Králíkům se nikdy nedá věřit
Jeremy Dyson
Sbírka strašidelně laděných povídek. Kniha londýnského autora představuje pozoruhodnou sbírku dvanácti téměř neuvěřitelných povídek, které autor obratně stmelil svým záměrně surrealistickým nazíráním každodenního života lidí se všemi jejich možnými i nemožnými tužbami a tajnými smyslovými vzněty. Z větší části jde o fiktivní příběhy z doby nejen dnešní, ale i dávno minulé, s jistým morálním ponaučením. Všechny povídky spojuje jejich mnohovýznamovost a pronikavý účinek, který mají na čtenáře, o čemž svědčí fakt, že ve Velké Británii se kniha stala v roce 2001 naprostým bestsellerem. Neblahé předtuchy, žena-automat, odliv odhalující něco zcela nečekaného, budoucnost předpovídající bankomaty nebo bludiště, které se vytrácí z paměti – to vše svědčí o úžasné fantazii a vypravěčském umění autora. Ne nadarmo si za název své knihy zvolil část maďarského přísloví: Králíkům se nikdy nedá věřit. Vypadají skoro jako dětská hračka, ale sežerou vám úrodu.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
Never trust a rabbit, 2000
více info...
Přidat komentář
Tento soubor povídek beze zbytku odpovídá svému názvu - dopadnou vždycky jinak, než si myslíte, ovšem i jnak, než byste si přáli.
Jedno se musí nechat - Dyson umí na pár odstavcích parádně rozehrát příběh a vtáhnout čtenáře do děje. Nepotřebuje k tomu desítky stránek, stačí mu jedna na to, abyste si začali hryzat nehty napětím. A to napětí není stupidně prvoplánové, jako třeba u Kinga, s kterým tuhle knížku někteří srovnávají. Tady se pracuje s jemnými náznaky, pomalu plynoucím houstnutím očekávání něčeho neznámého, co víte, že přijde, ovšem autor vás nechává tápat až do konce. Většinou povídek se proplétá motiv nenaplněné lásky a touhy, líčený emotivně z pohledu vypravěče, stesk z lidské existence z toho doslova tryská, trochu mi to připomnělo Ray Bradburyho - spousta lidství, koncentrovaného na několika stránkách. Výjimečný je v tomto třeba Poslední pohled na moře, nebo Val Koranova návštěva. Podílí se na tom velkou měrou i překlad (Ivana Jílcová-Fieldová), který nemá chybu. Volba slov a cit pro jazyk dělá z Králíků v češtině ještě o chlup lepší čtení, než je originál.
Takže proč ne plný počet hvězdiček? Povídky, až do posledního odstavce, si zaslouží hvězdiček minimálně 10, nicméně Dyson nezvládá závěry. U jedné každé povídky se nabízí hned několik možných fantastických a překvapivých rozuzlení a já vždycky doufal, že autor vymyslí ještě fantastičtější a překvapivější. Ten si ale nevybere ani jedno a místo toho ukončí mistrně vyprávěný příběh mělce a do ztracena. Jako kdybyste po dlouhém treku plném útrap vylezli na kopec, zjistili, ze na vrchol je to je to ještě pár desítek metrů, ale obrátili se a sestoupili zase dolů.
Králíci jsou tak spíše cestou, která může být napínavá, romantická, tísnivá i tragická, mnohdy všechno současně. Destinace není důležitá.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Nebylo to špatné, čpěl z toho taková Kingovská atmosféra s trochu zkaženého humoru. Snad jen jedna končí opravdovým happyendem, zbytek spíš tragicky, ale záleží na pohledu. Ale po pravdě po doposlechnutí knihy jsem už nevěděl o čem která povídka byla.
Po dočtení jsem se musela podívat, jaké je autor národnosti, protože z toho dýchá takový ten správně suchý anglický humor.
Lehce hororový nádech a zajímavá atmosféra. Ale samozřejmě, některé povídky jsou lepší než jiné.
Nejvíc hororové pro mě bylo líčení "prodejní akce" v povídce Výprodej elektrospotřebičů. Šmejdi!
A nejvíc se mi líbila povídka Předpovědi bankovního automatu (trochu mi připomněla Jáchyme, hoď ho do stroje!). Ale líbí se mi opravdu ten nápad. Kdyby banky přidaly k lístečku z bankomatu třeba horoskop, možná bych z bankomatu i vybírala. :)
Některé povídky si mě zcela získaly, jako např. Předmět nezdolné touhy a Předpovědi bankovního automatu. Tyto povídky měly nejen skvělý námět, ale i strhující děj a silné poselství. Ostatním povídkám z tohoto výčtu vždy něco chybělo a některým dokonce více věcí. Po přečtení knihy jsem u některých povídek dokonce přemýšlela o čem byly a nemohla jsem si vzpomenout. Povídky poukazují na určité lidské vlastnosti, ne zrovna ty pozitivní a navíc v jejich "obnažené" podobě. Mnohé z nich by se daly zařadit do žánru sci-fi či fantasy.
Sexuálně laděné fantaskní povídky, které mají svoje kouzlo. Některé lepší, jiné horší. Jako celek ale vesměs dobré.
Část díla
- Bludiště 2000
- Břidlicová střecha v dešti 2000
- Hluboko pod městem 2000
- Jen to vypovědět 2000
- Konečně 2000
Nečekala jsem až takovou rozmanitost a čtivost.