Kožený prapor

18.03.2022

Jsem velice zklamaný.

02.10.2020

Před mnoha lety vyšel znovu v sešitové edici Karavana. Číst se příběh dal, ale nudil. Dobře se čte „Nejdřív já” a „Stráž na Psí skále”. Knihy „Válka šerifů”, „Bič severozápadu” a „Tříoký jezdec” jsou už slabší průměr, ale číst to ještě jde.

02.01.2020

Opět stylově vybroušený Fiker. V českých krajích málokdo takto psal, suše, střídmě, po anglicku, neuchopitelně. Styl tento nazývám wallaceovým neboť takto Edgar Wallace uchopil svého Sanderse od řeky, Bosamba. Inspiroval se zde Fiker i jeho bratr (viz můj komentář k "Bůh vichrů")?
Bohužel, Kožený prapor jeví se dnes proklatě nudným. Začínaje slibně, coby londonovsko dobrodružný, mužný, potácí se k druhé půli přes jakousi nápodobu románu romantického, sladkého. Slabina už londonovská.

Naznačená, nezřetelná motivace postav patří ke stylu wallaceovu, bráníc tak vyzrazení pointy, která jest poctivě autorem mlžena, byť čtenářem očekávána. Je to zrádná stezka, může lehce zavésti čtenáře na cestu nezájmu. Zde se, skutečně, vše vydalo špatným směrem...
Pokud dočtu, dám vědět, jak Are Bronson dopadl.... ale zájem prozatím upadl...
Zlatá "Stráž na Psí skále", jak píše Boby17 v komentáři svém.

15.01.2019

Kniha se mi dostala do ruky z knihovny jako odepsaný, polozapomenutý brak, kapku ožraný od myší. Ale přečetl jsem si ji s chutí, neb od rodokapsového příběhu se neočekává originalita, propracovanost postav ani nějaká jiná, hlubší myšlenka (nedej bože filosofická). Já měl zřejmě původní verzi z Naňkova nakladatelství, a jak jsem už zmínil, bohužel, v dost v salátovém vydání.