Královský souboj
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53005/bmid_kralovsky-souboj-C4t-53005.jpg
4
22
22
Toto je román o Jiřím z Poděbrad líčící dramatický výsek ze života posledního českého krále na trůně Přemyslovců, jeho vpravdě královský souboj s uherským Matyášem. Dějiny však nejsou jen historií králů, a tak je to i román mladého zemana Otíka z Jestřibce, který - když se mu jednou podařilo vylétnout z rodné tvrze - , nemíní se tam hned tak vrátit a spěchá vstříc všem dobrodružstvím nádherného, veselého života vojenského. Ve službách králových synů i samého krále Jiřího poznává pak rub i líc vojančiny, trpkost porážky i opojnou chuť vítězství, získává rány z boje i pocty, a nakonec se pokorně vrací domů chudší, než odtud vyšel. Ale vrací se rozhodně moudřejší a poučený zkušenostmi, a snad tedy přece jen bohatší... Václav Kaplický věnoval svůj Královský souboj mladým čtenářům - a právě jim přinese tata myšlenkově i umělecky pozoruhodná kniha hluboké čtenářské zážitky. Po zásluze také ocenila porota velké soutěže o nejlepší historický román pro mládež již rukopis tohoto mimořádkého díla.... celý text
Přidat komentář
Nedávno jsem dočetla říhovsoku trilogii, takže to má vliv i na moje hodnocení Královského souboje. Ze začátku se tam vyskytuje spoustu jmen a orientace mezi jednotlivými pány není zrovna nejsnadnější, jsem ráda, že jsem měla v paměti už zmíněnou trilogii. Taky si myslím, že příběh Otíka už je jaksi nadbytečný, na tak malém prostoru by bylo lepší věnovat se více Jiříkovi. Celkově se mi knížka líbila, na stručné seznámení s trochou té historie stačí.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Skvělá kniha, Jiří z Poděbrad vs Matyáš Korvín, je to napsaný tak, že to vidím před očima, že chápu, co se oběma honilo v hlavě, tak, že to je živý. To je známka dobře napsaný knihy. Přečíst si tudle knihu má stokrát větší význam než nekonečně dlouhý a nudný hodiny strávený ve školní lavici při výuce dějepisu. A ač je to z historie, je to napsaný tak, že má člověk pocit, že se to událo včera. Tak je to živý a plastický. Moc mě to bavilo, navíc z toho člověku dojde, že to se děje furt znovu a znovu, že jsou lidi pořád stejný a mění se jen kulisy, v nichž se to děje.