Království
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491436/bmid_kralovstvi-WGx-491436.jpg
4
1455
1455
Kráľovstvo (SK) série
1. díl >
Dva bratři. Jedno království. Nespočet tajemství. Do zapadlé vsi v norských horách se z ciziny vrací zdejší rodák Carl Opgard se svou barbadoskou manželkou Shannon a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy, který ve vsi provozuje benzínovou pumpu, se těší, že v malém hospodářství, kde po smrti rodičů oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za něj vyřeší. Udělá však Roy to, co po něm bratr žádá, zvlášť když se začíná ukazovat, co všechno mu Carl zatajil? „Pro všechny čtenáře a milovníky záhad, kteří hledají o něco temnější hrdiny, než je Hercule Poirot od Agathy Christie.“ Time „Nesbo brilantně využívá izolovanost Royova vnitřního i vnějšího světa ke zdůraznění shakespearovské nevyhnutelnosti blížící se tragédie.“ Booklist „Nemohl jsem Království odložit napínavé originální mimořádné v každém ohledu.“ Stephen King... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
Kongeriket, 2020
více info...
Přidat komentář
Skvelé!
Nesbo opäť dokázal, že je výborný spisovateľ. Nie je to severské krimi ako s HH, ale skôr príbeh jednej rodiny, dvoch bratov. Dej sa odvíja pomaly, postupne sa odhaľujú skutočnosti, rodinné vzťahy, motívy,..... potom dej naberá správny spád.....a všetko postupne do seba zapadá. No a záver bol nečakaný, prekvapujúci.
tak tentokrát to bylo myslím více předvídatelné, než jiné knihy. Rozhodně to je jiný styl než HH. Spíše bych to přirovnal ke Krev na sněhu a Macbeth. Ale určitě bych knihu doporučil k přečtení
Moje první knížka letošní výzvy a zároveň druhá kniha, kterou jsem od Nesba zatím četla a určitě ne poslední. Příběh mě chytil od samého začátku a nepustil v podstatě až do konce, žádná stránka mi nepřipadala zbytečná. Příběh skvělě plynul a vůbec se mi nechtělo knihu odložit. Jediné zklamání pro mě bylo ukončení příběhu, čekala jsem trochu něco jiného a způsob ukončení mi přišel možná trochu "odfláknutý" oproti zbytku knihy. Stejně mi ale přišla natolik skvělá, že musím dát 5 hvězdiček.
Sorráček, zase na dvě části. Už mě to omezení znaků docela prudí. A u kousků, co si to zaslouží, omezuje :(
Království - Jo Nesbø část 2/2
" Trouble's Coming - Royal Blood"
PS2: po dočtení naprosto chápu, proč někteří komentátoři a recenzenti knize zazlívají táhlost a že je uměle natahovaná. Ano, ten text by byl hezký i na 300 stranách. Ale příběh, ten by měl možná i nárok na mnohem víc stran. Takže jo, vlastně si můžete přečíst cca prvních 200 stran a potom posledních 200 stran a o nic nepřijdete. Ale zároveň bych se potom neubránila myšlence, že by to z vás udělalo zoufalé kreatury, kterým řekli, že Nesba by měl číst každý, ale ve skutečnosti si to neužíváte. A možná by jste Nesba už nikdy neměli vzít do ruky. Protože Nesbø dozrál. Království beru jako vrchol jeho kariéry. Protože umí napsat jak krátké věci, tak ty dlouhé. Ale ty dlouhé si přeci jen užívám trochu víc. Protože vydrží déle.
PS3: konec? Poslední stránky byly dost brutální. Doufala jsem, že to tak nedopadne. Ale přiznejte se, tušili jste to, přestože jste doufali, že to tak nebude. A to na tom všem bylo nejspíš to nejhorší. Že jsem zavřela knihu s pocitem, že celej svět by měl skončit v Jámě...
Sorráček, zase na dvě části. Už mě to omezení znaků docela prudí. A u kousků, co si to zaslouží, omezuje :(
Království - Jo Nesbø část 1/2
" Trouble's Coming - Royal Blood"
Už když jsem tak dva měsíce zpátky četla ukázku knihy, lehce jsem u toho chrochtala. S autorem jsem trochu opožděná a vlastně jsem přečetla všechny jeho jednorázovky (Lovci hlav, Syn, Krev na sněhu) dřív než Harryho. A ty se mi líbily. Takže nepatřím do kategorie čtenářů "Chci jenom Harryho." Ale kdybych byla, po přečtení Království, by se hodně věcí změnilo. Protože leč je teprve začátek roku, mohu s klidem říct, že to je jedna z nejlepších knih roku 2020, kterou jsou četla v roce 2021, čili pokryje oba roky. Přeci jen, vyšla v listopadu 2020, že... :)
"Zvenčí se ozval dlouhej krásnej a smutnej tón. Kulík zlatý. Nejosamělejší pták hor, takovej vážnej hubeňour. Pták, co vás venku sleduje, dává na vás bacha, ale vždycky z bezpečný vzdálenosti. Jako by se bál najít si kamaráda, a přesto jako by potřeboval někoho, kdo by naslouchal jeho zpěvu o osamělosti."
Takže začnu tím, že anotace je průměr. Jsou dva bráchové. Jeden utekl pryč a druhý zůstal. Jenže tím že utekl, nechal otevřený rány. Jasný, jenže tohle se odehrává na vesnici. V díře, kde se nezapomíná. Hlavně když se brácha vrátí, že by chtěl dělat byznis. S elánem a přesvědčením, že "co bylo, to bylo". A i kdyby to vážně bylo tak, není už v podstatě cizinec...?
Starší bratr Roy je sympaťák. Na začátku. Ale vydrží to až do konce?
V knize...
Mladší bratr Carl je namyšlenej floutek. Na začátku. Ale vydrží to až do konce? V knize...
Ale jsou to bratři. Musí se o sebe postarat. Tedy, Roy se musí o Carla postarat. Dělal to tak přece vždycky...
Vážně mě moc bavily části z minulosti, kde se to všechno formovalo a připravovalo na současnost. A já se pomalu začala bát. Mmch, ještě je tady Shannon...
Vlastně normální holka. Na začátku. Ale vydrží to až do konce? Teď nemyslím to, co vás napadne hned na začátku (dva bráchové a jedna holka), ale kvůli tomu, jak během knihy reaguje na informace, které postupně dostává. A co se čtenář postupně dozvídá o ní samotné.
Zní to jednoduše a nevinně, že? Začátek takový i opravdu je. Návrat Carla. Nabídka na postavení hotelu. Celé seznamování s lidmi z vesnice se táhne na hodně stran. Ale díky tomu má autor prostor hezky všechno vykreslit. Mě jako milovnici dobře napsané vaty to nevadilo. Leč nic z toho vata není. Všechno tam je z nějakého důvodu. Může se zdát, že je hloupost, aby každej ten detail byl podstatnej. Ale co když se potom ukáže, že právě tohle bylo důležité? Risknete to a zrovna tuhle pasáž přeskočíte? Co když se ukáže, že byla důležitá? Nebo taky nebyla. Takže znovu. Risknete to a zrovna tuhle pasáž přeskočíte? Každé slovo, každá situace, dokonale dokreslují prostředí. A to chceme, ne? Číst uvěřitelné věci nebo úplně na druhé straně neuvěřitelné. V tomhle asi možná ani není střední cesty...
A jelikož je to Nesbø, hodně rychle vám dojde, že nic není na první pohled takové, jak nám předložil na začátku.
Protože tajemství nikdy nezůstanou na dně jezera. Natož v Jámě. Pokud je nezatížíte, vyplavou jako špatně zpracovaná mrtvola. A začne to pořádně smrdět.
Navíc se mi líbilo (možná proto má kniha tolik stránek), že nás Nesbø provede kompletně Royem. Fakt ho rozebere do posledního šroubu. A jelikož je text psaný v první osobě, má na to strašně velkej prostor. I na myšlenky, který má každej z nás, ale nikdy by je kamošovi ani starý nepřiznal. Vlastně by se je styděl přiznat i sám sobě. Proto jenom dobře, že je překlad jaký je. Jestli nemáte rádi nespisovnou češtinu, budete trpět. Teda, užijete si. Mrk, mrk...
Původně jsem měla obavy, abych na knihu měla náladu. Mám to tak s Nesbem vždycky. Musím mít náladu a potom to jde hned. Tady jsem ani na náladu čekat nemuselo.
Nesbø mě udržoval v neustálém napětí. Protože mi to trochu připomínalo současnou módu psychických románů. Ale o 66738388 tříd vejš. Lépe napsané, lépe rozebrané. A dokonale propletené linky minulosti a přítomnosti, které se bravurně doplňovaly a zamotávaly hlavu.
U jedné knihy aurora jsem měla menší skloňovací okénko. Ano, nevím, jak na jeho jméno. V téhle knize mi akorát zamotali hlavu. Je v ní totiž napsáno:
"Romány Joa Nesbøho"
Sorry, mě zní blbě i tohle :D
Dokonce jsem už viděla i zde z diskusi "Nesbøho fanoušek..."
Tak snad v tom má jasno aspoň autor ;)
Království bude v mojí "Top 10 roku 2021". Jo, a říkám to už v lednu. Protože se stalo to, co mám moc ráda. Že dočtu a řeknu: " Ty jsi ale trubka, vždyť ti to celou dobu naznačoval! (A dalšíma věcma rozptyloval, takže na tom nejsi tak nejhůř!)." Protože to je na téhle knize to nejsilnější. Tohle musel mít Nesbø hodně promyšlené. Vzhledem k tomu, jak postupně dává informace, střídají se časové linky. A hlavně to nejpodstatnější. Nemyslím budování děje, které je perfektní. Myslím budování situací, na které se občas podíváme několikrát. Jak to vypadalo a jak to bylo potom, když už víte všechno nebo alespoň něco.
Asi bych už měla končit. Nebo totálně roztaju :D
(Knihu si rozhodně koupím do své knihovny, až vyjde paperback...)
PS: v komentářích jsem zavadila o vítku, že nedává smysl, proč toho Roy tolik ví. Vlastně víc než jeho brácha, přestože nemá vzdělání. No, tam to je přece vysvětlený. Ale je možné, že to bylo v "nudnější části", tak to někdo přeskočil. Ale je to tam ;) myslím, že dost chlapců ve věku osmnácti let by dala přednost tomuto způsobu vzdělávání než tomu klasickému státnímu...
vůbec nevadí, že to není klasický thriller - kniha se mi moc líbila, skvěle se četla,
mistrně převyprávěný příběh vztahu dvou bratrů mě stále udržovala v napětí,
skvěle přeložená, proto dávám plný počet hvězd bez zaváhání
Tak to bylo zase seversky drsný. Čekala jsem všechno, ale vlastně to nakonec chápu. Krev není voda. Jen jsem si tak říkala, že by bylo lepší, kdyby do auta nasedli všichni a vyjeli ke Kozí zatáčce.
Asi nedoctu, protože před stranou 300 to je na mne už silné kafe. Ze se Jo Nesbo stočí k takové úchylné věci ve své knize, jsem opravdu nečekala...musím to par dni strávit, mám tři syny a tohle se mi čte hodně těžko ...
První kniha roku 2021, trošku záměrně. Nesbo je můj oblíbenec, tak mi to přišlo symbolické.
Vypravěčem a ústřední postavou příběhu je Roy, sedlák z norských hor, který o sobě říká, že se víc vyzná v autech a ptácích než v lidech. A není to samozřejmě pravda. Je to kniha o rodině, lásce, nejistotě, zradě, vině a trestu. O kulíkovi hnědém, brzdových destičkách, rvačkách na vesnické tancovačce, drbavé kadeřnici a chybějících svodidlech. A o tom, že věci padají kolmo dolů.
Jen trochu pozorný čtenář najde styčné body mezi mlčenlivým chasníkem Royem a mlčenlivým policistou Harrym. A ač Království není primárně detektivka, i tento motiv je přítomný.
I v Království Nesbo využívá to, co se mu osvědčilo v sérii s Harrym - vystavuje napětí, naznačuje a nechává čtenáře tápat, jak že to tedy vlastně bude...
Místy to bylo dokonce vtipné a myslím, že je po třeba za to poděkovat i překladatelce Kateřině Krištůfkové. Nejen za ty nečekané vtípky, ale jak celkově pojala jazyk vypravěče, moc se mi to líbilo.
Od pěti hvězdiček mě odradilo pouze to, že u mě nenastal wow efekt, i když takhle ta knížka postavená není. A to, že někdy ke konci jsem si říkala, že to mohl autor maličko zesvižnit.
Nedá se svítit, Nesbo umí. V neposlední řadě mu nepokrytě fandím za to, že se nebojí často vystupovat komfortní zóny veleúspěšné série a pouští se i do jiných vod a příběhů.
Za mě super. Úplně se mi do knihy nechtělo, měla jsem strach, že bez Harryho to nebude ono, ale bavila mě od první stránky. Několik čtenářů psalo, že se nemohli začíst, ale pak se to rozjelo. Já to měla naopak. Začátek skvělý - popisy přírody, statku, pomalé seznamování se s jednotlivými postavami a vztahy mezi nimi, ponurá atmosféra... A pozvolné odhalování minulosti, nejdříve v náznacích, pak se vše začalo vysvětlovat. Někde za půlkou kniha na chvíli ztratila spád, ale závěr byl opět napínavý. Musím také vyzvidnout skvělý překlad.
Tak tuhle knihu jsem si opravdu užila - skvělý vánoční dárek. Drsný norský venkov, vztahy mezi obyvateli vesnice Os a vůbec rodinný propletenec Opgadů. Různé pohnutky k různým skutkům (až hrůzným, jak se říká). A nejlepší (nebo nejhorší) je, že až do konce fandíte a doufáte, že to dobře dopadne. Nedopadne...nebo ano?
První kniha od autora a musím říct, že jsem byla nadšená. Barvité popisy, velice zajímavý děj a prostředí, kde by se napětí ve vesnici dalo krájet. Každý něco ví, něco viděl a teď se to tam mele. Za mě jedna z nej knih, co jsem četla v poslední době.
Vaham mezi ctyrmi a plnym hodnocenim, kniha je velmi dobre ctiva, i pres pomalejsi rozjezd. Od tretiny uz dej odsypa, diky obsirnejsimu zacatku jsou pak v deji celkem pochopitelne motivace chovani jednotlivych akteru. Jak uz bylo mnohymi zmineno, je to hodne temne vypraveni. At delate, co delate, ve vysledku je to jedno, protoze nakonec udelate, co musite. Zaver mi naopak prijde v tomto duchu velmi odpovidajici :)
Jo Nesbø patří k mým oblíbeným spisovatelům, takže jsem si nemohla nechat novou knihu ujít. Není to úplně klasický napínavý thriler s dobrým koncem a rozuzlením na závěr, jak je známe ze sérií HH a dalších. Nevlídná a přesto krásná norská příroda, zapadlá vesnice, její svérázní obyvatelé a dva bratři, kteří si prošli ne zrovna šťastným dětstvím a pojí je zvláštní silné pouto. Drsné hory i výchova měly dozajista velký podíl na jejich pokřiveném pohledu na svět a byly důvodem, proč se tak často dostávali do konfliktu s ostatními. Do jaké míry bylo jejich jednání obhajitelné je však otázka k zamyšlení. Tady jsem se paradoxně přistihla, že fandím záporákovi. Roy mi přišel jako sympaťák, i přes jeho přehnanou spotřebu čističe automyček, ať nespoiluji. Fandila jsem mu do konce, aby se on i bratr Carl dostali z té mizérie. Závěr mě proto moc nepotěšil. Bylo mi líto jeho i dalších zmařených životů. Optimismus tohle čtení prostě zrovna nedodá.
Zkrátka klasika Nesbo.
V první čtvrtině se to táhne a čtenář obkoukává prostředí.
Ve druhé čtvrtině se děj pomalu rozjíždí a vy si myslíte, že přesně víte, o čem celá kniha bude a jak dopadne.
Třetí čtvrtina, děj se pořádně rozjíždí a vy zjistíte, že jste byli úplně vedle.
No a čtvrtá čtvrtina? Koukáte jako sůva z nudlí. Zkrátka nestačíte se divit ani nečekanému vývoji a závěru (!), ani tomu, jak rychle jste knihu přečetli.
(Sice hvězdičku neubírám, pač hlavní zápletka mne bavila, ale kdyby kniha měla o 100 - 200 stránek méně nic by se nestalo. Místy byly myšlenkové pochody hlavního hrdiny naprosto zbytečné a celý děj trochu vlekly a natahovaly. Více rozpracovaný mohl být závěr, ale to se tu píše už mnohokrát.)
Příběh z malebného horského venkova o lásce, nenávisti, intrikách a pomluvách.
O rodinných a morálních hodnotách i zakázaném ovoci, o činech dobrých i zlých, o vášni i utrpení. O přítomnosti a minulosti. O temnotě i slunci za obzorem. O starých i nových křivdách.
Příběh o krutosti, zlu a přirozených instinktech.
O bratské lásce, která i hory rozdrtí a o tom, že i nejbližšího člověka vlastně nikdy skutečně nepoznáte.
Příběh Kaina a Abela z vysokohorské norské vsi, o jedné jámě a o jednom hotelu.
Nesbo tak trochu jiný, ale i krutý, temný a chladnokrevný.
Opět ukázal, že Nesbo není jen Harry Hole, ale že je mnohem temnější.
Čtenáře si získá především podrobným seznámením z prostředím, které vtáhne do děje a nedovolí odložení knihy. Temné a rozporuplné pocity, které vyvolá a které Vás doprovází během celého čtení, však nejsou zdaleka to jediné, tyto pocity postupně narůstají a zůstávají ještě dlouho o přečtení knihy.
-* však musím udělit za ukončení celého příběhu, který působí, tak jako by Nesbo měl pouze omezený počet stránek, zabořil se do temného světa Roye i Carla a najednou zjistil, že mu již chybí pár stránek, do kterých musí nacpat zbytek příběhu.
Měl jsem rád Harryho. Pak jsem z románů tohoto spisovatele vypadl a první knihou, kterou jsem četl, bylo právě "Království". A jsem zklamán:
- zápletka mě nenadchla
- bez snahy popsat psychický stav hlavního protagonisty, by kniha zabrala pár stránek
- kdyby kniha obsahovala pouze dějovou linii, tak by ta jáma byla plná aut
- přišlo mi, že závěr byl vytvořen na míru počtu stran, které se měly dodržet, než, že by dějová linie přirozeně skončila
Snad si budu muset zvyknout na nového Nesba, ale prozatím to není "můj šálek kávy".
Temná atmosféra, postupné odkrývání minulosti a proč došlo k tomu, k čemu v průběhu děje dochází. Dva bratři Roy a Carl. Jeden chrání druhého a udělá pro něj všechno...
Tak jak o této knížce přemýšlím, došla jsem k názoru, že ji nestačí shrnout dvěma větami, takže....
Nesbo je mistr temného vyprávění a tady tomu nebylo jinak. Nesbo je mistr v postupném odkrývání skutečností a tady tomu nebylo jinak. Zpočátku nám autor nabízí nějaký příběh, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nevím jak ostatní čtenáři, ale já jsem měla tendenci s Royem sympatizovat za všech okolností. S Carlem už to bylo horší, ten mi byl vcelku nesympatický od začátku. Malý vyčůránek a podrazák, který spoléhá na to, že za něj problémy vyřeší starší brácha. A pokud to nejde, prostě před nimi uteče. No oni i obyvatelé vesnice Oso nebyli nijací klaďasové. Takového abyste tu pohledali. Tak si říkám - jsme my lidé opravdu takoví?