Kozácká cesta

16.10.2021

Na počátku kolonizace Sibiře stála obchodní dohoda mezi Stroganovi a Jermakem. Kupci dodali výzbroj, zásoby a pomocný personál, na oplátku jim kozáci měli otevřít cestu do Mangazeje. Ale zatímco v průběhu staletí se z Cortéze a Pizarra stali brutální kolonizátoři, ruské legendy dodnes opěvují Jermaka-bohatýra, církev Jermaka-světce a bolševici Jermaka-revolucionáře. Autor v knize dokonce vybájil postavu Bobyla Věkovuše přezdívaného Jermak (kotel na polévku), protože prý spojoval všechny svobodné lidi. Všichni kozáci ho poslouchali, nazývali ho baťkou a car ho odsoudil k smrti. Ve skutečnosti se Timofějevič narodil někde u Kamy, nepatřil tedy mezi donské kozáky. Začínal jako lodní kuchař na Volze ve službách Stroganovů, proto asi ta přezdívka Jermak. Poté se dal k říčním lupičům. Účast Jermaka na vydrancování nogajského města Sarájčik je další autorův výmysl, protože ten v té době velel oddílu kozáků v livonské válce. Není ani uveden na carských listech, kterými byli voláni k zodpovědnosti Kolco a další kozáčtí hetmani. Po návratu z Livonska se Jermak přidal ke Kolcovi a jeho bandě a získal je do služeb rodiny Stroganovů.
V druhé části knihy, věnované vlastnímu dobytí Sibiře, se už autor držel faktů, ovšem čtenář se dočte, že "nesmírně hrdinní kozáci na své výpravě sesazovali hrabivé murzy a rušili chánské poplatky" a spoustu dalších nesmyslů. Věnuji do knihobudky.