Krajina půlnočních stínů
Joseph Michael Straczynski
”Napadli mě. Ukradli mi duši. Propadl jsem iluzorní skulinou v chodníku a skončil na místě opuštěnejch věcí a vykořeněnejch lidí. A jestli do roka nezískám svou duši zpátky, skončím jako mrtvola, nebo jako jeden z těch tvorů, který číhají na týhle straně reality.“ Říká David Grey, hlavní postava Krajiny půlnočních stínů, atmosférického příběhu o lidských slabostech a daleké cestě k sebepoznání, vrcholného díla J. Michaela Straczynského, známého scenáristy a producenta televizních i komiksových seriálů. Kniha vznikala přes dvacet let. Straczynski chtěl jejím alegorickým příběhem nenásilně varovat před manipulativností sekt, se kterou měl velmi trpkou osobní zkušenost.... celý text
Literatura světová Komiksy Fantasy
Vydáno: 2015 , Comics CentrumOriginální název:
Midnight Nation, 2007
více info...
Přidat komentář
Neviem, či som čakal viac (asi áno), ale určite som čakal niečo iné. Po dočítaní Straczynského úvodného slova o tom, ako sa dostal do osídiel sekty a trvalo mu sakra dlho, kým sa z toho dostal, som sa tešil na trochu iného Straczynského, než toho, ktorý písal Spider-Mana. Aby ste ma nechápali zle. Straczynského považujem za jedného z najlepších autorov, ktorí sa v histórii k Pavúkovi primotali. Mnohé jeho pavučinové zárezy sú strhujúce, nezabudnuteľné, pôsobivé, dojemné. Proste krásne. Teraz som ale čakal dospelý, mrazivý sektársky triler s filozofickým presahom. Alebo, a to bolo v úvodnom slove prítomné taktiež, smutnú ľudskú melodrámu o „stratených“ ľuďoch na okraji spoločnosti. Preto ma nemilo prekvapilo, že Straczynského „spoveď“ skončila ako prehnane povedané rozprávka o zelených démonoch a s čiernymi pásikmi na telách a o ľuďoch, ktorí ak na svete nikoho nemajú, tak sa stanú „neviditeľnými“ a prepadnú sa do alternatívnej dimenzie. Uf, Michael, to ako vážne? Úplne seriózne: niektoré tvoje spider-manovky mi pripadali dospelejšie, než toto. To samozrejme teoreticky nemusí byť nutne mínus, ale ako vravím: je to vec očakávaní. Naplno ma to dojalo až na samom konci, počas stretnutia v parku. Nakreslené je to Garym Frankom (Batman: Země jedna) pekne, ale zároveň štandardne. Viac s ami po vizuálnej stránke páčil bonusový príbeh na konci, nakreslený Michaelom Zullim (Sandman). Resumé: nebolo to zlé, ale ak je TOTO príbeh, ktorý v autorovi dozrieval X rokov, tak tomu nechápem resp. pýtam sa, či to stálo za to. Neustále som mal pocit, že toto poznám z takého filmu, tamto z onakej počítačovej hry, zaregistroval som aj rôzne iné inšpiračné zdroje, od kníh (celkovo je to dosť kingovské) až po seriály. Priznám sa, že nemám chuť pátrať, či sa JMS inšpiroval nimi alebo oni vykradli jeho, skrátka som to tam cítil a vadilo mi to, na môj vkus veľmi neoriginálne dielo.
Aj pri treťom prečítaní tohto majstrovského, nadčasového Diela s veľkým D som sa nemohol v závere ubrániť slzám o to viac ma to zasiahlo, že počas čítania tohto komiksu mi zomrela náhle 66-ročná teta a 49-ročná kamarátka. Navyše manželku mám momentálne už vyše dvoch týždňov v nemocnici, tak som väčšinou sám v byte akurát so psíkom a občas príde mama. Fakt veľmi záleží v akej životnej situácii budete tento komiks čítať. Fakt to na mňa zas a znovu zapôsobilo neskutočne. Odporúčam zas a znovu.
Díky začátku a tušení přesahu z "neviditelnosti" jsem byl opravdu zvědavý, kam se příběh Davida vyvine. Ale jak stránky přibývaly, objevovaly se filozofické úvahy nad světem a údělem člověka, připomínající úroveň hloubky filmové série Matrixu (což myslím jako mínus). Rozhled autora byl bohužel omezen inklinací k náboženství a o přímé odkazy na postavy z křesťanské propagandy tady občas zakopnete. Kresba je v pohodě, jen jsem se cítil podvedený pocitem agitky.
Hustý.
Asi mám podobné pocity jak někteří ostatní, na začátku jsem si říkal, ok, dobrý.
Ale pak nabere děj takový grády, že jsem musel číst a číst, než to skončilo. A jedna dvoustrana mě fakt dostala, měla na mě efekt skoro jak na Davida. Víc říkat nebudu :)
Doporučuju
Když si osud, náhoda nebo cokoliv umane, ocitneš se na cestě bolesti a přežívání. Ikonické!
Pan Straczynski se vypisuje z vlastních filozofických otázek. Metafory přetavuje v akční příběh a ukazuje nám čtenářům svůj vypravěčský úm. K tomu skvělá minimalistická obálka a ideální velikost knihy, tj. samozřejmě ta největší: velkoformát. Kresebné stránce bych vytknul občasné statické výrazy a pohyby postav, ale opravdu jen decentně, jelikož je mnoho pasáží, obsahujících úchvatně dynamické scény. Slovo závěrem: autorova síla tkví ve výstižném podání konkrétní myšlenky.
Příjemné čtení, monology nebyly ploché, vše místy až filozofické, byť konec nebyl úplně podle mého gusta. Pohádka pro dospělé, kterou rád doporučím dál!
Kdo by řekl, že první kniha, tedy v tomto případě komiks, ze kterého si letos sednu na zadek, si přečtu hned 2. ledna? No já bych si to rozhodně nemyslela, ještě dneska dopoledne.
Za sebe opravdu doporučuji všemi deseti, přesah jak hrom, vtáhnutí do děje, potěšení pro oko, holky, které by se David nelíbil? :) Cítila jsem i osobní zkušenost autora.
Vydavatel Comics Centrum mi prostě umí vždycky nachystat překvapení.
Dočteno, doprohlíženo, teď už jen zbývá vrátit spodní čelist zpět do kontaktu s horní a poděkovat trudošovi, že mě svým komentářem upozornil na tento komiksový skvost.
Co se zpočátku tváří jako krimi thriller v krvavém stylu Chrise Cartera, brzy nabere Gaimanovu fantaskní podobu, s patinou hororů Stephena Kinga a znepokojivého podivna Joe Hilla. Takový „Pistolník“, akorát pevněji ukotvený v našem světě: méně magie, více záležitostí kolem víry. A já celou tu cestu za lidskou duší, souboj mezi Nebem a Peklem prožívala na maximum, jakkoliv nejsem zrovna religiózně založená osoba.
Zamlouvala se mi také grafická stránka, snad jen vytřeštěných očí to chtělo trochu méně a možná by neškodila větší nápaditost při tvorbě rámečků. Rozvolněná kresba doprovodného příběhu už mi tolik nesedla - chápejte, David Grey je fešák (pánové tedy mají kočku Laurel) a najednou z něj byla taková roztřepená příšerka. Ovšem zápletka této povídky se mi náramně trefila do vkusu, měla správnou dávku tajemna i vtipu.
A cesta, která autora vedla k vytvoření komixu, rozhodně nepostrádá kouzlo. Nicméně morální apel v mém případě poněkud narazil na hradbu zkušeností s lidmi, s nimiž bych prý měla soucítit. Odér alkoholu, agresivity a často vyloženě primitivismu těch z okraje společnosti mě nutí chodit oklikou. Přímá trasa totiž zřídka vedla k povznášejícím, nebo přinejmenším ne zcela nepříjemným zážitkům. Sorry, Mr. Straczynski… and thank you very much! 95%
Komiks, na který nedám dopustit, přičemž mu na kráse nic neubralo ani druhé čtení po sedmnáctiletém odstupu. Je to pohádka, což jsem si uvědomoval tehdy a uvědomuji si i teď; ale pohádka, jejíž alegorické zpracování a poselství na mě funguje, ať je mi dvacet nebo čtyřicet. Pouze kresba mi už neimponuje tolik, jako tehdy, ale to čistě jen z toho důvodu, že jsem si na Garyho Franka vypěstoval averzi. Tohle ovšem není o obrázcích, důležitá jsou tu slova, jež ve vás dokážou oživit přesvědčení, že náš svět má ještě budoucnost.
J. Michael Straczynski je bravurní vypravěč, který moc dobře ví, čím a jak zaujmout čtenáře, aby neměl šanci jeho ódu na naději opustit dříve, než až společně s jejími hrdiny doputuje na samotný konec. Co začíná jako krvavá detektivka, se rychle mění v takřka gaimanovský road trip skrze Spojené státy americké, aby pak vyvrcholilo dojemnou tragédií, jejíž kouzlo spočívá především v tom, jak rychle je dohrána. Dokonalé melancholické dílko pro všechny romantické duše.
„Klíč ke
„Krajině půlnočních stínů“
máte ve vlastních rukou.
Co s ním uděláte,
je jen a jen na vás“.
…........všichni zažijeme ještě alespoň jeden nádhernej den.........
Tohle je síla. Surový příběh. Kresba nádherná až mystická. Scénář je dokonalost sama. Pan J. Michael Straczynski toho, podle úvodu, dost prožil. Do tohoto příběhu doslova vložil celou svou duši. Myslel jsem si, že tento příběh budu mít tak na dva tři dny a … ne. Na jeden den mě to totálně pohltilo. Trošku jsem si nechal na druhý den. A to jsem nikterak nespěchal. Komiksová okna jsem prohlížel až do detailů – prostě jsem se propadl na druhou stranu.
Malá ochutnávka:
V šesti případech z deseti je první člověk, kterej nám dá slušnou informaci, vrah. Ze všech mejch nejlepších svědků se nakonec vyklubali vrazi. Navykládají spoustu nesmyslů, jen aby vás svedli ze stopy. Řeknou, že se něco stalo ve dvě, jen abyste se neptali, co dělali v jednu. Jasný?
Myslím si, tedy vím, že jen tak nezapomenu. Ale jedna scéna se mi neustále přehrává před očima. Nevím, proč je to zrovna tato scéna. Odehraje se někdy v půlce příběhu. Laurel se tam pořeže, venku je zima a ona odchází do toho mrazu. Krev na ruce jí zamrzne a ona celý ten strup odhodí, ...jako sněhovou, krvavou kouli. Fakt netuším, proč mě zrovna tato scéna pohltila. A nebojte, to nebyl spoiler, protože jsem prozradil jen nepodstatnou část toho celého incidentu.
Citát: Zahrajeme si, jen chvilku, na to, že jsi bůh.
Zajímavou a zároveň mrazivou skutečností je fakt, že jsem v podstatě nevěděl, co příběh obsahuje a kam nás (mě) zavede. A proto jsem ani nepřemýšlel, co si pustím k poslechu, až budu příběh číst. Tak že s otevřením první stránky jsem si pustil Cattle Decapitation. Vím, mnozí ani nevědí, že nějaká taková skupina existuje. Pro mnohé je to skupina „na druhé straně“, nebo chcete-li, „pod chodníkem“. Mrazivé na tom je to, že se jedná od Eko-Death Metal. Skupina zpívá o ekologii, a o tom, že z lidí se stávají stíny, které jsou pohlceni okolní realitou.
Citát: Další dneska odpoledne propadl skulinou v chodníku.
Stále mám takový divný pocit, že mi něco uniká. Napsal jsem toho o tomto příběhu dost, ale myslím si, že jsem vlastně nenapsal nic. Četl jsem celý den. Bojím se noci? Nevím. Měl bych se bát? Možná ano. Bát se krve a monster, co se mění v lidi? Nebo se mám bát lidí, co se mění v monstra? Kdy poznám monstrum a jak poznám člověka? Den po dni, kousek po kousku jdem vstříc svému životu. Sakra, jsem se málem rozbrečel u vlastního komentáře.
Citát: ...a infarkt nikde, když ho potřebujete.
Od autora jsem už četla A zrodí se hvězdy. A když mi bylo řečeno, že tento komiks má být ještě lepší, neváhala jsem a hned po něm sáhla. Nebudu říkat, že je ten příběh lepší. Oba dva jsou totiž úžasné - každý jiným způsobem.
Spolu s Davidem dostanete možnost poznat Mezisvět a zjistit, jak snadno se do něj dá propadnout. A možná vám to otevře oči a začnete ve světě vidět i to, co jste se rozhodli přehlížet...
Příběh samotný má rozhodně hloubku a myslím si, že jediné přečtení nestačí na to, abych si ho vychutnala a tak se k němu rozhodně ještě párkrát vrátím.
Nádherný příběh, úžasná kresba - prostě komiks, který si nesmíte nechat ujít.
Úžasné niečo. Jeden z najlepších komiksov aké som kedy čítal. Nádherný, smutný, hlboký, filozofický príbeh, pri ktorom vám nebude všetko jedno. Príbeh Davida a Laurel je neskutočne dobre napísaný, J.Michael Straczynski je úžasný scenárista a tento príbeh, ktorý vychádza z jeho vlastnej skúsenosti má fakt dušu. A práve o to v komikse ide. Znovunájdenie svojej duše a to, že dôležité je to, aby stále bol niekto kto vás má rád, alebo minimálne myslí na vás. A nádej musí mať človek vždy. Ďakujem Comics Centrum za znovuvydanie a tentokrát aj kolosálne vydanie tohto vynikajúceho príbehu. Skvost v mojej knihotéke.
Skvělé. Velice dobře utracené peníze za parádní příběh a suprové kresby...
Doporučuji nejen všem kdo mají rádi výpravné komiksy.
Opravdu to má svoje kouzlo. Skryté ve stínech, v temných uličkách, v duši. Ten příběh je přemýšlivý, navíc David a Laurel mají mezi sebou chemii fungující i na stránkách komiksu. Roční pouť za hledáním vlastní duše, boj za sebe sama a za blízkou osobu, uvědomění toho důležitého v životě, obětování se. A všechno se to odehrává v Mezisvětí, kam se dostávají věci i lidé zapomenutí a odhození. Top!
Tenhle příběh má obrovské kouzlo. Jako ostatně mnoho dalších příběhů o cestě, zvláště když na té cestě hledáte svou duši. Jenomže, jak to s tou duší vlastně je? Ví Bůh :-)
Pořád to funguje, jako kdysi na prvočtení. Městská fantasy, jak má být, za mě lepší než cokoli od Gaimana.
Grafická novela s velkým G. Když se řekne nejlepší komiksový příběh, bude Krajina půlnočních stínů vždy první na mysli. Nejznovučitelnější komiks vůbec!
Srdcovka. Ještě jsem nečetl lepší "dospělácký" komiks. Mám pocit, že ho jen tak něco netrumfne. Spousta věcí k zamyšlení. Doporučuji.
Štítky knihy
komiksy dobrodružství peklo prokletí
Autorovy další knížky
2009 | Krajina půlnočních stínů |
2016 | Spider-Man |
2003 | Návrat |
2020 | A zrodí se hvězdy... |
2014 | Sůva / Dr. Manhattan |
Tento příběh se mi líbil