Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31081/krakatit-31081.jpg
4
1850
1850
Fantastický román líčí životní boj mladého inženýra, vynálezce třaskaviny nesmírné ničivosti, který se zdráhá prozradit výrobní tajemství z obav před zkázou lidstva. V děsivých událostech, které prožívá, vytratí se mu z paměti výrobní postup a nachází cestu k prostému životu. Román je kritikou války a lidského velikášství, které chce vnutit společnosti zhoubné zákony.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Do knihy jsem se pouštěla s vědomím, že s dosti velkou pravděpodobností nepůjde Prokopa a nejspíše ani jeho milenku princeznu vystát; tedy alespoň podle názorů některých uživatelů Databáze knih. Začátek mne příliš neoslovil; pamatuji si, že jsem měla pocit, že se jedná akorát o popis Prokopových horečných snů. Četla jsem dál, klubko děje se začalo rozmotávat, ovšem pak Prokop dorazil na zámek a otevřela se nejdelší a pro mne bohužel nejnudnější sekce románu. Zcela upřímně jsem se některými stránkami musela až prokousávat. Prokopův dobrodružný románek s princeznou mne dvakrát neoslovil. Co mne opravdu zaujalo, byl až samý závěr knihy, kde se Prokop po tom, co není schopen zastavit svého prospěchářského přítele Tomše, následkem čehož dojde k výbuchu prachárny, setkává s laskavým a hodným stařečkem, jenž se o něj stará a vnukne mu utěšující, honosné myšlenky. Těchto několik stran mne popravdě až dojalo a donutilo mne hluboce se zamyslet.
Krakatit byl pro mne premiéra, co se Čapkových románů týče, a popravdě jsem byla poměrně vykulena; místy jsem nechtěla uvěřit, že stránky před mýma očima pocházejí z Čapkova pera, jednoduše jsem ten styl psaní nepoznávala. Po dočtení knihy jsem započala bádání na internetu a zjistila jsem, že Krakatit opravdu obsahuje nezanedbatelné množství prvků pro Čapka obecně netypických, jako jsou například erotické motivy prostupující celým dílem. Moc dobře rozumím tomu, proč autor knihu napsal a na co měla upozornit, ovšem nedokážu si pomoct a hodnotit ji na mé poměry slabými třemi hvězdičkami, poněvadž byl obsah místy vlekoucí se slátanina, Prokop se více než párkrát choval nelogicky, a tak dále a tak dále. Pro mne jedno ze slabších mistrových děl, které jsem si přes to všechno, obzvlášť při zpětném pohledu, užila.
Klasický sci-fi román z pera úžasného spisovatele. V době vzniku příběhu za mě prorocký, inteligentní, citlivý a krásným slohem napsaný.
Krakatit je považován za sci-fi, kde se člověk postaví zkáze, kterou může vynálezce sám přivodit svým vynálezem světu. Četl jsem ho se zvědavostí znovu více než po padesáti letech. Shledal jsem v něm mnohem více rozměrů, které byste asi nečekali.
Především je to neúnosná míra erotiky, která cloumá Prokopem (potažmo jistě i Čapkem). Tu velkou exaltovanost, ten horký nákyp citů, způsobila nerozhodnost v lásce, kterou mladý autor zažíval na vlastní kůži. Musel se rozhodnout mezi dvěma (kdoví jestli jen mezi dvěma) ženami. Takový vznět citů se už v žádném jeho díle neopakoval.
Potom je to grotesknost. Z mnohých částí díla by mohly těžit takové parodie jako film Konec agenta 4WC… a další. Už samotné objevení druhého pana Carsona je ohromně zábavné. A některé scény ze zámku groteskou silně zavánějí. Scény od anarchistů ke konci také hraničí s parodií.
A je tu disproporce jednotlivých částí příběhu, zřejmě způsobená faktem, že vycházel na pokračování v novinách – nějak se to muselo natáhnout. Dost otravné. Ale bavte se, jsme přeci na podobné dobové parodie zvyklí, je to archaické!
A nakonec pohádkový (náboženský?) konec. Čapek zjevně netušil, jak příběh ukončit. Ale jak vidno, Tomeš nakonec uspěl. Ale za cenu takového vynálezu zkázy (vzpomínám mimochodem na známý film na podobné téma). Poučení: Ignorance se nevyplácí...
Ale když překonáte tu dlouhou štrapáci s princeznou (Prokopova pýcha), budete s Krakatitem celkem spokojeni.
Musím souhlasit s uživatelem ondra295, občas se z knihy vynořila zajímavá myšlenka, ale většinu času se jednalo o naprostou fantasmagorii. Přečetla jsem si i doslov, kde bylo vysvětleno, kdy kniha vznikala, v jakém byl Čapek rozpoložení, autobiografické prvky, které se v knize nalézají, ale nic, prostě šílená fantasmagorie bez hlavy a paty.
Já pořád říkám, že si strašně vážím toho, jaké myšlenky Čapek do svých děl dal a jak nadčasový v některých faktech byl, ale... Mně to prostě číst nejde. Ty děje jsou tak absurdní, postavy tak nesmyslné a celé je to postaveno na tak nezajímavých dějích odtržených od reality... Mně zkrátka Čapka číst nejde tak, aby mě to bavilo. Jednou za čas tam najdeme zajímavou myšlenku, ale jako celek je ten děj prostě a jednoduše nezajímavý a není to vykompenzováno ani důmyslností jazyka.
Ne, prostě ne. Toto se mi hodně nelíbilo. Dostala jsem úplně něco jiného než jsem chtěla - čekala jsem nějaké drama, morální rozhodování, něco vážného... A dostala jsem hodně nepovedenou taškařici parodující Romea a Julii, kdy hlavní hrdina je ještě víc nestálí než Romeo, což se k jeho věku (40?) a informaci, že je vlk samotář a nikdy dřív nebyl zamilován absolutně nehodí. Navíc, když se celou dobu chová jako rozmazlené trucovité pětileté děcko. Jediné, co se mi během čtení honilo hlavou je to, že Prokop je pěkný ko...
Kdybych to měla popsat zkráceně, tak "psychologická hra". Autor hlavní postavu často zasouvá do bezvýchodné role, do role vydíraného, bez možnosti dovolání nebo ho vede k Sophiině volbě. Na mě to bylo možná až moc silné a četné, stresující.
Nejenom tím, ale i dalšími hlubokými úvahami duše je knížka v detailu a v každém odstavci skvělá a vede neustále k zamyšlení.
O to větší zklamání je ale z celku. Děj se nepohybuje vpřed, obrazy a traumata se opakují bez východiska. Ve 2/3 knihy už se to celé vleče a člověk zoufale vyčkává to velké rozuzlení, ke kterému tenhle kolotoč směřuje. Je to celkově děsně plytké. Jak to dopadlo? 10 ani 100 dní po přečtení to nevím.
Prvních pár kapitol se mi líbilo, ale mělo to klesající tendenci. Kapitoly jsou zde krátké, za to jich je 54. Kdyby se pár stránek ubralo, tak by to pro děj vůbec nevadilo. Přišlo mi to celkem zdlouhavé. Ale konec vůbec nebyl špatný. Když pominu tyhle zápory, tak to zas špatné nebylo. Ale když to porovnám třeba s válkou s mloky, tak rozhodně slabší. Ještě se podívám na film z roku 1948 a uvidím.
Aktualizace po dokoukání filmu: Abych pravdu řekl, film mě bavil o dost více. Nic nebylo zdlouhavé a člověk to pochopil i tak.
Četla jsem před... to ani nemůžu napsat, jak je to dlouho, takže jsem si půjčila audioknihu pro připomenutí. Dávám jen 4, protože na mě byl příběh zdlouhavý.
Je zajímavé, že v tom každý vidí něco jiného, jeden vědu, fyziku, chemii, jiný především milostné vzplanutí postaršího muže k mladé dívce. Já v tom vidím obojí. Kniha byla výborně načtená, díky tomu si nešlo nevšimnout, že Čapek věděl leccos o potížích nadprůměrně nadaných lidí (vynálezců).
Dneska všichni jásají nad https://www.databazeknih.cz/knihy/strasliva-zavrat-488544, přitom v Krakatitu jsme to "měli doma" už v roce 1924. Bomba chlap, tenhle Čapek.
Krakatit je pro mě velice těžké čtení. Když jsem knihu četla poprvé, tak jsem ji ani nedočetla, ale protože jsem se loni rozhodla "dát Čapka komplet", tak jsem se do ní znova začetla a musím říct, že je to pořád těžké, ale dočetla jsem ji.
Čapka velice obdivuji. Ale Krakatit asi ještě není pro mě a budu muset počkat třeba do důchodu.
Za mě po "Mlocích" asi NEJ Čapek. Strhující čtení, ve vé době to musela být BOMBA.
Přečetla jsem jedním dechem. Jazyk, obsah, postavy, realita i jakési rekapitulační nadreálno, odpovědnost za činy. Chytré, nadčasové.
Audiokniha fantasticky načtená Jiřím Štědroněm na mě působila neuvěřitelně tísnivě, což ještě víc podtrhovalo šílený obsah knihy. Za mě Nadšení!
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi rományAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Je možné uhájit humanismus a individuální morálku tváří v tvář možné zkáze, plynoucí z vědeckého pokroku, hrozící zahubit lidský život na zemi? Kam až je možné zajít při snaze posouvat hranice lidského vědění? Kde leží limity lidského konání a ctižádosti a v kde toto konání naráží na „vyšší principy“, které člověka přesahují? Mnoho nelehkých otázek lidské existence, které tematizuje tento Čapkův román, od jehož prvního vydání uplynulo již sto let.
Hlavní postava, inženýr Prokop, je geniální, ale podivínský vynálezce v oboru třaskavých materiálů. Podaří se mu vyvinout mimořádně výbušnou směs, kterou nazve Krakatit - dle indonéské sopky Krakatoa, jejíž erupce v roce 1883 vyvolala největší explozy v dějinách lidstva. Krakatit je látka ničivé explozivní síly, která byla-li by vyráběna ve větším množství a zneužita, by mohla způsobit zkázu celé lidské civilizace a ten, který by ji měl v rukou, by mohl vládnout neomezeně světu silou. Po pokusném výbuchu a zničení své laboratoře naráží v horečkách blouznícíc Prokop na svého bývalého spolužáka z techniky Tomeše, který mu poskytuje útočiště ve svém bytě. Brzy však vyjde najevo, že Tomešovo jednání není zcela čisté – je motivováno snahou získat od Prokopa postup k výrobě Krakatitu. Tomeš záhy zmizí a Prokop se jej vydává hledat. Při hledání narazí na obchodního zástupce jisté korporace, který mu namluví, že na něj Tomeš čeká v ústředí jejich společnosti. To je však past, do které se Prokop dostane – stává se vězněm na zámku blíže nespecifikovaného šlechtického rodu a je nabádán k vyzrazení výrobního postupu pro výrobu trhaviny. Prokop je však mimo své „podivínství“ i přesvědčený humanista a vzpírá se myšlence, že by se mohl tento postup dostat do nepovolaných rukou, s vědomím toho, co může Krakatit pro lidstvo znamenat. V průběhu svého věznění se zamiluje do princezny, která obývá rodový zámek, a jeho láska je sice opětována, nabývá ovšem velmi dramatických podob – oba dva jsou sice k sobě přitahováni, zároveň jsou si však vědomi, že spolu nemohou být šťastní. V závěru se Prokopovi podaří uniknout svým věznitelům a vyhledat Tomeše a varovat jej před snahou vyrobit Krakatit, je však zavržen a odmítán. V deziluzi z toho, co způsobil a ve strachu před možnými fatálními následky nakonec potkává při své strastiplné cestě starce, u kterého nachází dočasné útočiště...
Hlavním motivem románu je rozpor mezi člověkem (principy humanity) a překotně se vyvíjejícím vědeckým poznáním, které lze velmi snadno zneužít, a které přináší mimo pokrok i etické otázky, které člověka „převyšují“. Aluze na biblická témata – při své strastiplné anabázi Prokop naráží na movitého obchodníka Daimona (Démona), který se jej snaží získat pro spolupráci na zničení lidstva. Onen stařík, kterého Prokop potkává na konci své vyčerpávající cesty – pouti ve snaze zabránit zlu, na kterém má svůj nedomyslitelný podíl – je nikdo jiný než bůh. Prokop může být podivínský, může při své cestě nevědomky napáchat mnoho špatného, ovšem své špatné činy se snaží odčinit tím, že brání prozradit výrobní postup Krakatitu, který by byl zneužit. Brání mu v tom jeho osobní morálka, byť idealistická a lidsky nedokonalá. Mnoho autobiografických momentů, často alegoricky zkrytých – např. postava cizokrajné princezny. Čapek knihu psal v období určité životní rozpolcenosti, která se odráží v určitých situacích – viz dramatická milostná zápletka s princeznou. Jako u mnoha jiných autorových děl se zde zrcadlí ideály humanismu a varování před zneužití vědeckotechnického vývoje. Dílo je i sto let po svém vydání stále aktuální – lze jej aplikovat na varování před zneužití atomové bomby a následné zaručené zničení Země, která by znamenala zkázu pro celé lidstvo.