Král úletů
Philip K. Dick
Jeden z motivů tohoto velice pozoruhodného Dickova románu, který výjimečně nespadá do kategorie science fiction, představuje mimo jiné také ošidnost individuální perspektivy. Román je psychologickým dramatem o jednom milostném trojúhelníku a napjatých vztazích několika vyšinutých jedinců, odehrávajícím se v Kalifornii padesátých let.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Confessions of a Crap Artist, 1975
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Philip K. Dick mě neskutečně oslovil (taky jsem si sehnal spoustu jeho knih) a určitě byl mistrem poutavého vyprávění, které vtáhne, přirozeně plyne a proto se vždy jeho díla těžko odkládají. Věděl jsem, že tento román je jedno mála jeho děl, které nespadají pod sci-fi žánr a netušil jsem, co vlastně čekat. Líbilo se mi, že se z prvotního nesouvislého vyprávění dostaneme k jinému pohledu úhlu, k jeho sestře Fay. Myšlenkové pochody jejího manžela při nákupu tampónů a následnou reakci už z hlavy nedostanu. Celou dobu si můžete říkat, kdo se vlastně chová nejvíc racionálně a ve finále nemůžete na nikoho ukázat prstem. Všichni to jsou lidé uvěznění ve vlastních, vlastnoručně vyrobeních pastích, kteří dokážou různými způsoby ubližovat ostatním, ač si to uvědomují nebo ne. Všechno se to četlo jedním dechem úplně samo, přesto mám pocit...že jsem si z toho nedokázal vzít to, o co se autor snažil? Obdivuji, jak dokázal vylíčit postavy a jejich myšlenkové pochody, tak děj běžel svižným tempem, ale přesto vím, že si knížku netoužím přečíst znovu, ale jsem rád, že se tak stalo.
Autora jsem dosud znal jen jako scifistu. Byl jsem proto zvědavý, jak se vypořádá s klasickou literaturou. A výsledek mě mile překvapil. To prokreslení postav hlavních hrdinů je perfektní. Do plného počtu bodů chybí ve stejném duchu dotáhnout i závěr.
Málokdy se mi "poštěstí", že mi všechny postavy v knížce serou. Téměř vždy je tam aspoň někdo normální a v pohodě. Tady ne. Je pravdou, že hlavní postava Jack, totální magor mi sral asi ze všech nejmíň a možná z toho ve finále vylez jako ten nejnormálnější. Co se týče Fay, tak to byla teda síla. Jestli někdo takovej, nebo jenom z části podobnej existuje, tak ho fakt nikdy nechci potkat. No a takovejch Nathanů a Charleych asi bude víc, ale to neznamená, že by mi srali o to míň. Kupodivu se to četlo celkem svižně, ale byl jsem rád, že je to jenom útlá knížka, víc stran bych dával asi jenom těžko.
08/2021 Král úletů není v Dickově tvorbě až tak velký úlet, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dick se dlouho snažil vymanit se ze škatulky tvůrce brakových vědeckofantastických příběhů, etablovat se jako autor "seriózní" literatury a za celý život napsal takových knih hned několik - za jeho života mu bohužel vyšla jedna jediná - tato. Až posmrtně vyšla i kniha Mamlas z maloměsta (česky Argo 2018), které obsahuje téměř identický motiv - propletené vztahy dvou párů na venkově, nevěra, hrozivé důsledky... Král úletů je dobře ozvláštněný postavou titulního hrdiny - tak trochu mentálně zaostalého Jacka Isidora, který čte ezo/sci-fi časopisy, věří na telepatii a blížící se konec světa a přináší do vztahového příběhu úplně novou perspektivu (jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu různých osob).
Poměrně ohraný a ničím originální příběh je obzvláštněn o zajímavě vykreslené hlavní postavy. Podivinského hlavního hrdiny, jeho sestry psychopatky či jejího agresivního muže. Jde tak spíše o studii disfunkční rodiny. Očekávání hrdinů, které mají od svých milostných vztahů, od svých partnerů, od svých ženských/mužských rolí, se vzájemně narušují, kříží, potlačují, což zákonitě musí vést ke konfliktu. Ten je už pak dost předvídatelný. Ale za přečtení kniha stojí.
Nic velkýho jsem od té knízky nečekala a taky to nic velkýho nebylo. Příběh byl docela fajn, ale bez většího smyslu nebo nápadu. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale vracet se k ní určitě nebudu.
Jelikož si rozšiřuji obzory, šáhl jsem po své první knížce od Filipa Kokota. Jako velký odpůrce sci-fi jsem sice už přečetl několik jeho knížek v televizi, hlavně Total Recall se Švancikem jsem četl už několikrát, ale na záchodě jsme se ještě nikdy nepotkali. Souboj dopadl remízou.
Král úletů není sci-fi a takový sci-fi já mám rád. Tahle anomálie v Kokotově tvorbě je psychologická dráma o nevěře a jednom šibnutým klukovi co se přimotá doprostřed rozpadu dvou manželských párů. Jenomže jak by řekl Jarda Bosák, "což o to, myšlenka to byla dobrá, jen to provedení trošičku pokulhávalo." A to především tím, že všechny postavy jsou naprostí idioti, magoři a zrůdy. Toto většinou oceňuji, ale zde mě to iritovalo, protože všichni byli opravdu nesnesitelní. Fay, hlavní ženskou hrdinku, která všechny přivede na pokraj nervů už nechci nikdy vidět, nebo mě na ten pokraj přivede taky. Takovou krávu a megeru jsem roky nečetl. Naštěstí ale píše Kokot docela svižně a sem tam s hezkou dávkou sarkasmu, takže to uteklo celkem rychle. Já dávám 7/10.
Asi po cca dvaceti stranách jsem chtěl knihu odložit na "později". Něco dost odlišného od klasického PKD, přece jenom však jsem rád, že jsem prvních padesát stran přelouskal a příběh mě pohltil. Přesněji Dickovo psychologické rozpitvání postav, dá se říci, že hloubkou vhledu do každého z ústředních vypravěčů příběhu, se dostal až na morek kostí. Mohl bych to troufale srovnávat např. s Nežná je noc od Fitzgeralda, román dosti podobnými motivy (vztahy, manželství, šílenství, rozpad kultu rodiny apod.), Král úletů je temnější, drsnější, vulgárnější, napínavější a zábavnější, alespoň dle mne, Fitzgeralda mám rád, ale PKD ho poráží na plné čáře. Ač závěr knihy nebyl vygradován po vzoru "hollywoodských scénářů", nemyslím, že by byl román utnut nevhodně. Na první přečtení může román působit jako jakýsi "úlet" Dicka od jeho většinové tvorba, avšak faktory kterým se věnuje ve většině jeho díla nalezneme i zde: Jak člověk vnímá svět a jak člověka vnímá okolí? Rozdílnost pohledů a jedinečnost lidského univerza? Co to znamená existovat, co je realita a jak se s tím vypořádat? Jsme všichni blázni? atd. Samozřejmě správnou a jedinou odpověď na tyto otázky nenalezneme, ale už jen přemýšlení o nich, při čtení a po přečtení románu, dokazuje důležitost nejen tohoto díla, ale i celé tvorby PKD.
Jelikož jsem od Dicka zvyklý na jinou nálož, celou dobu jsem měl dojem, že snad čtu Palahniuka... No špatný to nebylo - ale nejlepší z Dickových děl (pro mě) taky ne.
Americká krása po Dickovsku. Ani chvilku jsem se nenudil. Jen jsem si nestihl oblíbit žádnou postavu. Nikomu nemá moc smysl fandit, když jsou všichni do jednoho stejní magoři.
Kniha mě neskutečně bavila. Zajímavá a zábavná střídáním vypravěčů. Navíc - téma, které je stále aktuální. Milostný trojuhelník vylíčený bez zbytečných klišé a romantických nesmyslů (a zbytečností), které se vyskytují v "románech pro ženy". Děj jsem si fakt užila...
Vyjimečná Dickovka,ale ne zas tak uplně doslova. I tato nezapře svého autora,z dalších,ze svých paranoidních uleto-výletu,s definitivní platností obnažující jeho mistrovství. Dubnový příběh zasazený do poválečných padesátých let,ta zvláštní doba strachu,v atmosféře nedávno započaté studené války,kdy lidé spíše než duvěru v politiky,snáze unikají se svojí vírou v té době k tolik modním létajícím talířum v nichž jakoby hledají cestu utěchy i potřebu udávající směr svého poslání tady na Zemi.Na strukturu dvošroubovice DNA rozložené niterné postavy,každá má svuj pohled na situaci,každá muže vyprávět,všichni mají co říct.Někdy se na tváři při čtení vyloudí usměv,později z toho spíše zamrazí.Vlastně je to,až moc současný,stále se vše odehrává.Znovu a zase.
Nikdy bych nevěřil, že autor této knihy je obecně znám jako autor sci-fi příběhů, kterým neholduji. Opravdu mě tato kniha velmi bavila, stejně jako způsob vyprávění příběhu z úhlu několika osob. Nejedná se o sci-fi a obsah příběhu je stále aktuální.
Štítky knihy
nevěra Kalifornie partnerské vztahy americká literatura 50. léta 20. století psychologické romány milostný trojúhelník
Autorovy další knížky
2004 | Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
2007 | Muž z vysokého zámku |
2005 | Temný obraz |
2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
2002 | Minority Report a jiné povídky |
Oceňuji, jak může žena (Fay) v tomto příběhu manipulovat s ostatními, aniž by si to ze začátku pořádně uvědomili. Na druhou stranu se nedivím nárůstu nenávisti, znechucení, rezignaci všech mužů okolo Fay. Co mě trochu zklamalo, že nejdivnější a také zároveň nejzajímavější postava Džeka, nemá v knize nějaké výraznější zakončení.