Kráky
David Stypka
Hudebník David Stypka publikoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu básně, jimiž reagoval, obvykle s ilustrací nebo fotografií, na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů. Plánoval je vydat formou sbírky, pro kterou měl i název: Kráky. Finální podobu dokončit nestačil, podle jeho představ ji k vydání citlivě připravila jeho kolegyně a kamarádka Kateřina Marie Tichá. Knižní vydání v grafické úpravě Luďka Kubíka chce přispět k dokreslení - bohužel již uzavřeného - díla tohoto písničkáře.... celý text
Přidat komentář
Je to tak! Prostý popis sbírky Kráky sedí, možná by mohlo být i Kdáky. Některé básně jsou jen zapsanou myšlenkou, snad poznámkou, jiné obsahují verše, několik i strofy. Typický rukopis z hudební tvorby se nedá přehlédnout. Škoda, že už nestvoří více děl. Ale já nehodlám litovat a jdu se radovat! Pustím si album a bude mi fajn.
David je moje srdcovka. Básničky jsem průběžně četl na instagramu, ale mít je takhle pohromadě v knížce je prostě výrazně lepší!
Obrovská srdcovka. Ať už všechna jeho hudba (jejich) a texty, nebo tahle sbírka. Tohohle člověka je věčná škoda, kéž by mu bylo dáno mnohem více času. Tuhle knihu čtu od doby, co vyšla, mám ji na nočním stolku a vracím se k ní často a ráda.
(SPOILER) Pro mě dost osobní sbírka. Básně, ze kterých dýchá obrovská chuť žít, ale zároveň smíření s tím, že to nepůjde... Davida Stypku jsem obdivovala jako textaře a zpěváka.
Některé ty básně jsou opravdu silné. Těžko se čtou a myslím, že není možné je vnímat jinak než v kontextu toho, co se Davidu Stypkovi (na den přesně před rokem) stalo. Dává to úplně nový rozměr nejen těm vážným, temnějším, ale i těm zasněně romantickým, plným opravdového citu, i těm potměšile vtipným. Je to smutné, ale je to zážitek. Díky nahoru.
Davidovy písně a texty miluji, nesmírně mi obohacují život.
Slovy neumím vyjádřit, jak moc mě mrzí, že už žádné další nepřibydou.
Tuhle knihu jsem dostal před pár hodinami, a dal jsem si ji k pozdní večeři. Mňam !
Díky ️
Drž mě za ruku…
Tak pevně, že nebudu myslet
Na nic jiného než na to,
Že mě držíš za ruku
Dívej se mi do očí
Tak hluboko,
Až se budeš dívat na toho
Kým jsem chtěl původně být
Překrásné! Tak radostné! Tak bolestivé!
Tyhle verše, tahle slova,
já chci číst zas a znova.
Do konce mých dní