Král Marsu

18.04.2021

"Vesmírový román budoucích časů" Král Marsu od Františka Pintery (1. vydání 1939) sliboval již podle podtitulu vynikající zážitek a věru nezklamal. Čtveřice cestovatelů se ve speciální létající kouli vydává na průkopnickou cestu do vesmíru, kde se málem srazí s kometou, nicméně šťastně doletí na Mars. Tam se pozemšťané zapletou do války místních národů. Pomocí generátorů "všespalitelných paprsků" které si astronauti přivážejí na svou obranu ze země, víceméně vyhladí zákeřné rudě zbarvené plemeno přívrženců Elufataji, zéky eufatálského a osvobodí též ujařmený lid trpaslíků Simmaků, žijícíh v podzemí Marsu. Trpaslíci zato cestovatele obdarují drahokamy a sochami, které obrovskou rychlostí vyrábí sám jejich uměleckým nadáním vybavený stařičký král a výprava se může triumfálně vrátit zpátky na Zemi. Přistávají na české hoře Řípu, lidstvo je u vytržení, stejně jako jsem já byl u vytržení, když jem to četl. Dvěma Marťanům, které kosmonauti přivážejí s sebou jako trofeje, se na Zemi zalíbilo, živí se totiž ovocem a ovoce pozemské jim chutná. Věru, ani Neználek na Měsíci nemohl zažít zajímavější příhody. - Sluší se zmínit o některých zvláště vydařených momentech. Vynálezcem koule, která se přemisťuje vesmírem pomocí radiového signálu, je český "inženýr, rek, hrdina" Karel Loveský, jeden z nejodvážnějších inženýrů radiotechniky. Druhý do výpravy do kosmu uspěl v konkursu (neptejte se proč, netušil to zřejmě ani autor sám) anglický dobrodruh John Bull. Třetím se stal kněz pater Bonufacius, vlastním jménem Josef Zásmucký, kterého omrzel život a přál si uniknout ze světa, což si myslím je pro let do vesmíru dostačující kvalifikace. - Vnitřek radiové koule sestává ze tří prostor: spíže, pracovny a ložnice. Koule jest opatřena zařízením na vyvrhování různých předmětů a ocelovou všeuchopitelnou rukou - tak to je asi jasné, bez toho by to nešlo. V kouli se nakonec vyskytne ještě černý pasažér, jímž je slečna Soňa Lanínová, která miluje Loveckého a nechce jej ani na chvíli opustiti. Lovecký je však krátce před cestou do vesmíru - startuje se z úpatí Mount Everestu - unesen neznámými muži a vězněn. Protože - ó přešťastný osude - však Lovecký nachází ve své cele na stolku nůž a v kapse - a to je už přímo neuvěřitelné - zapomenutý pilník, vmžiku ze svého zajetí uniká a cestě na Mars tak již nemůže nic brániti. - Kosmonauté nastoupí do koule a rozdělí si úkoly: Lovecký si bere na starost přístroje, Zásmucký záznamy, a Bull kuchyni. Není nad včasné vyladění pozic v týmu. - Brzy po startu se odehraje mezi kosmonauty během přípravy večeře na radiovém vařiči pozoruhodná debata o nejzazších tajemstvích vesmíru. "Napravo vidíte to sedmihvězdné souhvězdí?" tázal se Loevecký. "Ano, vidím," přisvědčil Zásmucký. "To je Orion, nejkrásnější souhvězdí naší oblohy, když je u nás pozorujeme ze země. Nyní zřetelnosti pozbývá, u nás krásna. Pod námi je Velký vůz s Polárkou." "Která jest Polárka?" přerušil řeč Zásmucký, pohlédnuv také dalekohledem do vemsíru. "Podívejte se na zadní kola vozu," vysvětloval mu Lovecký," a naneste vzdálenost zadních kol osmkráte ve směru zadní osy (...)"atd. Dobrodruh Bull se ještě jako správný zkušený astronom potáže kapitána lodi Zásmuckého, jaká je vzdálenost Země od Slunce. - Na kometě, které se jako zázrakem vyhnou, spatří žalostné bytosti s jedním okem a jednou nohu a křidélky. Dýchatelnost na kometě je dobrá; poutníci vesmírem ji testují tak, že do venkovního prostoru vypustí z koule jednoho z ptáčků, které se pro ten účel přivážejí ze Země. Ptáček venku poletuje, takže OK. Též na marsu je kyslík, což je super. Kosmonauti se na rudé planetě v krátkosti naučí řeči Marťanů, zjištují, že zdejší rostliny se dají jíst a jsou docela chutné. Obyvatelé Marsu mají typická vesmířanská jména, jeden se například jmenuje Sydeník. Boje na Marsu jsou strašlivé. "Marťané zavyli a jali se mlátiti do koule troubelemi. Simmakové, uslyševše jméno Elukajovo věděli, že mají co činiti s nepřátely. Vyhrnula se jich celá spousta z chodby a obklíčivše Bukaju a jeho vojsko i s Elukajou, vrhli se na ně a pobili je. " - Návrat hrdinů na Zemi je slavný. "Celá mračna aeroplánů plula nad Řípem a okolím, každý se snažil aspoň blesknutím oka spatřiti tytpo slavné lidi. Ženy jako vždy zasypávaly tyto slavné muže důvěrnostmi a hleděly si je získati. Jedna druhou předbíhala v lichocení a zdvořilostech." - František Pintera věnoval svůj spis zesnulému Karlu Čapkovi, který se hádám musel po takovém odbdarování v rovu neklidně zavrtět. Autor sám nabízí v knize formou inzerátu zájemcům léčení tuberkulózy, protože "dovede sám zjištěnou chorobu vyléčiti tak, že plíce zůstanou zdravé a zajizvené." - "Pluli vesmírem bohati a šťastni. Štastnou cestu." I vám přeji další štastnou cestou, pokud se dostanete ke čtení tohoto báječného díla Františka Pintery, mistra pomateného pera. Zřejmě se mi ještě nestalo, že bych při čtení sci-fi románu kuckal - nikoli kovidem, ale smíchy. Vydala knihtiskárna Karla Hylského v Uherském Hradišti.