Království
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439320/bmid_kralovstvi-1z4-439320.jpg
4
1472
1472
Kráľovstvo (SK) série
1. díl >
Do zapadlé vsi v norských horách se z ciziny vrací zdejší rodák Carl Opgard a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy se těší, že v malém hospodářství, kde oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za něj vyřeší. Udělá však Roy to, co po něm bratr žádá, zvlášť když se začíná ukazovat, co všechno mu Carl zatajil?... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
Kongeriket, 2020
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, co jsem v posledních letech četla! Neustálé napětí, neuvěřitelně vystavené zápletky, vždy, když jsem byla přesvědčená, že už VÍM, objevila se nová komplikace... Prostě čtenářský zážitek za 100%.
Dokonalé... Nic na světě není důležitější než rodina. (Ne, Rychle a zběsile tu nečekejte :))
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, v podstatě od prvního odstavce. Čtenář hned "načichne" norskou, horskou, atmosféru. Zprvu kniha působí spíše jako román, ale postupně se objevuje zápletka spojená se smrtí rodičů obou bratrů a z knihy se tak stává, pro Nesba typičtější, thriller. Příběh je představován v několika časových liniích. Čtenář se ani chvíli nenudí, text je nepředvídatelný, propracovaný, protkaný drobnými úvahami ze života. Jen konec knihy (aniž bych prozrazovala více) mě mírně zklamal a přišel mi již lehce "za hranou", ačkoliv je částečně v souladu s povahovými rysy jednoho z bratrů... Celkově jsem si četbu velmi užila, více takových děl!
Tohle bylo jedním slovem úžasné!! Možná to není kniha pro každého a ani se neshoduje s jinými od Nesba, ale mě uchvátila. Zkrátka - skvělý příběh, velmi originální, kniha, která rychle vtáhne do děje a mate pocit, že se snad s postavami i znáte.
Velmi doporučuji.
(SPOILER)
Nikdy asi nebudu bezvýhradnou fanynkou knih Jo Nesba.
Knihu Království jsem četla v angličtině, což pro mne vždy znamená, že čtu pomalu, soustředěně a pozorně.
Musím přiznat, že první polovina knihy mi připadala trochu zdlouhavá, expozice postav a místa poněkud rozvláčné. Celá ta záležitost s otcem nechutná (zvláště, když bylo jasné, že matka musela aspoň něco tušit a nic neudělala) a jedná se o Norsko, kde, jak mám pocit z tisku, úřady okamžitě při podezření na něco takového zakročí.
Potom kniha nabrala spád, bylo tam několik zajímavých a pro mne nečekaných zvratů. Mrtvoly se tak nějak v knize začínají objevovat jako houby po dešti (a mizí beze stopy v propasti).
Co je Carl zač, jsem "prokoukla" hned na začátku, musela jsem přemýšlet, zda se jako soucitná a citlivá patologická osobnost narodil, či se jí stal po létech zneužívání.
Tak trochu jsem nechápala, proč mu Roy v závěru pomohl zakamuflovat poslední vraždu....
A na závěr. Pokud budu chtít někdy spáchat nějaký zločin, musím si dát velký pozor na to, kde jsou mobily zúčastněných.
Nejprve prima sága, prima zápletka, pak jen čekání na konec...předvídatelny...
V norské vsi na horách žije Roy, kterému se po letech vrací jeho mladší bratr Carl. A my začínáme odhalovat minulost, která formuje přítomnost i budoucnost, protože pro Opgardovi je rodina nadevše. Autorův rukopis je znatelný, překvapivé zvraty až do konce knihy. Jen těch mrtvol mohlo být méně.
Kniha byla čtivá, i když se v ní vlastně nic moc nedělo - sem tam někdo někoho zabil, ale nedělala se z toho věda. Líbila se mi, ale chápu i ty, kteří ji nedočetli. Je to jako koprovka - někdo ji miluje a někdo nenávidí, záleží na chuti každého čtenáře.
Skvělá kniha! Je to světový román, ale s počtem mrtvých se vyrovná i thrilleru. Způsob podání příběho mi vyhovoval, ale knihu jsem četl nějaký čas i díky tomu, že je příběh psán nespisovně a mě to do začtení se do příběhu rušilo. Chápu proč to Nesbø udělal, ale konec mě dostal... Je to první kniha od Jo Nesbøa a určitě ne poslední!
Jo Nesbo umí psát čtivě, dokázal udržet mou pozornost a zvědavost, jak to celé dopadne. Líbí se mi jak detailně dokáže příběh postavit, v tomto případě například ornitologické poznámky. Ale jinak jsem z příběhu zklamaná, Royova oddanost pro mě byla nepochopitelná.
Pro mě velké zklamání. Knihu jsem četla skoro tři měsíce, kvůli její nečtivosti a neschopnosti vás vtáhnout. Nesympatické a nerealistické hlavní postavy, příběh jak ze špatného filmu, kam se autor snaží nacpat vše, včetně několika velmi závažných témat, a vyjde mu z toho vlastně nic.
(SPOILER) Bohužel musím říct, že já se nezařadím mezi velké fanoušky této knihy. Tak do tři čtvrtin jsem byla nadšená. Moc se mi líbilo postupné odhalování minulosti. Závěr mi ale připomínal spíš nějakou černou komedii, házet lidi jen tak do propasti a ono to prostě jen tak prochází. Nebo ta logika hlavní postavy. Nejprve celý život brání vlastního bráchu, přehlíží i vraždu a pak se ho rozhode zlikvidovat kvůli podvodu, aby v závěru když mu zabije jeho milovanou osobu ho opět kryl.
Po několika letech jsem opět sáhla po tomto autorovi. Tak jako dříve jsem měla problém se začíst. Ovšem nevzdala jsem to a vyplatilo se. Nehodnotila bych jako nej nej, ale četla jsem s napětím, co bude dál. Konec mě překvapil. Čekala jsem úplně jiné zakončení.
Měla jsem trochu problém se začíst, HH to v žádném případě nebyl, já jsem od autora očekávala více, takže pro mě příběh nebyl až tak úchvatný a skutečně jsem se musela občas k přečtení donutit.
Komplexní román ze zapadlé vsi v norských horách. Příběh dvou bratrů je správně seversky depresivní, ale velmi čtivý.
Ze začátku se mi nedařilo se začíst, minimálně 2x jsem musela knihu odložit a pak se k ní vrátit, ale jakmile se dej rozjel už jsem se chytla a byl to starý známý Jo Nesbo se svýma tragickýma postavama, hromadou deprese ale taky místy až lyrickými pohledy na svět (Carlova záliba v ptácích a jejich přirovnávání k osobám, pouto s horami). Jsem ráda že jsem knihu neodložila a nakonec si příběh užila.
Zločin a trest zasazený do 21. století. Neitelektuálně se přiznám, že řádově záživnější než od Dostojevkého.
Silný psychologický téměř komorní příběh, který nám v ich-formě vypráví jeden z bratrů. Autor přitom ve vyprávění nikam nespěchá. Dovolí nám pomalu nahlédnou do nitra všech lidí, kterých se tento příběh týká. I když pochopitelně díky způsobu jakým je tato kniha napsána, je to pouze z jednoho úhlu pohledu. Což je malinko škoda. Napětí se pozvolna stupňuje, tajemství jsou odhalována a já čekám na závěr, který v podobných příbězích musí přijít. Čekám jiný, než který nakonec nastane. Ale jsem z něj tak nadšená, že si skoro výskám. Ale jenom do té doby než zjistím, že to tak nakonec nebude. Proto musím konstatovat, že má příběh dost pokažený závěr. Přitom auto bylo připravené, stačilo jenom nasednout. Když se nad tím zamyslím s odstupem nějakých 10 hodin, tak mě to sice stále mrzí, ale již lépe vidím jaký měl s tímto závěrem autor plány. Nabízí nám otázky, které mohou znít velmi znepokojivě. Můžeme mít rádi vraha? A jak moc? Bratrsky, milenecky, nebo až za hrob? Audiokniha je načtena opravdu velmi dobře a načetl ji pan Filip Švarc.