Králové ve stínu
Zdeněk Grmolec
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410227/bmid_kralove-ve-stinu-bpz-410227.jpg
4
14
14
Králi ve stínu jsou myšleni panovníci Vladislav a Ludvík z rodu Jagellonců. Román líčí jejich životní osudy, vypráví např. o stavbě Vladislavského sálu v Praze na Hradčanech, ale i o Vladislavově netradičním přístupu k výběru manželek. Ludvík Jagellonský vystupuje v románu jako rytíř bezmoci, jehož počínání nutně vedlo k porážce od Turků v bitvě u Moháče. Autor barvitě vypráví i o životech dalších postav, např. stavitele Benedikta Rejta, syna Jiřího z Poděbrad Hynka i uherského krále Matyáše.... celý text
Přidat komentář
Oddechový historický román, žádná velká literatura, žádné psychologické zkoumání hlavních osob. ALE v dnešní záplavě rádoby historických románů, kdy červenou knihovnu zaobalím do středověkých kulis a tvářím se jako historická kniha, je Grmolcův román příjemné osvěžení, oceňuji správnost faktů a hlavně vynechání věčného "vyhrnul jí suknice".
Anotace je tak trochu klamáním spotřebitele. Kniha nepopisuje pouze jaggelonskou dobu, ale začíná pohřbem Ladislava Pohrobka. Následuje hledání nového vladaře, poprvé se ozve polský král, protože “jeho sestra byla ženou zesnulého českého krále Ladislava”. Škoda prohození slov.
Nicméně s vládnutím je na řadě Jiří z Poděbrad.
V knize se vyskytuje mnoho postav, par mých postřehů:
- královský syn Hynek z Poděbrad byl skvěle vykreslený, taková postava by mohla mít vlastní knihu
- Poláka Jacka jsem si ke konci moc oblíbila, mrzelo mě, že se jen tak z děje vytratil
- zajímavý důvod proč neměl Ludvík s Marií děti. Tento důvod taky znamená, proč bych nemohla být autorkou historických románů se skutečnými lidmi.
Jaggelonci mi nikdy v dějepise k srdci moc nepřirostli, musím říct, že po tomhle románu se na jejich dobu dívám jinak. A o tom by historický román měl být.
Do knihy jsem se zpočátku nedokázal začíst. Zřejmě díky zvláštnímu stylu, kterým je kniha napsaná a který mi připomínal novinové články. Toto trvalo, ale jen krátce, na styl jsem si zvykl a nakonec jsem ho kvitoval jako efektivní. Nevím proč, ale sedlo mi to. Doporučuji, protože se jedná o období, které sice známe díky osobnostem, ale podrobnosti, které se zde popisují, až tak moc ne. Tedy alespoň mě to tak připadá.
Román nabízí historické události spojené s panováním Vladislava a Ludvíka z rodu Jagellonců. Životy panovníků ukazuje v přímé časové ose z perspektivy různých postav. Bohužel právě toto uchopení příběhu na mě působilo roztříštěně, dlouho jsem čekala, kdo vlastně bude nositelem vyprávění. Mrzelo mě určité odosobnění, kdy části z pohledu samotného panovníka jsou více o něm, než s ním.
Na druhou stranu má kniha sílu zaujmout vyprávěním o jednotlivých historických událostech, autor používá čtivý jazyk a dokáže jednoduše přiblížit i mnohé historické souvislosti. Pokud bych četla jednotlivé etapy životů panovníků samostatně, byla bych nadšená. Jako celek mi to přišlo takové neučesané.
Knihu mám doma už delší dobu a zkoušela ji číst několikrát. Jak se mi opět potvrdilo, u tohoto autora je pro mě důležité načasování čtení.
Děj nás tentokrát zavádí do doby panování krále Vladislava Jagellonského. Český lid ho považoval za slabého panovníka, protože místo válčení prosazoval raději mír. On sám to neměl na českém trůně lehké, neb nebyl z Čech, ale z Polska.
V knize potkáváme i významného stavitele Benedikta Rejta, který je tvůrcem Vladislavského sálu na Pražském hradě a jeho opevnění. Jeho dílo známe i i Kutné Hory a dalších českých hradů.
Knihu jsem si užila jako předchozí autorova díla. Jeho knihy jsou hezkou ukázkou toho, jak může vypadat historie, kdy vás to nenudí a vy se ponoříte do příběhu a budete jen číst a číst. Oživíte si dávné poznatky z hodin dějepisu a už vám to nebude připadat tak nudné, jako se vám to mohlo zdát při vyučování.
Hezký historický román z období vlády Jagellonců. První kniha od tohoto spisovatele, kterou jsem četla a příjemně mne překvapila.
Vladislav Jagellonský a Ludvík Jagellonský. Jsou to povědomá jména, která jsou ale zastíněna daleko zvučnějšími. Karel IV., Rudolf II. - ti - např. - jsou dostatečně zpopularizováni v literatuře i ve filmech, kdežto o těch předešlých dvou máme jakési ponětí snad jen z hodin dějepisu. Přesto zabírají svoje místo v našich dějinách stejně jako ti slavnější a známější. Vladislav je v knize vylíčen jako hodný, důvěřivý muž, který nestojí o rozbroje, stále jen o sobě a svých rozhodnutích pochybuje a kvůli tomu se dostává do potíží. Okolí krále snadno vycítí jeho slabiny a využívá jich jen což. Přesto se Vladislavovi daří zvládat svou královskou roli se ctí, i když jí přináší oběti. Vedlejší postavy tu zastávají důstojnou roli, ano, mohlo to tak být. Je pěkné, že se dovídáme o výstavbě Vladislavského sálu, o kterém je slyšet v souvislosti se státními událostmi a člověk ani nepřemýšlí, komu náleží zásluha za jeho krásu. Ludvík Jagellonský se bohužel nedožil vysokého věku, ale padl v boji hodně mladý. Neměl pěknou smrt, aspoň, že ho pak mohli důstojně pohřbít. Souhlasím s hodnocením přede mnou, že Ludvík J. je tu tak trošku odbytý hrdina. Historický přínos knihy oceňuji. Dvě hvězdičky ubírám za jakousi nesourodost románu, kdy se míchají vážná až filosofická témata s těmi triviálními jakoby bez přechodu. Čte se to ale opravdu pěkně.
Slušný román, po historické stránce bylo vše jak má být, ale jinak mi přišel obsah strohý a neosobní.
Jedná se o dobrý historický román o životě dvou jagellonských králů a českém trůně - obsahuje vše, co má správný historický román mít - knížka je dostatečně podrobná, historicky poučná, nezahlcující, příjemná pro čtení. Jedinou slabinou by byl popis života Ludvíka, který mi přišel až příliš zkratkovitý. Celkově jde o kvalitní a příjemnou knížku, která jistě stojí za přečtení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Císařský kurýr Marie Terezie |
| 2020 |  Jošt |
| 2016 | Pod křídlem anděla |
| 2019 | Králové ve stínu |
| 2021 | Tajemství černé královny |
Bohužel jsem před touto knihou četla Niedla a tak byl román pana Grmolce vystaven srovnání ve kterém nemohl obstát. Oceňuji, že píše o né tak atraktivních historických obdobích a tím je zase v nevýhodě. Spíš než román mi to připadá jako literatura faktu a tím kniha ztrácí na přitažlivosti pokud, jako já, v ní hledáte oddych a rozptýlení. Určitě jsem se o Jageloncích něco nového dozvěděla.