda se postupně z veselého letního poblouznění pomalu nořila do podzimního chladu a temnoty. Všechno bylo propojeno s přírodou a stejně jako v ní se udávají určité změny, jiné se udávaly mezi lidmi v kouzelném domě. Je to skutečně jedna z nejkrásnějších a nejpůsobivějších knih, kterou jsem četla, kdybych měla více životů, ráda bych se opět ponořila do „zeleného vesmíru“ Martinova pokoje a prožila s ním jeho silný a bolavý zážitek ještě jednou.
Náš mateřský jazyk je krásný , tato kniha je toho důkazem. Krásu češtiny zasadil autor do starého domu do krásné přírody , do rodiny. Stárnoucí dům a jeho stárnoucí obyvatelé. pro které je neznámá dívka vítaným rozptýlením a chlapi samozřejmě, soupeří o kořist. Archaické a přesto kouzelné , dusná atmosféra, takové zvláštní napětí...
Knihu jsem objevila v bedně ve sklepě jednou o prázdninách. Bez obrázků, bez obalu,zaprášenou.Přečetla jsem ji na jeden zátah a od té doby několikrát. Příběh o ztrátě paměti a rodině Balbínových může oslovit i dnešního čtenáře. Ale jen toho, kdo si nemyslí,že všechno staré bylo špatné.
Příběh je čtivý, záhadný, možná v lecčem naivní, ale mně se moc líbil. I ta semknutost rodiny B.
Knížka se mi líbila, byla to moje prní od tohoto autora. Počítala jsem s tím, že bude styl psaní odlišný od moderního a tam se mi nevadilo ani obsáhlé popisování krajiny, pocitů atd. Stojí za přečtení.
Zajímavý příběh, v němž je však hlavní motiv zastíněn lyrickým líčením krajiny a pocitů postav, které jsou i přes to vykresleny pouze povrchně. Rozuzlení působí uspěchaně a samotný konec až ledabyle. Za svou osobu u této knihy postrádám celkovou schopnost upoutat.
I když je tato kniha stará víc než padesát let, je napsána čtivě a je hodně zajímavá. Opravdu nenudí.
Kniha je moc zajímavá, velice se mi líbila. Později jsem viděla i film s Adinou Mandlovou, ale kniha byla daleko lepší.
Ztrátou paměti Marie přichází o svůj minulý život a rodí se od začátku, znovu, na kouzelném místě, po boku milujícího muže, který v ní vidí čistou duši a doufá ve společnou budoucnost. Poklidný život narušují Mariiny sny a fantazie a v celé rodině panuje podivný neklid. Krása nedotčené přírody a poutavé vyprávění dokresluje tento příběh. Ale všechny sny, jak víme, ránem končí.
Kniha se mi líbila mnohem víc než film, s podivem i v místě, kde se autor s Vávrou rozcházejí.
( cori : Adina se zapomněla se Štěpánkem ).
Příběh se mi moc líbil, jsem z něho nadšenější než z filmové podoby, která mě moc nezaujala.
Já tu knihu četla jako malá holka u babičky na půdě a tehdy se mi moc líbila. Ovšem tehdy jsem vnímala jen děj a ten byl zvláštní, ještě jsem se ztrátou paměti (v knize :-) ) neměla takovou zkušenost jako dnes (Bleděmodře pruhovaný), takže mě to uchvátilo. Ale hned mě to tehdy donutilo přečíst i Uloupený život a zase vidím, jak se tato stará témata nyní znovu objevují.
Kdysi dávno jsem viděla Kouzelný dům jako film pro pamětníky s Adinou Mandlovou a Otomarem Korbelářem v hlavních rolích. Mohu říci, že kniha je lepší než film a má i jiné zakončení. Měla jsem strach, že mě četba sedmdesát let starého románu moc nezaujme, ale mýlila jsem se. Příběh má schopnost oslovit i současného čtenáře.
Autorovy další knížky
| 1984 |  Uloupený život |
| 1971 | Kouzelný dům |
| 1940 | Červená pečeť |
| 1987 |  Rudá v černé |
| 1959 | Setkání v Karlových Varech |
Je zvláštní, jak ke každé výjimečné a zajímavé knize se dostanu naprostou náhodou.
Celá kniha je úchvatně napsána, hltal jsem každé jedno slovo na každé jedné stránce. Každá z postav je líčena krásně a originálně, stejně tak i prostředí kolem postav. Příběh je akorát tak dlouhý, aby člověku všichni přirostli k srdci, ale ke "zdlouhavosti" to má stále dost daleko. Kniha je neskutečně kouzelná a velice uvěřitelná zároveň.
Zfilmovanou verzi jsem zatím neviděl, takže ji nemohu hodnotit, ale snad si na ni někdy v budoucnu najdu čas.