Krajem blanických rytířů
Zuzana Koubková
Pověst o blanických rytířích zná každý. Někdo jako tajemný příběh vážící se k mytickému vrchu, jiný jako žertovnou hru v podání divadla Járy Cimrmana. Podblanicko ale nejsou pouze rytíři. Na Blanících můžete obdivovat vzácná rostlinná i živočišná společenstva, z rozhledny na Velkém Blaníku obhlédnout široké okolí, na Malém pro změnu rozjímat ve stínu zřícené kaple sv. Máří Magdaleny. Městečko Louňovice pod Blaníkem láká dlouhou historií sahající do roku 1149, ale i místním minipivovarem. Blaníky obtéká zlatonosná říčka Blanice, po níž vedl své čtenáře v knize Stříbrnou cestou od Tábora k Mladé Vožici Otomar Dvořák. Na dohled Blaníků ve středočeském Kamberku předal pomyslnou štafetu louňovické spisovatelce Zuzaně Koubkové. Ta zve čtenáře nejen na Blaníky, ale i do starobylého a trochu ospalého Načeradce, Pravonína, Zdislavic a dalších městeček a vesnic rozesetých po kraji kolem bájných vrchů. Nejsou nijak slavné, ale v každé z nich objevíte nějaký skvost – románský kostelík, zapomenutý židovský hřbitov nebo třeba bylinkovou zahrádku. Ve Vlašimi se můžete projít nádherným anglickým parkem a pokochat místním zámkem. Čekají na vás handicapovaná zvířátka i bizarní příběhy a pověsti o vodnících, strašidlech či zakopaných pokladech. Po zlatě se budete moci porozhlédnout na Roudném, v Jankově vás ohluší ryk nejkrvavější bitvy třicetileté války a ve Voticích se na vás těší nejen památky a s nimi spojené pověsti a příběhy, ale i poněkud tragikomické historky z relativně nedávné doby. Možná budete mít štěstí a někde vám přes cestu přeletí ledňáček, nad hlavou se vám zatřepotá moták pochop nebo nonšalantně proplachtí výr velký, z řeky vystrčí hlavu nutrie a třeba i vydra Vydejte se do líbezného kraje plného překvapení, ať už s knihou nebo po vlastní ose, a poznáte, že nebudete litovat. Zjistíte, že jsem neslibovala nic nadarmo, naopak uvidíte a dozvíte se mnohem víc. Přeji vám šťastnou cestu!... celý text
Přidat komentář
Já cestopisy zas tak moc nečtu, ale narazil jsem v knihkupectví na tento, a jelikož je od autorky kterou mám v oblíbených a taky musím s ostudou přiznat že jsem u naší posvátné hory a jejím okolí nikdy nebyl, tak jsem si ji pořídil a rozhodně nelituji. Dostal jsem vyčerpávající popis historie jak jsem vlastně zjistil obou Blaníků a krajiny kolem nich a spoustu historek o lidech žijících dříve i nyní v jejich okolí.
Při tomto čtení si člověk uvědomí, jak moc byla naše historie spjata s církví a náboženstvím, snad na každé straně je zde popis nějakého kostela, kapličky, posvátných křížů, nebo aspoň studánky zasvěcené místnímu světci, to vše popisuje paní Koubková v takovém odlehčeném příjemném stylu, takže rozhodně doporučuji.
U čtení této knihy jsem se nahlas smála, což se mi naposledy stalo u čtení Švejka. Možná málo čtu knihy, které by mě rozesmály... Ale jestliže se chcete také zasmát a máte rádi trochu toho sarkasmu a nadsázky, jděte do toho. Dozvíte se stručně a jasně vše, co se týká kraje blanických rytířů. Vřele doporučuji!
Štítky knihy
místopisy cestopisy Podblanicko
Autorovy další knížky
2015 | Ztracený templářský poklad |
2003 | Rytíř zelené růže: Záviš z Falkenštejna |
2015 | Znesvěcený hrob |
2017 | Záhada zlatodolu |
2007 | Boleslav - Příběh bratrovraha |
Po všech hororech, scifi, pohádkách a románech co jsem poslední dobou četla, jsem si koupila tuto knihu a udělala jsem víc než dobře.
Krásně sepsaná cestopisná kniha, která nás provází Louňovicemi, bájnými Blaníky, Kamberkem, Vlašimí, nechá nás projít se kolem říčky Blanice, cestou navštívíme pár mlýnů, ale i Načeradec, Votice... a další krásná místa. Dozvíme se spoustu informací o českých končinách. Uvnitř knihy nalezneme také krásné černobílé fotografie a kresby.
Už na první pohled mě tato kniha zaujala svým moc pěkným vzhledem a k tomu je napsaná přesně podle mého gusta.
Na Louňovice a okolí nedám dopustit, mám odtud z mládí moc hezké vzpomínky a tak jsem si po přečtení knihy řekla, že se tam musím ještě podívat.
Autorku si moc ráda přidávám mezi své oblíbené a ráda si přečtu další její knihy.
Mé obrovské díky patří nero 13, protože mě k této knize přivedl svým pěkným komentářem a tak díky jemu jsem nejen našla další skvělou paní spisovatelku, ale také jsem si moc krásně početla.