Krajiny srdce
Václav Cílek , Václav Štěpánek , Ivo Dostál
Dlouhodobě prospívají jen ty krajiny, které lidé mají rádi, připomíná v úvodu knihy Václav Cílek. V roce 1986 vyšel v Brně poprvé časopis Veronica věnovaný nejenom ochraně přírody a krajiny, ale také specifickému vnímání světa, jehož součástí jsou i písně a přátelství. Od počátků časopisu píšou do pravidelné rubriky, později nazvané Krajina mého srdce, své vzpomínky, pocty a úvahy lidé z nejrůznějších oborů, včetně básníků jako Ludvík Kundera nebo hudebních skladatelů jako Pavel Blatný. Víc než sedmdesát autorů a téměř dvacítku fotografů spojuje láska k zemi, která je jim domovem a provází je od dětství. Jejich vyznání jsou pozvánkou i průvodcem českou kotlinou i jejím pohraničními lesy, moravskými kopci i úvaly, slovenskými horami. Chvíli čteme, ale pak se nás zmocní touha a vyrazíme ven do krajin spřátelených srdcí, které zachycují snímky Mistrů, jako byli Vilém Heckel či Vilém Reichmann. Knihu provázejí kresby Jana Steklíka. Podobně všestranný a mnohovrstevný krajinářský projekt nemá v naší literatuře obdob... celý text
Přidat komentář


Svých krajin srdce mám povícero a každá má své významné místo. Tato kniha esejí lidí milujících přírodu se čte snadno i ztěžka, podle toho jak jste naladěni. Je plna nostalgie a vzpomínání někdy veselého jindy posmutnělého a krásně vyzní čtená podvečer na lavičce, kdy padá listí a brzo se smráká...
Krajiny srdce je sbírka esejí 101 autorů, ale často mi přišlo, jako by je psal jeden člověk - milovník přírody, karpatských strání, pálavských kopců a lesů Vysočiny. Většina autorů píše o krajině dětství, o její kráse a přírodě, ale i o tom, jak se změnila nebo je zastavěná, vykácená, poukazuje na zničující a nezadržitelný postup civilizace. Příjemné čtení je doprovázeno černobílými fotografiemi, které navozují atmosféru, jen ty ilustrace J. Steklíka jsem nepochopila a do textu se mi vyloženě nehodí.
Velká dávka nostalgie ideální pro podzimní večery.