Kráľ v žltom
Robert W. Chambers
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275708/bmid_kral-v-zltom-rEG-275708.jpg
3
102
102
Kráľ v žltom je nepochybne dielom skutočného majstra a právom sa považuje za jeden z medzníkov v dejinách weird literature. Autor zavrhol tradičné monštrá, ktoré tomuto žánru verne slúžili po celé roky – upírov, vlkolakov, duchov, alebo pekelné légie – dedičstvo tradičnej kresťanskej démonológie, a hľadá nové, originálne zdroje hrôzy – rozsiahlejšie, neľudské, jedným slovom, kozmické. Medzi ne patrí aj monštruózna zakázaná kniha, ktorej čítanie prináša strach, šialenstvo a skazu, a ktorá na pozadí voľne spája poviedky v zbierke. Azda najsilnejším príbehom je Žlté znamenie, v ktorom stretávame tichého a hrozivého strážcu cintorína s tvárou tučného bieleho červa z hrobu. Mladíka, popisujúceho bitku s týmto netvorom, striasa a napína, keď si spomenie na istý detail: „Dobre, pane, ako že je Boh nado mnou, keď som mu vrazil, zdrapil ma za zápästie, pane, a keď som mu vykrúcal ten jeho hubovitý pazúr, jeden z jeho prstov mi ostal v ruke.“ Umelec, ktorý strážnika pozoruje z okna svojho bytu, z hrôzou zisťuje, že on i jeho modelka videli rovnakého muža vo sne. Až napokon počas vychádzky strážnik na umelca prehovorí a huhňavým hlasom, ktorý pripomína hustý mastný dym zo suda škvariaceho sa mäsa alebo ako zápach nechutného rozkladu, mu kladie otázku: „Našiel si Žlté znamenie?“... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2015 , EurópaOriginální název:
The King in Yellow, 1895
více info...
Přidat komentář
Už několik let jsem jí měla v hlavě, ale nedostala jsem se k ní. Konečně teď a tady – ale vlastně, že bych byla nějak nadšená se nedá úplně říct. Robert W. Chambers, muž, který inspiroval Lovecrafta, má sice něco do sebe, ale je to takové "ech". Původně jsem myslela, že kniha je soubor povídek čistě o Králi ve žlutém. Není. Sice mě to překvapilo a přiznám se, že první část, kde se král vyskytuje, mě bavila, pro četbu krátkých povídek to bylo ideální. Ale nejvíce mě bavil střed, ještě kratší povídky nijak spolu nesouvisející, a i ty básnické útržky měli něco do sebe. Ale ta poslední část, odpusť mi Chambersi, ale to se prostě nedalo. Povídky s názvy ulic trošku ztratily šmrnc, a to už jsem jen těžce překousávala. Ale abych pouze neházela špínu, tak jako hororové mystické příběhy s něčím nepochopitelným jsou skvělé. Nejsem fanda nevyřešených nebo nevysvětlitelných jevů v knihách, ale tady to nějak sedělo, a to klobouk dolů. Zvlášť když to utvářelo mysli dalších géniů hororu.
Jako fanoušek HP Lovecrafta jsem do toho šel s velkým očekáváním. Když jsem to četl, celou dobu jsem si říkal, co na tom všichni mají... Nijak mě to prostě nenadchlo. Po dočtení to nemůžu ale už asi měsíc dostat z hlavy. Takovej nenápadnej červ v hlavě...
"Je strašné padnout do ruky živému Bohu!"
Jak přede mnou podotkli mnozí, tato sbírka povídek trpí tím, že se vlastně jedná o dvě. Jedna, mysteriózně hororová, jejíž povídky mají společného jmenovatele - divadelní hru Král ve žlutém. A druhá, jejíž povídky jsou pojmenovány podle Pařížských ulic, a která je laděná podle bohémského stylu jejích protagonistů, kde nenarazíte na fantastično ani náhodou.
Ve výsledku pak nejsou upokojeni vyznavači ani jednoho žánru. Já ale spokojen jsem, protože onu první polovinu považuju za dobový klenot. Především Žluté znamení, Demoiselle d'Ys a V Dračím dvorci jsou vybroušené svou atmosférou a dobře načasovanými pointami téměř k dokonalosti.
Knihu som si už dávnejšie kúpil za základe jedného milého odporúčania môjho priateľa, s tým, že je to riadny horror a kúpu ľutovať určite nebudem - nedovolím si tvrdiť, že by som kúpu knihy ľutoval, ale "horror" sa vytratil skôr, ako som to očakával. Ak by bola kniha ukončená po takej piatej kapitole - považoval by som tento počin od Chambersa za jedno z najzaujímavejších čítaní, to sa ale bohužiaľ nestalo. Kvalita druhej polovici knihy je takmer neporovnateľná s úvodom a prvými štyrmi/možno piatimi príbehmi. Prišlo mi to, ako keby autor stratil svoju magickú auru, a rovnako aj záujem, s ktorým kniha bola zo začiatku písaná a zrazu sa kormidla chopil niekto iný. Viac krát som sa nútil, aby som to dočítal do konca. No aj napriek takémuto biednemu zakončenie, nedokážem knihu ohodnotiť horšie, ako štyrmi hviezdami, a to len preto, aký kvalitný úvod tejto knihy v skutku je.
Jsem moc ráda, že se mi konečně podařilo knihu sehnat za normální a ne nekřesťanské peníze. Hned jsem se na ní s chutí vrhla, hlavně proto, že autor byl do určité míry vzorem mého oblíbence H.P.Lovecrafta. Také mě zaujala poznámka o tom, že kniha byla předlohou pro seriál Temný případ. Osobně se mi líbila více první polovina knihy, druhá mě místy nudila, přišla mi zdlouhavá a na můj vkus moc "růžová", zkrátka zaujaly mě spíše povídky, kde najdeme aspoň zmínku o Králi ve žlutém a těch, které jsou strašidelné nebo alespoň tajemné.
Zajímavé pouze z historického hlediska. Neb Chambers patří do jedné kultovní množiny s Lovecraftem, a jejich dílo evidentně nepřestává provokovat a inspirovat - byť mně se jeví už značně vyčpělé. Toto je samo o sobě už opravdu řádná vykopávka.
Táto kniha nemá objektívne vysvetlenie, teda najmä poviedky, kde sa vyskytuje ona zlovestná kniha Kráľ v žltom. Miestami ťažkopádnejšie čítanie, kolíše sa to medzi brakom a genialitou. Tá atmosféra ma ale jednoducho dostala. Táto kniha nie je dokanale technicky stvárnená krajinka, kde krásne vidno hory, oblohu, jazierko s loďkou, kde presahuje nejaké konkrétne posolstvo, skôr veľmi abstraktná experimentálna koláž, ktorá nezanechá trvalý hlboký dojem ako iné knihy, ale skôr silnejší momentálny zvláštny pocit. A mne sa to páčilo.
Spojitost mezi 'Králem ve žlutém' a 'True Detective' u mě zůstala absolutně nezjištěná. Až dlouho poté mě ke knize nakonec přivedl nedávno zesnulý obdivovatel a pokračovatel Chambersova odkazu Joseph S. Pulver Sr., který se touhle knihou zdál až posedlý a přispěl k jejímu mythosu řadou povídek a sbírek, které uspořádal (a co jsem zatím četl jeho 'Long Dark Grim Road', jsou daleko hutnější, atmosféričtější a temnější). Ale zpět k Chambersovi - jeho kniha mi přišla dost nevýrazná, ne ani tak nevyvážená, jak řada lidí kritizuje nevybalancovanost příběhů, ale zkrátka nevýrazná, příliš mě nestrhla, nic moc mi to neřeklo. Podle Pulvera se Chambers a Lovecraft nedávají příliš srovnávat, protože jde o dost odlišné záležitosti. Ale já ke knize příšel s tím, že půjde o něco více či méně lovecraftovského a tenhle pocit jsem měl jen velmi sporadicky. Velikou míru na tom asi má i fakt, že sbírka vyšla v roce 1895 a byla teprve pomalým průkopníkem v celém tom hororovém mythosu, který posléze následoval. Třeba Algernon Blackwood (Chambersův současník) a jeho 'Vrby' jsou přeci jen daleko blíže tomu, co pak vykrystylizoval Lovecraft ve svojí próze. A pak se můžete nořit hlouběji a hledat, od koho se zase nechal inspirovat třeba sám Chambers (např. Ambrose Bierce, od něhož si vypůjčil mnoho výrazů, jako třeba Carcosa nebo Hastur). Tahle provázanost jde hluboko a já nejsem až takovej nerd okolo celého tohohle mythosu, aby mě bavilo se v tom hrabat. Uznávám, že 'Král ve žlutém' může být fascinující tím, co okolo sebe založil a k čemu dál vydláždil cestu, ale text sám o sobě, z dnešního pohledu, už taková hitparáda není.
Jelikož jsem ke Králi ve žlutém nepřistupoval v podstatě s žádným očekáváním (neměl jsem tušení, o čem by to mělo být, byť jsem na zmínky o díle narážel dlouhá léta), nebylo moc co zklamat. První povídka (Nápravce reputací) naopak příjemně navnadila k dalšímu čtení. To se ještě chvílí neslo v příjemně zlověstném duchu, třeba i díky celkem zábavnému Žlutému znamení, jež se ne zas tak dávno objevilo ve sbírce Přízraky, zázraky & spol. Druhá polovina překypující strojenými romantickými příběhy mi bohužel ani trochu nesedla. A rozhodně bych v tomto případě netvrdil, že sbírka je rozmanitá, neboť posledních čtyři povídky jsou, jak se tak říká, „na jedno brdo“ a splývají v jeden přeslazený cumel.
Na knihu jsem se vrhl s domněním, že půjde o hororově pojaté povídky, které měly vliv na tvorbu H. P. Lovecrafta. V příbězích je několikrát zmíněna ona pověstná prokletá kniha "Král ve žlutém" způsobující nepříčetnost (nemyšleno tento titul) a veškeré povídky spolu s mystickou postavou Krále ve žlutém a zlověstnou říší Carcosa, nacházející se v jiném vesmíru, jsou těmito prvky propojeny. Není divu z čeho Lovecraft čerpal pro své temné univerzum. Ovšem k mému zjištění všechny povídky nejsou hororového žánru a svoji vrstevnatostí mě překvapily. Bohužel mě většina silně nebavila. Snad jediná vyjímka a učiněná satisfakce bylo "Žluté znamení", které by měla milovníky lovecraftovsky pojatého hororu potěšit. Tím to ale pro mě hasne, protože jsem se musel hodně snažit knihu dočíst do konce.
Krále v žlutém jsem nejprve vnímal jako součást Lovecraftovské mystifikace. O to větší radost mi udělalo, když se náhle objevil u mě v knihovně. Má veliká očekávání nepopsatelných hrůz byla naneštěstí zklamána. Přestože první polovina povídek se nese v duchu, který by bylo možné očekávat, nedojde na plné vytěžení nápadu. Chambers obvykle zápletku naplno rozvine několik stran před koncem, což čtenáři nedovolí si řádně užít příběh, protože ten záhy končí. Druhá romantická polovina knihy je o poznání literárně lepší, zřejmě díky vlastní Chambersově zkušenosti, ale obsah byl zcela mimo mé očekávání. A přestože bych druhou polovinu Krále ve žlutém nazval rozkošně romantickou a ne nepodobnou některým romantickým výplodům mé představivosti a někdy i spisovatelskosti v oněch letech života, kdy mladík s radostí zabředá do podobných romantických vizí, minula se tato linie s mým campově hororovým naladěním v současné době. Za pro mne nejlepší platí první povídka Nápravce reputací.
Knihu jsem si přečetl hlavně díky odkazu na seriál True detective. Bohužel po jejím přečtení musím konstatovat, že tato kniha se zmiňovaným seriálem vůbec, ale vůbec nesouvisí. Ano v několika povídkách naleznete odkaz na Krále ve žlutém, ale to asi tak všechno.
Povídky samotné jsou z dnešního pohledu již zastaralé, založené na známých schématech, které v podstatě nepřekvapí ničím novým. Nemám žádný důvod se k této knize vracet.
Nesdílím populární názor, že kniha je nevyrovnaná. Užil bych spíše slova rozmanitá, protože všechny povídky jsou napsány skvěle, barvitým jazykem, a všechny v sobě nesou onu zvláštní dekadentní atmosféru, jež je Chambersovi tolik vlastní. Tak jako většina, dostal jsem se k tomuto dílu skrze svou fascinaci "Lovecraftovským hororem" - tudíž především kvůli počinům, kde "figuruje" přímo Král ve žlutém (a nebyl jsem zklamán). Celou knihu jsem však přečetl jedním dechem, přestože od hororu Chambers plynule přechází spíše k romantice. Ale tato nepředvídatelnost a rozmanitost, nejen co se týče složení knížky, ale i samotného průběhu jednotlivých příběhů je právě důvod, proč zůstává Král ve žlutém tak vyjímečným dílem.
Jsem z této knihy dosti zmatená, o hororových povídkách lze hovořit maximálně do půlky knihy, poté se mění v knihu romantických povídek. Ty nejsou sami o sobě špatné, jen je nečekáte. Líbí se mi, že v knize není vše řečeno, člověk si musí domýšlet, což přidává na tajemnu. Nejlepší jsou povídky spojené s Králem ve žlutém a šílenstvím jenž tato kniha způsobuje. Předloha True Detective je opravdu velmi volná.
Velice zvláštní a silně nevyrovnaná kniha, která vyžaduje velkou dávku čtenářské tolerance. Povídky, které jsou spojeny s Králem ve žlutém, jsou jasně lepší, protože mají zvláštní atmosféru, tajemno a určité napětí, které vychází z možného šílenství a strachu z neznámého. Ty ostatní už jsou většinou temně romantické a už postrádají onen náboj jako ty předchozí. Všem ale nechybí humor a zajímavé téma, které je ale někdy nevyužito, nebo jen málo rozvedeno. Román jako takový je čtivý, má poměrně spád, nicméně některé povídky jsou vlastně nezajímavé a nějak se míjely s mým vkusem. Přiznám se, že ty čistě hororové jsem úplně nenašel, vždy se tam přidávaly jiné prvky, což někdy fungovalo, jindy ne. The King in Yellow určitě není špatná kniha, ale Poea, kterého prý dost ovlivnil, si přečtu mnohem raději. 60%
PS: Je škoda, že se nikde nevysvětlí, co to vlastně ten Král ve žlutém je.
Ano přiznám se, že jsem se o knize dozvěděl až kvůli spojení se seriálem True Detective (jak je patrné z obrázku obalu knihy, tak na to spoléhalo i nakladatelství). Ke sbírce samotné... - jak to nejlépe vyjádřit - má silné a slabé stránky. Silné jsou všecny povídky, ve kterých se objevuje kniha The King in Yellow, ty jsou tajupné, napínavé a mají atmosféru; naopak slabé jsou ty ostatní, které jsou často o lásce, na které se podepisuje zub času. Nejlepší povídkou je Nápravce reputací, která zcela popisuje šílenství spojené s Králem ve žluté.
Hodně zvláštní sbírka nekonzistentních povídek. Asi tak polovinu z nich spojuje Král ve žlutém - hra ve formě knihy, která prý způsobuje šílenství a ztrátu rozumu. Přičemž na každou z hlavních postav působí trochu jinak. Většinou nejde ani tak o horory jako spíš o mrazivé prvky v dekadentních až nechutně zbohatlických příbězích o umělcích, často malířích. Povídky nespojené králem ve žlutém jsou o poznání slabší, často o lásce, která umí být krutá, ale Chambers má ve zvyku příběhy směřující ke katastrofě v závěru stočit k úplnému happyendu. Tahle hra s čtenářem mě baví a zvláštní budoucnosti roku 1920 jsem propadl. S True Detective má společné to, že hlavní vraždící psychopat v této knize nalezl oblibu a její motiv prosákl do jeho osoby. Víra v Krále ve žlutém, touha spatřit Carcosu a černé hvězdy.
Část díla
 |
Demoiselle d'Ys 1895 |
|
Maska 1895 |
 |
Nápravce reputací 1895 |
|
Ráj proroků 1895 |
 |
Rue Barrée 1895 |
Autorovy další knížky
| 2014 | Král ve žlutém |
| 1935 | Vyzvědačka číslo 13 |
| 1938 |  Pod černou vlajkou |
| 2020 | Kľúč k temnote |
| 2022 | Ničiteľ duší |
Divné, navzájem provázané bizarní příběhy. Ale přesně jak tady už bylo řečeno, zůstanou v hlavě a je těžké se jich zbavit. Člověk jako by měl zrovna nutkání tu zatracenou divadelní hru najít, přečíst si ji - a ztratit rozum nadobro.