Královna děsu aneb Panická porucha
Radkin Honzák , Agáta Pilátová , Aleš Cibulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456478/bmid_kralovna-desu-aneb-panicka-porucha-nkX-456478.jpg
4
69
69
Cílem ediční řady „Destigma“ je změnit pohled na psychické problémy, jako je např. syndrom vyhoření, deprese, různé typy závislostí či poruchy příjmu potravy. Druhý svazek nazvaný Královna děsu je věnován panické poruše – diagnóze obvyklejší, než by se mohlo na první pohled zdát. Často navazuje na syndrom vyhoření, nebo se s ním prolíná. O panickému tématu pojednává ve svém textu a v komentářích ke konkrétním příběhům zkušený psychiatr Radkin Honzák. Agáta Pilátová a Aleš Cibulka vyzpovídali populární osobnosti -- Petru Kruntorádovou, Věru Martinovou, Ivu Pazderkovou, Pavla Ráže a Petru Špalkovou -- které vyprávějí o své zkušenosti s touto diagnózou. Knihu uzavírá aktuální úvaha dr. Honzáka „Panika v čase koronaviru“.... celý text
Přidat komentář
Panická ataka letem světem. Rozhovory s pěti inspirativními osobnostmi, které se nebojí o "královně děsu" alias "mrše" mluvit a pojmenovávat tu svoji verzi. Škoda, že komentáře psychiatra jsou spíš glosy a překlepy tu a tam mění smysl...
Není špatná, rozhovory s osobnostmi byli přínosné, člověk má pocit, že v tom není sám.
Přišlo mi to jako snaha o zlehčení diagnózy a reklama na aplikaci nepanikař. Opět, kdyby tam nebyl pan Honzák, tak to ani nedočtu. Nedoporučuji
Jelikož u mě propukla panicka ataka teprve nedávno tak jsem byla ráda za tuto knihu
Druhá kniha z edice/série Destigma byla o malinké poznání napsaná za mě hůře, než její předchozí díl Vyhořet může každý. Tuto knihu považuji za spíše popularizační než-li praktickou a odbornější psychologii.
Kniha obsahuje dobré pasáže, psané panem doktorem Honzákem, pak nějaké stránky se superodbornými vysvětleními - a toto oboje bych brala všemi deseti. Želbohu obsahuje také předlouhé rozhovory s nemocnými lidmi, vedené a editované tak bídně, že mi bylo až stydno. Čili - pokud vynecháte ty rozhovory, zbyde vám útloulinká knížečka, která stojí za přelouskání... Hm.
Není to odborná publikace, spíš popularizační. Z tohohle pohledu dostačující a atraktivně zpracovaná. Rozhovory vedené novinářsky, nejdřív mě překvapily, ale nakonec mi tenhle nápad vůbec nevadil. Jako prvotní čtení o panických atakách a nějaká laická sebediagnóza funguje dobře.
Někdo tady píše, že je to slepenec. Tak já naopak oceňuji pohledy na tento problém z různých stran - laické i odborné, a hlavně vyjádření těch, co poruchou sami trpí.
Poměrně zajímavá kniha o panických atakách. Osahuje několik rozhovorů s osobnostmi, které panickou atakou trpí.
„Je důležitější být spokojená než bohatá.“
Petra Špalková – skvělá herečka
Nejsem lékař, „pouze“ úspěšně léčený pacient. Jednu velikou hvězdu všem, kteří se nebojí o své nemoci mluvit a díky za každou takovou knihu, kde zjistíme, že v tom nejsme sami.
Za mne tři hvězdy. Některé pasáže se mi moc líbily, ale některé jsem jenom zběžně prolétl.
Hlavní rady: Je to nemoc a dá se léčit. Bohužel to nezvládnete sami, proto včas vyhledejte lékařskou pomoc.
Knihu doporučím i těm, kteří žádné takové obtíže nemají. Snad nás pak budou lépe chápat.
Uspokojivé.
Tak v prvé řadě: super, že se konečně začíná o diagnóze panické poruchy hovořit. Vlastně, abych to upřesnila, že se začíná hovořit o všech psychických problémech. Protože ono se není za co stydět. Někdy jsou prostě plány osudu/života/Boha/dosaďte, co vám vyhovuje, nad naše možnosti. A všichni bychom to už měli vzít na vědomí a začít to respektovat.
Skvělá věc je, že o tom, jak zvládnout panickou poruchu, už existuje spousta velice kvalitních publikací, takže kdo opravdu hledá pomoc, najde ji. Co ale na našem trhu dosud chybělo, to byla kniha právě s takovým konceptem, o jaký se, bohužel ne zrovna vydařeně, pokusila Královna děsu. Pro nás pro všechny, tedy ty, kteří s panickou poruchou žijí, i pro ty, kteří žijí s námi, je potřeba, abychom se nějakým stravitelnějším způsobem blíže seznámili s touhle potvůrkou. Je potřeba vyslechnout si, že se to týká více lidí, že se to týká dokonce lidí, o kterých bychom to vůbec neřekli. Je potřeba vědět, že se porucha projevuje u každého trochu jinak a že se v průběhu času její povaha mění – abychom byli připravení... inu na všechno.
O to víc mě mrzí, že Královna děsu moje očekávání nenaplnila. Jak jsem už řekla, ten koncept je skvělý. Jsem nadšená, že se slavné i méně slavné osobnosti rozhodly promluvit (byť v jednom případě jsem byla trošku otrávená, protože to vyznělo spíše jako: mám tu poruchu, ale budeme se bavit o něčem jiném, protože o TOM mluvit nebudu, protože... důvod ospravedlnitelný, ale když si uvědomím, jak všichni ostatní šli až na dřeň, tak tohle bylo fakt hodně trapné). I ten komentář psychiatra nebyl špatný. Co ale bylo opravdu špatně, to byla "populárně-naučná" část, která prostě, pardon, populárně-naučným stylem psaná fakt nebyla. Sama nějaký, a ne úplně špatný, odborný základ mám, ale tohle tedy bylo opravdu hodně těžce stravitelné. Takže rozhodně NE. A komentáře těch, kteří se ptali? Až na jeden případ to bylo něco tak nebetyčně zbytečného a jednou či dvakrát dokonce hloupého...
Opravdu škoda, škoda, škoda.
Promarněný potenciál!
Kniha je z větší části napsaná jako rozhovor, ale bohužel celkem nezajímavě. Kdyby tyto rozhovory vyšly v časopisu, tak ok, ale na knížku to dle mého není. Čte se dobře, nicméně o užitečnosti knihy se dá polemizovat.
(SPOILER)
Kniha je určitě zajímavě zpracovaná, jako velké plus vnímám grafické zpracování knížky.
Ale mají pravdu ti, kteří knihu nehodnotili příliš kladně. K tomu se dostanu níže.
Některá fakta o knize:
- Kniha je mišmaš odbornějších znalostí (tj. mechanismus stresu, mediátory apod.) a poměrně zdlouhavých rozhovorů s nějakými známými osobnostmi (Petra Špalková, Iva Pazderková...), které si prošly panickou poruchou; poměr odbornosti vs známých osobností je tak zhruba 30:70
- Kniha zmiňuje a propaguje aplikaci NEPANIKAŘ
- Jsou zde samozřejmě zmíněny i věci jako možné panikogeny a rady co (ne)dělat - spíš zmíněné stručně
Tak si říkám - zajímavý nápad, který byl o něco méně zajímavěji zpracován. Proč vznikají takové knihy? Těžko říct - vidím tu minimum motivu pomoci lidem s touto nemocí a lidem kteří takové znají; spíše v tom vidím touhu napsat další knížku, aby si mohl někdo zase odškrtnout, co za dílo zase napsal. Nevím moc, jak knihu hodnotit, zda kladně či záporně. Z objektivního hlediska je to taková nic moc knížka založená spíše na rozhovorech se známými osobnostmi a jejich panickými poruchami (jinak, nemám nic proti osobnostem jako je Petra Špalková - má nejoblíbenější česká herečka mimochodem, nebo Iva Pazderků), byla asi snaha vytvořit něco originálního a neobvyklého. Z hlediska užitečnosti to ale trochu pokulhává. Nevyplatí se kupovat, natož za doporučenou cenu která je uvedena na zadní straně obálky.
O panické poruše už jsem přečetla ledacos, ale všechno bylo zaměřeno na lidi, které poruchou trpí nebo na jejich blízké, případně odborníky. Myslím, že této knize jde hlavně o to, dostat povědomí o panické poruše do široké veřejnosti, a právě díky rozhovorům se známými osobnostmi se jí to může podařit. Pravda, komentáře za rozhovory bych také vynechala, zato odborná část mi přišla užitečná - stručná a souhrnná.
Když na vás sedne panika, humor jde stranou. Ta mrcha mává kosičkou leckdy pěkně ostrou. Vždy však člověku uleví už jen pocit, že v tom není sám.
Sama sebe považuji za "odbornou veřejnost", takže musím říct, že jsem plná rozporuplných pocitů. Nápad zajímavý, zpracovat by šel jistě lépe. Pokud jsem chtěla dát neurální hodnocení 3 hvězd, zmizelo mé přesvědčení na straně 92, kde věta začíná slovy: "Jak uvádí Wikipedie". To bych i spíš odpustila "jak uvádí internet", protože zákaz používání Wikipedie jako zdroje nám vtloukali do hlavy na všech školách. A pokud to tak autor chtěl, měl mu to vymluvit editor. Pokud šlo o ironii, nenašla jsem ji (a to jsem v ní dobrá). Oceňuji zmínku o aplikaci, která může pomáhat osobám nejen s panikou.
Kniha v sobě nese velice důležitou myšlenku, ale celkově je to takový nepovedený kočko-pes. V průběhu čtení jsem postupně musela začít přeskakovat a listovat, jinak bych ji ve třetině odložila.
Kniha je složená z rozhovorů se známými osobnostmi, které jsou následované tzv. intermezzy, jež představují subjektivní a za mě až nevhodné hodnocení životních příběhů těchto lidí. Pro jakési vyvážení má sloužit odborná část, kdy doktor Honzák popisuje vědecké souvislosti panické poruchy, kterým běžný čtenář jen těžko porozumí, pokud se nekamarádí s chemií a biologií. Vědecká a nevědecká část tak v knize spíše vytváří kontrast, než že by se navzájem doplňovaly.
Co mi hodně vadilo byl nevyvážený prostor, který byl osobnostem poskytnut. Z délky a obsahu rozhovorů tak lze spolehlivě určit oblíbence autorů, když jsou někteří dotazování pouze na panickou poruchu, jak by to dle mého názoru v této knize mělo být, a jiní vypráví svůj životní příběh málem od dětství až k výzvám po hodnocení vzdělávacího systému. Díky občas až adoraci těchto osobností jsem spíše než uklidnění měla pocit "proč ty bys měla mít úzkosti a obtíže, když nejsi známá, slavná a přepracovaná". Na ukázku otázka autorů z knížky, která snad shrnuje, co se snažím říct:
"Jenže ne každý je na takové intelektuální úrovni, všichni se nedokážou analyzovat, rozebrat svou situaci (...). Co pomůže běžnému člověku, když ho postihne panická porucha?" (str. 72)
Tak se ptám, co pomůže běžnému člověku? A odpovídám, to v této knize nehledejte.
Kniha byla psaná za účelem, aby ti, kdož touto poruchou trpí a odmítají si přiznat, že potřebují psychiatrickou pomoc, pochopili, co jim vlastně ve skutečnosti je a že to potřebuje adekvátní léčbu jako každá jiná nemoc. Bohužel se obávám, že se k nim tato knížka nemusí dostat, neboť jak je v ní často omíláno, tito lidé se snaží hledat především fyzický problém, a navštěvují tak různá lékařská pracoviště, s výjimkou psychiatrie. Nebyla jsem svého času jiná :-D Pokud by tedy ještě vymysleli, jak tuto knížku dostat k cílové skupině, považovala bych ji za velmi užitečnou. Pro nás ostatní, "co už víme", skutečně už užitek nemá.