Král turnajů
Juliana Stadler
Druhý román Juliane Stadlerové můžeme bez rozpaků nazvat středověkým eposem. Děj se odehrává necelých deset let před událostmi líčené v historické fresce Nebeská koruna, s níž se již čeští čtenáři mohli seznámit. Opět se proto setkáme například s Richardem Lví srdce, který však ještě není anglickým králem. Stadlerová v sobě nezapře historičku, ale současně je i velkou vypravěčku. K pečlivě ověřeným historickým faktům přidává jednotlivé dějové linky a rozehrává velkolepou hru plnou úkladů a lásky. Král turnajů tedy není „jen“ dobrodružným románem zasazeným do středověkých kulis. Tentokrát s hlavním hrdinou, potulným rytířem Erecem, zavítáme na nejvýznamnější evropské královské dvory konce 12. století. Do doby statečných rytířů, trubadúrů a krásných dam. Erec a jeho společníci se živí jako turnajoví rytíři a svou odvahou získají přízeň králů a obdiv vznešených šlechtičen. Zapletou se však i do intrik mocných tohoto světa a ocitnou se v ohrožení života. Jak skončí tajná a zapovězená láska Ereca a vdané Genovefy? Autorka skloubila historické události a skutečné osobnosti s fiktivními osudy románových postav. Král turnajů je tou pravou knihou pro milovníky historických románů, plných soubojů, lásky a nebezpečí…... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2024
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
König der Turniere, 2023
více info...
Přidat komentář
Král turnajů je druhý román Juliane Stadlerové. Rok po německém vydání vychází i česky (přeložit skoro 700 stran přeci jen trochu času zabere).
I tentokrát se děj odehrává v období vrcholného středověku: kolem roku 1181. V prvním románu (Nebeská koruna) zavedla spisovatelka své čtenáře do atraktivního prostředí třetí křížové výpravy. V Králi turnajů se posunula o necelých deset let hlouběji do minulosti. Setkáme se znovu s Richardem Lví srdce a okrajově i s některými dalšími historickými postavami z prvního románu. Richard se neprojevuje zrovna jako vzor čestného chování, ale taková byla doba...
Co mě na Stadlerové baví je, že se věrně drží historických reálií. Její romány nejsou jen příběhy zasazené do středověkých kulis. Ony se totiž přesně takhle mohly odehrát.
Ale román se dá samozřejmě číst i jako "obyčejný" příběh o věrnosti a zradě. Nejlépe asi zrovna teď, za dlouhých zimních večerů - je to docela "bichle".
Děj je zasazen do prostředí rytířských turnajů a jak už je to u Stadlerové zvykem, ubíhá tak, že zvednete oči od knihy a zjistíte, že máte za sebou nejméně padesát stránek. Erecovi a Genovefě jsme držel palce až do konce.
Děj asi nemí cenu popisovat, jsou to jednoduše řečeno "úklady a láska". Pro milovníky historických románů ideální čtení. A jako bonus bych vyzdvihl i pěknou úpravu s tvrdými deskami, přebalem a záložkou - takhle má vypadat správná knížka!
Děj se odehrává ve 12. století v Evropě, kdy s Erecem, potulným rytířem, navštívíme nejen královské dvory, ale i chudé vesnice a hlavně rytířské souboje, které sloužily nejen k pobavení panského dvoru, ale i k výcviku. Turnaje byly velice drsné a rytíři z nich velice často odcházeli lehce či těžce zranění. Turnaje však byly velice lákavou podívanou a i zdrojem obživy. Autorka je popisuje velice detailně, takže máte pocit, že jste se ocitli v centru dění.
Nebyl by to ten správný historický román, kdyby se v něm neobjevila i láska. Erec se bláznivě zamiluje do jedné ze šlechtičen. Má to však háček, protože daná žena je vdaná. Ač v dávných dobách byla nevěra běžná a na královských dvorech byla veřejným tajemstvím, tak rozhodně nebylo akceptovatelné, když byla nevěrná žena. A tak je Erec a jeho milá vystaven nebezpečí z prozrazení.
V příběhu se dočteme o životě na královských dvorech, kdy postavy obklopuje přepych a bohatství, stejně jako je nám ukázaná druhá strana, a to naprostá chudoba a každodenní boj o přežití lidí, kteří neměli tolik štěstí, aby mohli žít v blahobytu. Stejně jako je popsán rytířský život, který nebyl vůbec snadný.
V knize je spousty a spousty postav. Tolik, že na konci knihy jsou čtyři strany věnované každé postavě. A to byl pro mě kámen úrazu. Já se v postavách ztrácela a často listovala na zadní strany, abych věděla, kdo daná osoba je a v jakém je vztahu k dalším postavám. Příběh nebyl špatný, to ne. Čtivý byl, ale některé popisy byly pro mě až moc zdlouhavé a nezáživné. Postupem čtení jsem si postavy lépe pamatovala, ale přesto jsem knihu dočetla s donucením. Mrzí mě, že mi tento příběh nesedl, protože historické romány mám ráda, ale určitě ji doporučím všem, kteří mají rádi příběhy inspirované skutečnými událostmi.