Královna Kunhuta a Záviš
Hana Parkánová-Whitton
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267555/bmid_kralovna-kunhuta-a-zavis-JFC-267555.jpg
4
40
40
Po smrti krále Přemysla Otakara II. zajistí královna Kunhuta svému synu Václavovi právo na trůn a sama se uchýlí do ústraní. Touží po klidu, ale osudové setkání se Závišem z Falkenštejna jí navždy změní život. Každým dnem vzrůstá cit, který je pojí, až se nakonec změní ve vášnivou lásku. Může mu ale královna důvěřovat? Proslýchá se totiž, že v bitvě na Moravském poli zradil krále. Co když zradí i ji?... celý text
Přidat komentář
Pěkný historický román. V podstatě se neřeší nic jiného než vztah ústřední dvojice, takže žádné tam žádná jiná postava nemusela vynášet soudy, zda je Záviš bídák a lump (i ten biskup to zmíní jenom tak nepatrně, že nic jiného od biskupa chtít ani nemůžeme).
Trochu mě mrzelo, že se ignorovala Kunhutina mladší dcera a že nebyla dodržena časová souslednost. Toto jsou fakta, která by podle mě v románech měla být dodržena.
Kunhuta je milá žena, Záviš k ní sedí. Autorka jim nadržuje, ale to mi nevadí, protože já jim taky nadržuji :-)
Čas tu plyne tak zvláštně rychle, připadá mi, že jde o dny, ale ve skutečnosti se posouváme o roky.
Hvězdička navíc za to, jak elegantně se autorka zbavila Závišovy manželky Filomeny, aby mohl být volný pro Kunhutu.
Láska královny vdovy Kunhuty Uherské a ambiciózního Záviše z Falkenštejna je pro romanopisce vděčné téma, kdyby pro nic jiného, tak tím, že je v tomto notoricky známém příběhu stále spousta otazníků, čímž autorům poskytuje dostatek prostoru pro fabulování. Ale v tomto případě se kniha moc nepovedla.
Možná mám trochu sucharský názor, že když už se autor pustí do historického tématu, tak se musí držet nezpochybnitelných fakt a příběhy doplňovat jen do bílých míst. Z toho vyplývá moje první výtka, i když autorce slouží ke cti, že se ke svým "kouzlům" s časovými údaji v závěru knihy přiznává.
Bohužel těch výhrad je víc. Styl vyprávění často dává prostor dialogům a vnitřním monologům jednotlivých hrdinů a tady se objevují občas anachronismy. Časté odkazování na romantismus je nejkřiklavější. Ani jazykově nejde o žádnou perlu, pomalu kopřivku jsem dostával z neustálých zmínek o "kurtoazních mravech" (i když tady měl zasáhnout editor a navrhnout alespoň občas použít český ekvivalent "dvorské").
Setkání ve vodách rozbouřené Vltavy je jistě efektní, ale naprosto nesmyslné. Pokud pominu technickou nerealizovatelnost manévrování kmenem stromu v divoké vodě, tak je tady ještě samotná nelogičnost celé epizody. To, že z Krumlova po levém břehu cestoval Záviš by se ještě dalo pochopit, i když i tady je otázka, proč k přechodu na pravý břeh rozvodněné Vltavy nezvolil stojící Juditin most, minul ho a raději volil brod u Štvanice. Ale kudy jela z Kolína Kunhuta, že se dostala na levý vltavský břeh, nad tím zůstává rozum stát.
Pro mě jednoznačně zklamání.
Kniha patří do mého oblíbeného žánru, moc se mi líbila, i když je mi jasné, že ve skutečnosti byla spousta věcí jinak. Pěkně napsáno, dobře se čte. Nejspíš si od této autorky ještě něco přectu.
Pohádka. Jednoduchý jazyk, zjednodušené zápletky, tragičnost doby po bitvě na Moravském poli a čas Braniborů v Čechách odsunuty do pozadí. Ale nakonec, proč ne? Myslím, že ambice této knížky byly pobavit hlavně čtenářky a oživit příběh postav z historie a to se, myslím, povedlo.
Čtivý příběh Kunhuty Uherské a Záviše z Falkštejna se mi velmi líbil. V knize se dočteme mnoho zajímavého z historie.
Přes všechny historické nepřesnosti se mi kniha líbila. Už jsem některé knížky od autorky četla a spokojenost.
Knížky jsem se obávala, ale nakonec se moc dobře četla a jsem ráda, že jsem získala novou zkušenost s touto autorkou.
Nepopírám, že kniha čtivá byla a byla i lépe napsaná než většina knih z edice těchto historických harlekýnek. Pokud ale autor/ka přidává do knihy doslov, v němž upozorňuje na odchylky románu od historických skutečností, očekávám, že to bude uděláno pořádně, případně to na nějakou kroniku či dějepisné pojednání nasměřuje, jako třeba v románech pana Roberta Merla nebo těch později napsaných paní Vaňkové. Tam směřovala moje kritika, nikoli k příběhu samotnému.
Knihy paní Parkánové jsou velmi čtivé, ať se jedná o historické romány jako je tento nebo z tzv. současnosti (Moje anglická babička). Nevím, jak ostatní čtenáře, ale mě zajímá příběh jako takový. Ne historické reálie. To si mohu půjčit nějakou kroniku či dějepisné pojednání. Myslím, že paní Parkánová má dar vdechnout život osobám, které žili před velmi dávnou dobou a to způsobem, který je nám blízký. Velmi krásný příběh, který vřele doporučuji nejen na dlouhé zimní večery.
Taková moc hezká a romantická pohádka pro mé letošní Vánoce, kterou jsem přečetla za 1 den (ne soustavného čtení). Historicky je to samozřejmě z velké části úplně mimo, jak i sama autorka v doslovu přiznává. V tom doslovu mi chybí opravy některých závažnějších chyb, např. Václav i vzhledem k v této romanci popisovanému prožitému dětství těžko mohl být vysoké postavy (jíž navíc ani král PO II. nebyl) nebo vyhledat si jméno purkrabího na Opavském Hradci před Závišem (byl jím Kuno z Kunštátu), taky není tak složité, Guta přišla do Prahy až po smrti královny Kunhuty, Záviš nemohl lovit v Jelením příkopu (teda mohl, ale jednak tam neměl co lovit a jednak se tak nejmenoval), říšský sněm, kde se jednalo o Václavovi II. nebyl v Chebu ale ve Freiburgu, a tak by se dalo dosti dlouho pokračovat. Ale jinak mě autorka dokázala vtáhnout do děje a do příběhu této známé (mně asi lépe než ostaním) lásky a popsat Záviše docela podle mých představ, za což jí děkuji a přidávám svou hvězdičku.
Štítky knihy
13. století Václav II., král, 1271–1305 Záviš z Falkenštejna, 1250-1290 Kunhuta Uherská, 1245-1285 historické romance
Autorovy další knížky
| 2007 |  Anna Česká: Dcera Karla IV. na anglickém trůnu |
| 2009 |  Eliška Přemyslovna |
| 2006 | Zimní královna |
| 2011 | Anna Falcká |
| 2021 | Adam ze Zbraslavi a případ královského levobočka |
Knížky H. Whitton se čtou velice lehce, což je jejich plus. Nevím, zda je v tomto příběhu vše tak, jak se odehrálo, poněvadž mi přijde až příliš romanticky vystavěn. Nicméně jsem si jej ráda přečetla a těším se na další historický příběh z pera této spisovatelky