Králíci ve vysoké trávě
Ota Hofman
Příběh chlapce, který hledá svou životní cestu ve složité situaci přeměny současné vesnice.
Přidat komentář
Zřejmě nejosobnější kniha Oty Hofmana, která je dozajista vzpomínkou na dětství i na rodinné zázemí ve kterém vyrůstal, ostatně postavy v knize mají jména skutečných lidí! Ota Hofman v této knize považuje dítě za rovnocenného partnera a vypráví mu o velice podstatných věcech v lidském životě. Na této knize je dost podstatné jestli jí čtete v deseti, dvaceti, třiceti nebo padesáti. Pokaždé v ní najdete něco jiného.
Knížka mě nebavila. Je napsána zajímavým způsobem přemýšlení jedenáctiletého kluka, ale příběh ani doba mi nic neříkají.
Autorovy další knížky
1987 | Útěk |
2009 | Chobotnice z Čertovky |
1998 | Lucie, postrach ulice |
2008 | Návštěvníci |
1990 | Pan Tau a tisíc zázraků |
z dnešního pohledu je to vlastně příběh týraného dítěte: malý chlapec je vystaven politickému sváru dospělého světa v padesátých letech na venkově, kde se o výchovu nejmladší generace přou dvě strany, nově nastupující komunistická (Pionýr, JZD) a tradiční církevní (výuka náboženství, ministrování v kostele, pravidelná návštěva mše a zpověď), na dítě je tu kladen nátlak nejen institucionální (škola x církev), ale i v rodině, kde nepanuje názorová shoda
netradičním dětským vypravěčem a poetikou mi Hofmanova novela připomněla tvorbu Jana Čepa (např. závěr u Hofmana je velmi podobný jako v Čepově povídce Do města)