Krakatit
Karel Čapek
Fantastický román líčí životní boj mladého inženýra, vynálezce třaskaviny nesmírné ničivosti, který se zdráhá prozradit výrobní tajemství z obav před zkázou lidstva. V děsivých událostech, které prožívá, vytratí se mu z paměti výrobní postup a nachází cestu k prostému životu. Román je kritikou války a lidského velikášství, které chce vnutit společnosti zhoubné zákony.... celý text
Přidat komentář
Jedno z lepších Čapkových děl. Kdysi se mi velmi líbilo, ale dnes už bych tu knihu asi znovu nečetl.
Nevím co si mám o knize myslet. Na začátku mě to chytlo, četla jsem jak hladová a pak...v Balltinu....nuda nuda nuda. Někdy jsem četla, ale vůbec nevnímala co čtu, nedávalo to smysl. Pochodové myšlenky pana Prokopa jsem nepochopila ani po přeečtení knihy. A ty tečky.....slovo.....slovo....atd. To neuměl mluvit? No, bylo to těžké dočíst tuhle knihu.
(SPOILER) Tak toto bylo něco. Má první kniha od Čapka. Ještě ve 4/5-nách knihy jsem byl rozhodnut dát tomu max 3 hvězdy, protože mi to přišlo nesmyslné. Četlo se to jak kdyby byl autor nebo spíš možná Prokop na LSD tripu. Málokdy mne nějaká literární postava svým chováním iritovala jako Ing. Prokop v této knize. Choval se jak mužská hysterka. Nejprve sbalil na začátku knihy teenagerku Anči, pak se najednou sebral a odjel do Prahy, kde hledal nějakou dámu se závojem, o které ani neveděl jak vypadá, ale miloval ji, pak odjel do Beltinu, kde se do něj zamilovala princezna a Prokop se celou dobu choval jak naprostý pitomec. Nedávalo to žádný smysl a vypadalo to jak hodně špatný román z červené knihovny. Naštěstí se všechno vysvětlilo až nakonec při rozhovoru s pánem bohem, kdy z toho vyplynulo, že to všechno byly projekce Prokopova nitra a ty postavy a ty vztahy byly symbolické. Např. princezna symbolizovala pýchu, dáma se závojem lásku, která ještě nemá konkrétní tvář. Stejně tak Krakatit je pouhý symbol pro ctižádost a ambice. Většinou se uvádí, že kniha pojednává o tom, že se snaží varovat před zneužitím vědeckého vynálezu. Lidé co to vnímají takto dle mého četli jinou knihu nebo ji prostě nepochopili. Jinak se jedná o první knihu tzv. magického realismu, jakou jsem přečetl.
Z této knihy jsem popravdě zmatená. Právě čtu 283 stranu a myslím, že to nedočtu. Některé pasáže, třeba když má ''halušky'' jsou zábavné a čtou se rychle, ale některé jsou zdlouhavé a nezáživné... Tato kniha mne vcelku zklamala.
Zase jedna z knih, kterou jsem dočetla jen díky tomu, že jsem asi tak od půlky doufala, že to konečně začne dávat smysl.
Nevím, jestli to bylo mnou, ale jednoduše jsem nepochopila smysl této knihy, kdy se hlavní postava Prokop choval poněkud zvláštně a já doufala, že si konečně ujasní, koho vlastně chce a o co mu v životě jde.
Dějové linie byly poněkud zvláštní a přišlo mi, že je ani nic moc nespojuje. Prokop si stanovil vždy určitý cíl (doručit dopis, najít Tomše, najít dívku), ale vlastně se svého cíle nikdy moc nedržel, a pak vše působilo divně. A o krakatit v té knize ani vlastně moc nešlo.
Od půlky jsem skrytě věřila, že se ukáže, že se mu vše zdálo v horečce, tak by existovalo alespoň nějaké ospravedlnění.
Avšak bohužel se tak nestalo, a tak závěrem se z toho pro mne stala jen další kniha, kterou si mohu dát do přečtených.
Velké, ambiciózní, napínavé dílo Karla Čapka, ještě z jeho rané tvorby. Kniha je plna silných motivů, střídají se pasáže z hrdinova osobního (sexuálního) a pracovního života, které se navzájem až nečekaně ovlivňují. Velkou myšlenkou tohoto díla je zneužití vědeckého pokroku ve válce, tudíž k destrukci a vyvražďování, znázorněno na Krakatitu, což je smyšlená třaskavina. A v jistém smyslu alegorie atomové bomby, čímž Čapek dokazuje svoji nadčasovost.
V knížce se několikrát změní prostředí i postavy, každá pasáž přitom má něco do sebe. Nechybí český folklór, Praha, vědecké laboratoře, vojenské podniky, sny. Právě horečnaté sny jsou napsány velice autenticky, mistrovsky.
Prokop, tedy hlavní hrdina, prožije románek s tak odlišnými ženami, jako je naivní děvče z vesnice, nebo paličatá princezna. Celé je to velmi pěkně napsané. Čte se to celkem lehce, určitě je to jednoduší, než třeba Válka s mloky.
Dávám 5/5*, doporučuji vřele.
P.S. Zajímalo by mně, jak moc jedna z postav, vesnický doktor, byla podobna tatínkovi Karla Čapka.
Můj první román od Čapka, určitě ne poslední. Kniha má spád, je dobře napsaná, jazyk je srozumitelný, přestože je téměř století starý, myšlenka je zajímavá a čím dál tím více důležitá. Krakatit nezklamal, a navíc předčil očekávání.
Ačkoliv je pan Karel Čapek rozhodně spisovatel s velkým S, Krakatit se mi moc nelíbil. Zápletka byla úžasně promyšlená a samotný příběh působil jako logická, a vcelku uvěřitelná reakce na vymyšlení takovéhoto prášku, ale nedokázala jsem se do knihy začíst. Víte jak, nepřejela jsem díky ní zastávku vlakem, nebo že bych nad ní tak moc přemýšlela, až bych nastoupila do špatného autobusu. Ne. S jakým chaosem je ten román psaný, vlastně se ani za sedm stran neposunete a hlavní postavu - Prokopa-, která se tam motá a motá, nepochopíte nejspíš nikdy. Do posledních řádků si říkáte, že jste vlastně čekali něco úplně jiného. Přesto si myslím, že pár myšlenek, které v knize byly, jinde budete těžko hledat, a že Krakatit do sebe něco má a že si zaslouží přečtení.
Tedy... nic extra, za mne. Možná jsem očekávala moc- četla jsem toto dílo aniž bych si četla recenze, protože když čtete knihu od někoho jako je pan K. Čapek, zřídka kdy to potřebujete. Ale hleďme- nejvíc se mi tam líbily ty zmatené scény, kdy měl Prokop halucinace. Četlo se to opravdu těžce a pomalu.
Po přečtení Čapkových Povídek z obou kapes a Války s mloky jsem byl přesvědčený, že se jeho díla čtou skoro sama, a když jsem v knihovně objevil nové vydání této knihy, řekl jsem si, že si aspoň doplním znalosti.
Po 70 stranách (což je zřejmě maximum, jakého jsem zde schopen dosáhnout) mám jasno - ne, nedoplním. Pochopil jsem (asi), co má být hlavní myšlenkou, a fascinuje mě fakt, že Čapek v podstatě popsal atomovou bombu deset let před jejím vznikem... ale neskutečně zmatený a nelogický děj (lépe řečeno počínání postav) čtenářský požitek zcela kazí. Pokud si vybíráte od Čapka první knihu k přečtení, vyberte si něco jiného, vážně.
To byla první kniha od K. Čapka, kterou jsem přečetl. A od té doby na něj nedám dopustit. Četl jsem snad všechno co napsal... Tento román překračuje hranice žánrů literatury. Najdete tu všechno. V době kdy jsem to četl poprvé jsem byl úplně pohlcen a něco tak napínavého jsem do té doby nečetl.
Jako.. zas tak úžasný to nebylo. Čapka miluji, a tak jsem se pustil do dalšího jeho díla, po Válce s mloky či Povídek z jedné kapsy jsem byl dost nahypován na další dílo tohoto mistra a ono jako nic. Nejlepší část byla zcela jistě "Prokop partyzán", u té jsem se skvěle nasmál. Zbytek byl takový.. jako nic moc.
Bohuzel se musim priklonit k negativnim komentarum. Od maturity, coz uz bude dobrych patnact let jsem pana Capka necetla a tak trosku jsem mela pocit, ze mu to dluzim. Proto vyber knihy starsi nez ctenar, kterou jsem mela splnit v ramci ctenarske vyzvy, byl jasnou volbou. Tema sice velmi nadcasove...ale to bylo tak vsechno. Hrdina se choval jako blazen, mel pletky s kazdou kterou potkal, k tomu postava Boha a Dabla na konci knihy...a dilo zkazy dokonano.
Nejlepší kniha jakou jsem kdy četla. Najdu v ní totiž snad všechno, od sci-fi přes romantiku, drama, popis vesnické idyly až po filosofické úvahy, takže je to spíše taková postmoderna.
Díky téhle knize jsem si zamilovala dílo Karla Čapka a nedám na něj dopustit.
Po dlouhé době jsem se vrátil k Čapkovi, nepochybně i proto, že začínáme balit na dovolenou a já v naší knihovně hledal, co s sebou na tu dobu podvečerního relaxu a klidu, kdy vnučky budou spát a my dva s partnerkou budeme debatovat o knihách, v klidu a v pohodě, bez pracovního stresu. Letos dovolenové čtení vyhrála Čapkova Válka s mloky a to jen proto, že Krakatit mi padl do ruky dříve, nežli Válka. A musím se opět opakovat. Při čtení knih pana Čapka žasnete nad jeho předvídavostí, bojíte se budoucnosti a jste rádi za ucházející přítomnost. Víc neprozradím, spojlery nesnáším a krom toho si myslím, že číst Čapkova dramata, to je snad naše národní povinnost.
Tak, Krakatit, mě samotnou překvapilo jak mě ta kniha nadchla. Autor si mě získal svým vypravováním, typu, když člově je zaskočený, tak koktá, to znamená, rozděluje slova, to platí i když je popletený atd. Pak se mi strašně líbily scény milostné, na scénách bylo přesně vidět co Prokop cítil a jaký boj se odehrával v jeho těle. Knihy jsem se chopila díky maturitě, ale jsem za to vděčná, už se těším na bílou nemoc :)
Přeji krásně počteníčko NH
Krakatit bych označila za velmi zvláštní knihu. V některých částech mě příliš nebavila, ale i přesto jsem ji neodložila a četla dál. Hlavním motivem byl zničující vynález, ale přesto se více času hlavní hrdina věnoval ženám. Když o tom ale přemýšlím zpětně, kniha se mi líbila.
Literarne bohate dilo. Je az zarazejici, povznasejici, desive i uzasne, jak dokaze promlouvat pan Capek i k soucasnym ctenarum - jsou-li tedy ochotni ustupku a pocitaji s jazykem lehce archaickym. Myslim, ze je zde na nekterych postavach neuveritelnym zpusobem vykresleno mnoho charakteru, ktere dnes autori zobrazuji primeji, mnohem hrubsi mluvou a nedavaji nam prostor k vlastnimu dokreslovani. Za me skutecne cteni s odmenou.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi rományAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Karla Čapka mám ráda. Ale toto nebyl můj šálek kávy. Standardně musím pochválit jazykovou stránku, v tom je pan Čapek pro mě prostě nedostižný. Ale příběh ani forma mě nezaujaly. Prokop mi byl nesympatický a moc mě nebavily jeho citové "avantýry", v podstatě se "osudově" zamiloval do každé ženy, kterou v románu potkal. A závěr se staříkem byl také zvláštní. Hlavní myšlenka jasná, ale jinak jsem pana Čapka tentokrát asi moc nepochopila.