Krajina ledu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477329/bmid_krajina-ledu-YWj-477329.png
4
75
75
Dechberoucí příběh boje o přežití, nečekaných dobrodružství, ale i nezměrné lásky k člověku a přírodě z pera autorky bestselleru Dcera sněhu. Román Eowyn Ivey je zasazen do aljašské divočiny, stejně jako její úspěšný debut Dcera sněhu. V novém strhujícím příběhu z konce 19. století čeká čtenáře dobrodružství objevování, ale i tíživé tajemství, jež vystaví zkoušce manželství podplukovníka Allena Forrestera a jeho mladé ženy Sophie. Allen Forrester dostane příležitost svého života: je vyslán, aby se s malou skupinou mužů vydal na průzkumnou výpravu proti proudu řeky Wolverine – oblastí, která je pokládána za neprůchodnou. Právě Wolverine je klíčem k nesmírným zásobám aljašského zlata, avšak všechny dosavadní pokusy proniknout do těchto míst skončily tragicky. Allen se ocitá v těžké situaci. Teprve nedávno získal ženu, kterou možná ani nedoufal najít, a Sophie navíc čeká jejich první dítě. Vyhlídka na osamělý rok v kasárnách ji skličuje, ještě víc ji však tíží obavy o zdraví nenarozeného dítěte. Její neblahé tušení sílí a manželé se loučí v hluboké nejistotě. Krajina ledu je barvitým, epickým vypravováním o objevech nejen v hlubinách neznámé divočiny, ale i v duších svých protagonistů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2021 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
To The Bright Edge of the World, 2016
více info...
Přidat komentář
Také jsem trochu zklamaná, ale dočetla jsem, i když tak nějak bez nadšení. Autorka odvedla určitě kus práce a přiblížila mi historickou dobu a popis území (i s mapkou), o nichž mnoho nevím, částečně i tehdejší způsob života nebo problémy při fotografování v jeho počátcích. Útrapy dobyvatelů nových území jsou také působivě popsané, zejména věčný nedostatek jídla. Oceňuji další poznatky, včetně dobových obrázků, kterých mohlo být i více. Deníky a dopisy obou manželů, a také novodobá korespondence (a z ní vznikající přátelství) pracovníka muzea na Aljašce s osamělým starým pánem, odkazujícím cennou pozůstalost - to jsou hlavní linie vyprávění. Tématy je knížka bohatá, i na mystiku dojde, jen se to trochu moc táhlo, jak to "mužské" objevování, tak "ženské" čekání. Smysl celé cesty byl dobyvatelský, a i když jsou průzkumníci závislí na pomoci indiánů, nechybí zpráva-návod, jak příště nejlépe na "divochy" (což mi sedlo k postavě podplukovníka - sice hezky píše, ale jinak je to hlavně voják). Ale jsou tu i jiné, zajímavé postavy. Nesrovnávejte s Dcerou sněhu, přečtěte si obě.
Z Krajiny ľadu som trošku sklamaný. Podľa anotácie som očakával dobrodružný príbeh v prostredí aljašskej divočiny. Obálka zase vzbudzuje dojem príbehu plného kúzelnej atmosféry. V skutočnosti sa však nejedná ani o jedno z toho. Kniha je písaná formou denníku, ktorý si vedie podplukovník Allen Forrester počas expedície. Má oveľa viac cestopisný a dokumentárny charakter, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Čitateľ má možnosť nazrieť do života pôvodných obyvateľov Aljašky, dozvedieť sa niečo o jej histórií a kolonizácii. Kniha je zároveň plná historických fotografií. To všetko by bolo super, ale predsa len anotácia sľubovala niečo trošku iné. Ničmenej to nie je autorkina chyba. Celú dobu som čakal, kedy konečne príde nejaký dejový zvrat. Nakoniec ich tam pár bolo, ale kniha bola aj tak zdlhavá. Musím pochváliť nádhernú obálku a niekoľko krásnych myšlienok, ktoré sa v knihe vyskytlo. Odporúčam milovníkom cestopisov a americkej histórie.
Co vede člověka opustit pohodlí vytopeného domu a vydat se na cestu plnou zimy, bolesti a hladu?
A co nutí jiného sedět hodiny bez pohnutí a čekat na dokonalý záběr bez jistého výsledku?
Pokud to víte, cítíte nebo o tom přemýšlíte, čtěte.
Pokud Vás to nikdy ani nenapadlo, asi to nebude kniha pro vás.
Deníkové zápisky a dopisy z pohledu několika lidí, krátké novinové výstřižky či popisy exponátů - vše související s reálnou cestou plukovníka Forrestera po bělochy neprozkoumané řece Wolverine na Aljašce.
Zápisky jeho ženy, které mě zaujaly stejně jako dobrodružná cesta (především poté, co vzala do ruky fotoaparát).
Indiánské legendy a mytologie propletená bez logického vysvětlení do příběhu (naštěstí).
Dobrá a příhodná otázka, zda byla průzkumná výprava prospěšná pro následné události a civilizování této země (až jsem plukovníkovi přestávala fandit).
Nevím, zda by drsný a válkou ošlehaný příslušník armády psal své zápisky tak poeticky, ale bavilo mě to. Vlastně mě na této knize bavilo všechno, včetně trochu nedotažených myšlenek a rychlejšího konce.
Přes určitou vzdálenou podobnost toto není Dcera Sněhu. Ale je to opět výborná a propracovaná kniha.
"Zachovej mě v tom koženém člunu. Dej mi projet burácením a vlnami. Živému, tváří v tvář slunci, větru a spršce sladké vody. Ohnuté vrbové větve a losí kůže. Divoké cesty, dobře mě unášejte."
Krajina ledu
Asi by som ani nezacala čítať keby som vedela akým štýlom je napísaná.