Královny hrůzy
Graeme Davis , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475876/bmid_kralovny-hruzy-9Lu-475876.jpg
4
112
112
Tato nová antologie strašidelných a hororových příběhů z per význačných britských a amerických spisovatelek představuje současným čtenářům klasické povídky jako „Žlutá tapeta“ Charlotte Perkins Gilman, i zapomenuté mistrovské kousky. Je všeobecně známo, že Mary Shelley je autorkou Frankensteina, avšak její další hrůzostrašné příběhy jsou o poznání méně známé. Harriet Beecher Stowe, proslulá zejména díky Chaloupce strýčka Toma, napsala několik překvapivě působivých hororových povídek. V témže roce, kdy jí vyšel román Malé ženy, vydala Louisa May Alcott jednu z vůbec prvních strašidelných povídek s tématikou mumií. A tyto dámy nebyly samy. Už od počátku gotické a hororové literatury zkoumaly spisovatelky hranice strachu a snily temné sny, ze kterých čtenáři dodnes nemohou spát. Tato antologie zahrnuje hororové a strašidelné povídky známých spisovatelek i díla pozapomenutých autorek jako Mary Cholmondely a Charlotte Riddell, které si nicméně zaslouží, aby se o nich dozvěděli i současní čtenáři. Povídky doplňují krátké medailonky, které čtenáře seznámí se spisovatelskou dráhou i s životními osudy těchto pozoruhodných a nadaných žen.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
More Deadly than the Male: Masterpieces from the Queens of Horror, 2019
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci štafety. Přiznám se že od knihy jsem měla úplně jiné očekávání a byla jsem dost zklamaná. Čekala jsem pořádně strašidelné příběhy. Bohužel se mi z celé knihy líbila jen jedna povídka.
Jsem ráda že je to za mnou.
Některé hororové povídky lepší, jiné horší. Příliš nevylekaly. Spíše jsou jenom lehce znepokojující. Je vidět, že jsou psány ženskou rukou, některé povídky mi přišly poněkud výchovné - s morálním ponaučením, jiné se slabou pointou, často s důrazem na vztahy. Nehrají si na přílišnou hlubokomyslnost. Všechny jsem nečetla, hodnotím průměrně, pro mě jsou tyto povídky tajemnými jednohubkami, když se mi nechtělo do něčeho většího, objemnějšího, silnějšího. Nějaké kouzlo to v sobě má. Dávám dvě tři hvězdy, také jsem od toho čekala trochu víc.
Kromě toho, že miluji sbírky povídek, tak miluji gotické horory. A i když všichni známe Mary Shelley, na ostatní královny hrůzy z 19. a 20. století se zapomíná. A vlastně se o nich dost možná ani neví. Tahle antologie tedy byla voda na můj strašidlácký mlýn!
Pokud se k této knize dostanete, možná jako já si užijete i její "bichlovatost". Jasně, nebudete ji moct číst jen tak v tramvaji nebo v poloze zádoležmo před spaním, ale to už tak tyhle literární špalky mají. O to víc si ale užijete pochmurnou tíhu blat, trýznivé neznámo, pomalu sílící šílenství, prach zašlé slávy šlechtických rodů a atmosféru obtěžkanou přítomností duchů, můr a dávné minulosti.
Ach, jak zbožňuji hororová klišé! :)
Abych se přiznal, nemám moc rád sbírky povídek, respektive jejich hodnocení. Předně proto, že se dá komentář shrnout do univerzální věty "některé povídky byly lepší, jiné slabší", která zhušťuje celkový čtenářský dojem. Zároveň jsou tyto sbírky mnohdy jedinou možností, jak posbírat a dostat se k drobkům děl některých autorů či autorek. To se týká především českého překladu, ale často i v originálním anglickém znění. A tento obecně vznesený úvod, skvěle pasuje i na sbírku Graema Davise s názvem Královny hrůzy. Byť jako každá jiná antologie, i tato má svoje specifika, přičemž záleží, za jakým účelem ji čtenář otevírá.
Jméno Mary Shelley (jejíž Proměna opět ukazuje autorčinu mistrnost v užití temných barev) zmíněné na obálce, bylo prvotním a definitivním upozorněním, proč tuto sbírku jako knihomol potřebuji. Graeme Davis samozřejmě nezůstal jenom u Mary a čtenářům nabízí docela zajímavý výběr povídek autorek známých i neznámých. Dobově je sbírka ohraničená lety 1830-1904, přičemž poslední tři příběhy z počátku 20. století patří autorkám americkým.
Mnohdy jsou to povídky překvapující, ale nutno upozornit, že termín "horor" je velmi volně užitý. Někdy s duchařinou nebo hrůzou nemají společného vůbec nic a jedná se spíš o určitou alegorii. Jindy hrůza vymizela stářím díla, protože náš svět už je poněkud skeptický a netečný. Vlasy zježené hrůzou tedy nečekejte. Možná by se kniha skutečně dala označit spíš jako zajímavý náhled do historie hororové literatury.
Tak nebo jinak, některé povídky jsem si opravdu užil. Kromě zmíněné Proměny od Mary Shelley, musím zmínit Jeskyni ozvěn věhlasné madam Blavatské, bravurně zobrazené šílenství ve Žluté tapetě Charlotte Perkins, tak trochu divadelní Vévodkyni na modlitbách od Edith Warton, dramatický a tragický Osud madam Cabanelové od Elize Lynn Linton nebo dobrodružnou, egyptománií poznamenaný příběh Ztraceni v pyramidě aneb Prokletí mumie od Luisy Alcott:
Není od věci vzít Davisův výběr do rukou, ačkoli po přečtení se čtenář vrátí jen k některým povídkám. Nicméně, hezký je dovětek autora v poděkování na konci knihy. Má pravdu, že "dámy zastoupené v knize se mohly podvolit tlaku společnosti a spokojit se s tím, že budou neviditelné, ale neudělaly to, a tím obohatily nás všechny". Na tom rozhodně něco je.
Takový průměr. Některá povídka se mi líbila, jiná zase ne. Určitě knihu pošlu dál.
Vytvořit soubor povídek autorek z 19. a 20. století byl dobrý, zajímavý nápad. Líbily se mi krátké medailonky autorek před každým příběhem. Na knihu jsem se těšila, čekala jsem od ní ale asi trochu moc. Některé příběhy byly strašně dlouhé a pro mě nezajímavé a kolikrát jsem je ani nepochopila, o čem vlastně byly... Některé se mi ovšem líbily a dobře se četly. To bylo převážně posledních pár povídek.
Zajímavé vidět, co se dřív považovalo za horor, teď už to totiž strašidelné není :) Trochu děsivá byla pro mě jen povídka Na svobodu.
Královny hrůzy je zbierka poviedok, ktoré písali ženy a patria k dielam z 19. a 20. storočia. Niektoré boli výborné,iné zaostávali. Vzhľadom na to,že poviedky sú z úplne iného obdobia, tak pre nás veľmi strašidelné nie sú. Je tu strach z duchov, nadprirodzena, nepoznaného. V danej dobe to určite bolo to, čo vyvolalo u ľudí obavy a bezsenné noci. Povedala by som,že je to fajn čítanie na niekoľko večerov, hoci žiaden horor to nie. V mojej knižnici však táto kniha má svoje miesto, rada sa k niektorým poviedkami ešte vrátim.
Kniha obsahuje 26 povídek od autorek z přelomu 19. a 20.století (podle jména jsem znala pouze 2 autorky) ... I když se má jednat o hororové povídky... Bohužel jsem se moc nebála (buď jsem se do těch příběhů nezačetla a nebo jsem je nepochopila) ... A nebo v minulém století byly strašidelné příběhy pojaté úplně jiným stylem než jsou dnes ... No zkrátka se k této knize vracet nebudu ...
Nejedná se o hororové povídky, ale je to spíš na bázi morálního ponaučení.
Pár povídek bylo O.K, ale anotace slibuje horor, což bohužel není pravda. Čekal jsem něco úplně jiného. Za mě velké zklamání.
Jako už tady někdo napsal, knihu jsem si zakoupila na základě dobrého marketingu slibujícího úžasné hororové povídky. Kniha byla velmi nudná a do hororu to mělo také daleko. Bohužel za mě velké zklamaní.
Z knihy za pozornost stojí maximálně medailonky o autorkách a svižná Žlutá tapeta - ostatní je soubor poměrně tuctových a nezáživných textů vhodných pro literární historiky, ne pro běžné čtenáře. Kupte si raději nějakou knihu současných českých hororových autorek. Aneb jak marketing a obálka prodá i to, co jste koupit nechtěli.
Tak tahle kniha mě pěkně zklamala.. Čekala jsem daleko větší odvar. Ne najeke divně povídky, které jsem vůbec nechápala.. Škoda.. Ale obálku to má krásnou.
No právě čtu tuto knihu a popravdě jsem opravdu v rozpacích! Velmi zavádějící název to za prvé a dějově velmi slabé! Chvilkami ani nevím o čem čtu! Toto je spíš směs romantickych příběhů než duchařina a horor! Na první pohled kniha vypadá úžasně,ale po pár stránkách už máte chuť knihu odložit!
Miluji klasiku, historii a ducharinu a z tohoto duvodu se jevila jako knizka primo pro me,ale…
Jako prvni se pokusim vyzdvihnout kladne stranky knihy.
. Je to z historickeho hlediska opravdovy unikat
. Ma nadhernou obalku, ktera me donutila se rozhodnout
. Ma uzasnou cast, kde popisuje autorcin zivotopis
Jenze minusy jsou za me daleko zavaznejsi.
. Nazev kralovny hruzy je zavadejici - nebudete se bat
. Nemohla jsem se zacist, knihu jsem cetla fakt dlouho a nemam dobry pocit z toho, ze jsem ji venovala tolik casu
. Pribehy jsou zkratka nezajimave, ne vse ma cenu tak lamat pres koleno.
Královny hrůzy sú obdivuhodná, z historického hľadiska bez debaty vzácna kniha. Je skvelé, že vyšla česky. Predstavuje povinnosť pre každého, kto to s hororom myslí aspoň trochu vážne (aby videl, ako sa horor postupne vyvíjal, menil, žil s dobou a automaticky sa jej prispôsoboval a stával sa jej zrkadlom). Parádna obálka, prebal, tvrdá väzba, masívnych skoro 57O strán, žltá lacetka, úvodné slovo editora antológie a medailóniky autoriek s informáciami nielen o nich, ale i o tom, kedy, kde a za akých okolností bol daný text publikovaný. Antológia si neberie za úlohu nič menšie, než predstaviť nám významné žánrové texty amerických a anglických autoriek z 19. a začiatku 20. storočia. Žiaľ, po hororovej stránke to dnes už skôr nefunguje, než funguje. Moderný a kvalitný český preklad Petry Johany Poncarovej sa síce postaral o to, že príbehy pôsobia ako keby boli napísané včera, ale po stránke zápletky je to buď zastarané (nejeden raz máme byť šokovaný z vyústenia deja, ktorý je však z dnešného pohľadu absolútne predvídateľný), alebo monotónny (chápem, že vtedy tak horor proste vyzeral, ale čítať dvanástu poviedku o duchovi v jedinej antológii mi dalo zabrať). Oveľa viac, ako pitva žánru, je to (ne?)paradoxne pitva neľahkých, extrémne konzervatívnych dôb, v ktorých ženy žili a ich nelichotivého spoločenského postavenia, kedy sa od nich čakalo iba rodenie detí a ak nedajbože čítali knihy, bolo to brané tak, že nepoznajú svoje miesto, navštívil ich farár a prehovoril im do duše, aby začali poslúchať. Prípadne ich rodina rovno šupla do blázinca, aby bol pokoj. Takýmito ambicióznymi (na tú dobu) ženami neopovrhovala len väčšina časť mužskej populácie (česť výnimkám), ale nejeden raz i ženy, ktoré takými „maniermi“ netrpeli. Ale nie všetky poviedky z antológie sú tohto druhu; napr. rozprávačom jednej je muž a dej sa odohráva na lodi s čisto chlapskou posádkou. Ale ako vravím: z historického hľadiska je antológia dôležitá, ale čo sa mňa týka, tak jediná (!) poviedka, ktorá sa mi vyložene páčila, bola mrazivá Žlutá tapeta (ktorá neobsahuje prakticky žiadne nadprirodzené motívy a premýšľam, či to vôbec bol horor).
Horory mám ráda už minimálně 10 let, ale v knižním vydání jsem se tomu moc nevěnovala. Když jsem narazila na tuhle knížku, říkala jsem si, že by bylo fajn přečíst si povídky již od nežijících autorek. Myslím, že si v knize najde každý to své. Jsou tam různé povídky, které se vám zalíbí a které ne. Mě osobně se líbily 4. Jsou to historické povídky, takže máte i zajímavý pohled na to, jak se psalo kdysi. Co jsem uvítala, byl krátký popis ze života autorek. Člověk si i uvědomí, že nebylo zrovna nejlehčí vydávat různá díla. Jako zpestření hororového žánru...může být.
Ačkoliv nepatřím mezi fanoušky povídek, tak jako milovník hororového žánru jsem si tuto sbírku nemohl nechat ujít. K jednotlivým povídkám se žal vyjadřovat nemůžu, na to tu nemáme kapacitu, tak jen řeknu, že jsem velice spokojený. Samozřejmě tu byly horší i lepší povídky, ale ty lepší převažovaly, a dokonce tu bylo pár takových, které i mě zvedly ze židle, a to už jsem podobných příběhů přečetl opravdu dost. Nejvíce se mi do paměti dostaly povídky Bez vysvětlení, Morton Hall, Žlutá tapeta a Zádušní mše. Tyto povídky bych chtěl doporučit naprosto každému.
Co se týče sbírky jako takové, tak bych mněl i pár výtek. Celkově mohla být o něco lépe uspořádaná. V knize figurují jak velmi krátké, tak i velmi dlouhé povídky a nejednou se stalo, že po sobě následovalo 5 krátkých povídek a ihned na to 4 dlouhé. Pro mě jako čtenáře by bylo lepší střídat dlouhé s krátkými.
Taky bych se nebál sbírku o něco zkrátit, protože se tu objevilo pár autorek, u kterých osobně nechápu, proč byly na seznam zařazeny. Kniha se jmenuje Královny hrůzy, a tak mě přijde například zařazení autorky, která se proslavila na dětských knihách a napsala 1 povídku, která se teoreticky za horor dá označit, krapet nemístné.
Na druhou stranu se mi líbily krátké medailonky o životě autorek, které každé z povídek předcházely.
Sice mám se seskládáním sbírky pár problému, ale celkově mám z celé knihy moc dobrý pocit. Většina povídek je povedených a pár se mi opravdu dokázalo vrýt pod kůži, což se mi dlouho nestalo, takže pokud máte nálada na starší hororové povídky od známých i neznámých autorek, tak směle do toho!
Štítky knihy
horory duchové a přízraky hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Bez vysvětlení 1888
- Chrighton Abbey 1871
- Duchařská historka 1858
- Duchařská historka Toma Toothacrea 1869
- Inženýrovo vyprávění 1866
Ono nebude jednoduché napsat dobrou horrorovou povídku. A taky si připomeňme, v jaké době ty dámy psaly - kolem roku 1860-1870 bylo strašidelné i to, že se honily mlhy na blatech. A kdo jste četl slavný Otrantský zámek nebo zmiňovaného Starého anglického barona, musíte uznat, že atmosféra našich povídek je nadmíru odpovídající. Za mě a na tu dobu slušné.