Království Dutců
Kira Jane Buxton
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447989/bmid_kralovstvi-dutcu-DPi-447989.jpeg
4
35
35
S. T., domestikovaný vraní samec, si vystačí s málem: tráví čas se svým majitelem Velkým Jimem, hašteří se se seattleskými vránami a ujíždí na té největší pochoutce, kukuřičných křupkách Cheetos®. Pak ale jednoho dne Velkýmu Jimovi vypadne z hlavy oko a S. T. usoudí, že něco není v pořádku. Jimovi nepomáhá nic, co ho dosud vždycky dokázalo vzpružit — pivo přímo ze zobáku ani láskyplné slintání jeho věrného, byť poněkud omezeného psa Dennise. S. T. proto musí dát vale svému dosavadnímu životu a spolu se svým spolehlivým ořem Dennisem se vydává do divokého a děsivého světa, kde se lidé začali navzájem požírat. Zdá se, že lidstvo má na kahánku a jediný, kdo je odhodlaný ho zachránit, je ustrašený pták, který ví o světě pouze to, co mu dosud servírovala televize.... celý text
Přidat komentář
Vrána s krizí identity a malou až střední závislostí na křupkách Cheetos®, je prostě borec! Provede nás eko-antitechnologickým-postapem, chvílemi teda docela patetickým a dojemným, a to tak, že i já (!) na konci skoro telila..., ale plným krásnejch příměrů, rostlin, živočichů a dost vtipnejch popkulturních narážek. Cestou prodělá ... (pomoc - jak je ten německej termín pro cestu hrdiny k sebepoznání?), a vy určitě dost dlouho nebudete o lidech mluvit jinak než jako o mamlasech. Moc vtipný a moc krásný.
Hodně hodně hodně zajímavé. Občas smutné, občas beznadějné, ve výsledku přijatelné co do vyústění děje.
Popsat zombie apokalypsu z pohledu zvířat je hodně dobrý nápad na povídku. Delší prostor to ale moc neutáhne, a tak se původně hodně zajímavá a místy i vtipná věc zhruba od strany sto padesát mění na poměrně nudné čtení, které člověk dočte víceméně jen z povinnosti. Škoda.
Hodně ulítlá věc, zároveň dobře promyšlená a hlavně originální a plná emocí. Jsem ráda, že takové knihy vznikají, ačkoliv zombies moc nemusím :-D
Podivná to kniha. Výchozí premisa sice zní zajímavě, kdo by si nechtěl přečíst o "zombie" apokalypse z pohledu domácí zvířeny, výsledek je ale velmi nevyrovnaný. Už jen první stránky textu v sobě skrývají několik věcí, které mě od čtení odrazují – neustálé zdůrazňování různých obchodních značek (až do konce jsem čekal, že to bude mít něco společného s "hlavním hrdinou" a jeho slovníkem, ale bohužel), zbytečná sprostota, a text, který se zdá být psaný nesystematicky (intuitivní styl psaní vs. promyšlený a průběžně upravovaný). To vše se sice postupně umravní (snad až na ony obchodní značky), ale ani tak pro mě není kniha přesvědčivá. Je to spíše postapokalyptická procházka po různých zákoutích Seattlu pohledem vrány, kterou si logicky jako neznalý města mnoho užít nemůžu. Děj mi tak ve výsledku přišel opakující, podivně se táhnoucí a s velmi neuspokojivým závěrem.
Co naopak skrývá kniha originálního?
1) Zajímavý pohled na "zombie apokalypsu", který je hodně netradiční (pro mě především v postupné proměně "chodících mrtvých" v další fáze), i když ve svém výsledku zbytečně moralizující a kritizující současné lidstvo (proč a jak ke katastrofě došlo).
2) Snahu o vytvoření několika vzájemně se prolínajících zvířecích komunikačních přírodních sítí propojených jakousi protofilozofií. Ani tady nejsem cílovou skupinou.
3) Samotného hlavního hrdinu (a "postavy" doplňující), který je zvířetem. Jenže vzhledem ke stereotypnímu pojetí zvířat, bez nějakých překvapivých vlastností, to vlastně děj mnoho neoživuje. A docela mě mátla neustálená (nebo jsem něco přehlédl) schopnost se domluvit, která u někoho byla a u někoho zase ne.
Jak to shrnout? Kniha je při pohledu na další komentáře pro někoho určitě zajímavá a velmi tomu rozumím, u mě se ale velmi netrefila. Svou originalitou mě "nutila" k dočtení se stálým očekáváním něčeho většího, ale nedočkal jsem se. Uznávám, že toto prostě není pro mě, i když popisek zněl lákavě...
Uffff - tak rozhodně to není lehké čtení, ale stojí za to, protože je krásné, vtipné, smutné a především laskavé. Zamáčkla jsem druhou slzu, vrátím knihu do knihovny a jdu si ji koupit domů:-)
Rozjezd trochu pomalejší, když si člověk zvykl na způsob vyprávění vrány. Ke konci první třetiny mě kniha chytla, ale ne natolik, abych se u ní nějak výrazně bavila. Pak to začalo být zajímavější a příběh měl spád, místy byla i napínavá. Zombie žánr mám ráda, příběhy z pohledu zvířat jakbysmet, takže Království Dutců si mě získalo.
Zombie postapo popsané domácími ale i divokými zvířaty. Hlavní postava je vrána. Kdo by tomu odolal? Nesnáším slovní spojení zelená agitka, protože to může v dnešní době použít jenom blbec, ale kdybych ho použít musel, řekl bych, že tohle byla extrémně zábavná zelená agitka.
Už vás někdy napadlo, co se stane s domácími mazlíčky, když přijde (zombie) apokalypsa? Co si sami počnou a budou jim vlastně vůbec lidé scházet? Velký Jim, majitel našeho hlavního hrdiny, vraního samce jménem ST (Srač*otrus), se chová fakt neobvykle. Nejí, nekomunikuje, o nic se nestará, chřadne, ani pivo nepije. Brzy začne být zřejmé, že se něco děje, nejen s Jimem, ale i se světem. A tak se ST se psem Dennisem vydávají ven, vstříc nebezpečí, kde už lidé nejsou lidmi, ale stvůrami. Hledají svou budoucnost a možná i budoucnost všech ostatních.
Poznámka na zadní straně, že se jedná o mix Živých mrtvých a Tajného života mazlíčků je velmi trefná! Líp by se to popsat nedalo. Zvláštní, nebojím se říct až divná kniha, místy velmi vtipná, akční a jindy dojemná i přemýšlivá.
Těžko říci, kdo je cílovou skupinou. Ano, jsou tu roztomilá zvířátka, ale taky zombíci, lité boje, krev, úmrtí a docela spousta vulgarit (nejen ve jméně hlavního hrdiny).
Mě to bavilo. Líbil se mi ST, Dennis, chobotnice Onida, malá statečná fenka Skořice. Ale nejvíc povýšený kocour Kocourchán a jeho snobské myšlenkové pochody ;). Ale upřímně nevím, komu bych tak tuhle knihu doporučila, pro děti je moc násilná a přisprostlá, pro většinu dospělých, které znám asi bude zkrátka ulítlá. Uvidí v tom ekologickou agitku schovanou za zombie nářezem, a možná to tak vážně je. Ale třeba je to dobře :)
Knihu jsem si vypůjčil na základě kladné recenze v XB1. Chtěl jsem ji odložit už ve třetině, ale pak jsem ještě třetinu vydržel a poté, co jsem u ní poněkolkáté usnul (ve dne) jsem to vzdal. Asi nějak nemám ten správný vztah ke zvířátkům (jsem dost technicky založený), ale zdálo se mi, že v knize nic neděje, motivy se stále opakují (hlavního hrdinu chce pořáda něco sežrat a on z toho vyvázne), a ani lehce přisprostlý styl psaní mě neuchvátil. Ale podle předchozích komentářů věřím, že milovníkům zvířat se kniha může líbit.
Zavržená vrána s krizí identity, která se spřáhla s bladhaundem na cestě světem, kterému narostly zuby a pozbyl hranice.
Čerstvě dočtené Království Dutců, které ve mě zanechalo velikou stopu.
Nikdy jsem nic takového nečetla, nedokážu to k žádné knize připodobnit. Je neskutečně originální. S něčím takovým jsem se zatím nesetkala. Je to skutečně hluboký zážitek.
Čtivost je maximální, pořád chcete vědět, jak to bude dál.
Moc jsem si oblíbila hlavní hrdiny, nesourodou dvojici, která vás bude knihou provázet.
Je pravda, že po dočtení mám pocit, že mi kniha něco předala, teď se na ptačí a zvířecí svět, potažmo celou přírodu dívám jinak.
Příběh, který má daleko hlubší kontext, předávající člověku zprávu, poselství.
Měli by jsme se zamyslet nad tím, jak přírodu ničíme a co se stane, když si začne příroda brát svoje právoplatné místo. Žijeme už příliš dlouho v době elektroniky a tady se setkáváme s jedním pohledem, co se může stát.
"Ten, který vybírá, musí také vracet"
Moc mě bavily pasáže o všemožných zvířatech, přírodě, rozličnou květenou a hledala jsem si například jak vypadají různé druhy ptáčků, kteří v knize vystupují.
Spousta kapitol se mnou dost otřásla a neubránila jsem se slzám. Třeba ta, která se věnuje poslední lední medvědici.
Všem moc moc doporučuji. Sice jsem dočetla před chvílí ale už teď mi chybí.
Kira Jane Buxton - Království dutců
V každé anotaci se dočtete, že román začíná idylickou rodinkou. Velký Jim - krásný zástupce lidského rodu. Pije pivo, chodí na fotbal, na soutěže ve žraní párků, na přehlídky velkých aut, seznamuje se s ženami přes Tinder, z kterých se většinou vyklube nějaký šmejd, prostě typická karikatura Američana. Jeho společníci jsou Dennis, bloodhound, který devadesát procent svého života tráví válením se na gauči olizováním si kulek a jeho IQ se rovná mrtvé vačici a vraní samec jménem ST (SračkoTrus), rodinný komik a vypravěč příběhu. Když jsem četla, že jednoho dne vypadne Velkému Jimovi oko, myslela jsem si, že se jedná o oko umělé a vše se bude točit okolo něj. Nikoli. To oko bylo pravé.
Kdyby šlo jen o oko. Po ulicích se začínají trousit mamlasi, jak ST nazývá lidi (které mimochodem miluje a cítí se být jedním z nich), kteří mutují v podivné bytosti podobné zombiům a škrabou rukama po všem skleněném, až si ty ruky uškrábou. Asi nějaký virus. Kromě Jimova oka odpadávají lidem i jiné různorodé části těla, ale dutcům (jakože těm lidem) to nevadí, hlavně najít skleněnou tabulku, která se rozsvítí a do které se dá ťukat. Čtenář očekává, že podobně jako v Kingově Svědectví, se objeví pár zdravých jedinců, kteří zachrání svět.
Bohužel. Nadvládu nad Těmi, kteří berou, ale nesplácejí, bere Příroda. A jaká je Příroda, taková je i kniha. Krásná i krutá, bezohledná i odpouštějící, pokud jde o teritoria rozdělující i spojující. Dost se tam umírá, ale tak to v Přírodě chodí, ale o to víc se zachraňuje. Víc neprozradím. Zpět na začátek. Jediný, kdo si z rodiny zachová zdravý rozum je vraňák ST, který se smíří s Dennisem (víte, tím neustále si kulkoolizujícím psím povalečem), a oba vyrazí zachránit svět. Pro oba je to vývojový román - ST se musí vyrovnat s krizí identity, i bloodhound dokáže, že psiska stojí za to.
Musím pochválit jazyk - ST si teda do huby nevidí, překlad (Milan Žáček), chytlavou obálku a zejména neotřelé téma.
V Kiře Jane Buxton jsem našla Kinga v sukni. ????
Království Dutců
Když se Tajný život mazlíčků potká s Živými mrtvými. Nevěříte? Věřte.
Kombinace zpočátku vražedně zábavná, hlavní postava - ochočený havran ST - třeskutě vtipná, sidekick dostatečně uslintaný a vedlejší postavy pestré, po zhruba sto stránkách jakoby ale nápad ztratil dech a rozhodl se zalehnout. I točí se dokolečka dokola a vyšlapává si ve vysoké trávě pelíšek.
Poselství hezké, nápad dobrý, stojka stellarova 4ever (jen při tom sázení cizích abeced je prostě i na těch pár slov dobré mít nějakého ochočeného dutce, který vám to zkoukne).
Tři, ale solidní tři.
(Plus teda parádní obálka, ta si zaslouží pět pamlsků sama za sebe.)