Království za story
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121868/mid_kralovstvi-za-story-Xqn-121868.jpg
3
314
314
Nahá Wanda hraje na piáno a mává při tom rukama jako pták křídly. Kdesi v jurtě popíjí český novinář vodku s jediným mongolským Pekelným andělem. Doktor Hrdlička stoupá obut do papírových krabic zamrzlou Nerudovou ulicí. V kapse ho hřejí konzervy čínského masa, on už se však těší šneky. Hrdiny povídkového výboru Petra Šabacha nacházíme v nejroztodivnějších situacích – kolika z nich se ale nenávratně promění život?... celý text
Přidat komentář
Království za story jsem splašil jak jinak než v antikvariátu. Knížečka maličká, útloučká, říkal jsem si, že tomu dám šanci. Přečteno jsem měl za hodinku. Kvalita povídek je opravdu proměnlivá. Schválně jsem si dělal poznámky jak se mi která líbila a je to přesně fifty-fifty. Třeba povídka Vánoce doktora Hrdličky se mi líbila moc. A ani titulní Království za story nebylo špatné. U Tepla domova jsem byl na vážkách, ale pozitivní dojmy byly v převaze. Zato zbytek knížky mě spíše nudil, zbylé tři povídky mi přišly takové neslané, nemastné - prostě nezajímavé. Kdybych se ke knížce měl vrátit, asi bych šel už jen po těch lepších kusech.
Aritmetickým průměrem 2/5
Tuto maličkou knihu jsem objevila náhodou, ale jsem za to ráda. Povídky jsou čtivé. Jediné co mě mrzelo, že jsou moc krátké a některé v těch nejlepších momentech skončí
Království za story
Útlá knížečka úsměvných praštěných povídek. Dávám 3 hvězdy.
Škoda, že Petr Šabach odešel tak brzy a už nic nenapsal. Filmy, které známe podle jeho předloh jsou skvělé ( např. Šakalí léta, Pelíšky a další)
Proč ne, mně se povídky líbily. Jsou o životě i když někdy potrhlém, ale kdo z nás neměl někdy potrhlé momenty ve svém životě.
Očividně jsem tu spíš v menšině, ale povídky se mi dost líbily, možná právě tím, jak moc byly trhlé. Kromě té poslední, kde jsem se ztratil někde v půlce…
Království za dobře propracované příběhy, které by mohly být korunovány tak efektními pointami.
Asi mě také postihlo duševní přítmí jako hrdinu poslední povídky, protože jsem to chvílemi moc nechápala
Tohle byla hodně slaboučká sbírka povídek. Za zmínku stojí pouze ta s názvem Vánoce doktora Hrdličky, v které je krásně zobrazená atmosféra Vánoc, staré Prahy a minulého režimu. Jen ten konec mohl být vypilovanější.
Povídka potřebuje pointu. V první polovině povídkám pointa nechybí, za druhou polovinou si musím smutně povzdechnout: „království za pointu.“ Jak již bylo napsáno – vše ostatní od autora (Babičky, Jak potopit Austrálii, Občanský průkaz, Opilé banány, Zvláštní problém Františka S.) se mi líbilo mnohem víc.
65 % (271 hodnotících přede mnou je na průměru 58 % a zároveň žebříček hlásí: 41. nejhorší kniha, ale tak hrozné to určitě není).
Je mi líto, ale tento autor mě neoslovil. Některá povídka docela ušla, ale další jsem jen kroutila hlavou, co to vlastně čtu a hlavně proč. Mám plno jiných, které mě netrpělivě čekají, až je začnu číst. No má se vyzkoušet vše, aby člověk oddělil co je pro něj poutavé a co není. Takže já vím, že se k tomuto autorovi vracet asi nikdy nebudu.
Pestrá sbírka povídek, která mě příjemně překvapila svojí rozličností. Ať už se jedná o povídku z prostředí Malé strany, vesnické diskotéky nebo mongolského baru, všechny mají jedno pojítko. Totiž - svým jedinečným osobnostním a přirozeným způsobem vyprávění dává Petr Šabach své práci nezaměnitelný charakter.
Polovina povídek se mi líbila, dobře se četla a dávala smysl, ale v další polovině, jsem si říkala co to vlastně čtu a proč? Nenadchlo, ale asi ani úplně neurazilo. Taková knížečka na krátké cesty a zabití času.
Miniknížka s několika povídkami. Tohle není klasický Šabach, jak ho znám - tj. drsnější komediální příběhy z dob komunismu - jsou to různé, dalo by se říct moderní povídky. A je to trochu zvláštní čtení. Ne že by Šabach byl nějak úplně mimo, když píše o mladých lidech v současnosti, ale nepůsobí to tak přirozeně. Vlastně některé povídky mi spíš připomínaly nějaké nepříliš povedené díly Bakalářů, i když občas tam Šabachův talent prosákne. Čte se to velmi dobře, jsou tam někdy dobré obraty, ale samotné příběhy nejsou až tak zajímavé. Jako odpočinkové počtení ale proč ne.
Šest odpočinkových povídek z deseti.
Možné drobné SPOILERY!!!
P. Šabacha mám v hledáčku již nějakou dobu a teď konečně můžu říct, že jsem si od něj i něco přečetla. Když jsem včera sbírala knížky, které rozházel u manželových rodičů náš mimišák, dostala se mi do ruky malá knížečka od Šabacha. A už jsem ji neuklidila:-)
6 krátkých povídek mi dnes zpříjemnilo předvánoční dobu, skvěle jsem se bavila. S postarším manželským párem jsem v neděli prožila jejich ne až tak typickou neděli. „Ach jo, už se zase lituju. Jako někdo, kdo vzal dvouletý dítě k moři a furt po něm chce, aby mu bylo vděčný.“ (s. 21) … manžel na rybách a žena (učitelka v důchodu) doma a každý prožívá své malé drama. Při čtení jsem přemýšlela o tom, co všechno se v člověku nahromadí za léta společného života a když se k tomu ještě přibalí zdánlivé maličkosti z práce,… otázkou je, kdy to bouchne?! Konec povídky ve stylu R. Bachmana, takže si neztěžuju:-)
Jako bych se v povídce Vánoce doktora Hrdličky šinula po ulici s doktorem Hrdličkou, na nohou papírové krabice od bot. „Tuhle praktickou protiskluzovou pomůcku odkoukal od důchodců z Malé Strany, nad nimiž se v zimě neustále vznášela hrozba zlomeného krčku.“ (s. 27) … Skoro celý příběh jsem se uculovala a ještě jsem stihla zaznamenat, že to Šabach umí se slovy, líbí se mi např. jeho přirovnání. „Zámecké schody po jeho pravé straně připomínaly lesklou a šedivou polevu nějakého cukrářského řezu vytaženého týden po svátcích z ledničky.“ (s. 32)
Každý příběh je pro mě něčím zvláštní. V povídce Teplo domova je tím, co příběhu dodává jiný rozměr, zvolená forma – dopis 70ti leté vdovy, která píše do redakce časopisu Teplo domova a svěřuje se s na první pohled znovu nabitým štěstím. „…do pokoje se vkrádal večer a já beze slov bloudila svými prsty v historii života uložené do zatvrdlé kůže jeho dlaní,…“ (s. 47)
Za mě jasných 5* a už se těším na nějakou další knížku od P. Šabacha:-)
Šabach mi prostě nesedl, ale i tak ho musím stále zkoušet. No... ne, nic mi jeho povídky neříkají, jsou zvláštní, nevidím v nich nic, co by mě zaujalo. Ani se nedá říct, že by to byla jednohubka. Čte se mi to tak špatně, že se s knihou peru déle, než bych vzhledem k jejímu rozsahu čekala. V povídkách nevidím humor, napětí, myšlenku - žádnou přidanou hodnotu, kvůli které bych mohla knihu hodnotit lespoň o trochu lépe.
Pan Šabach mi udělal celkem radost při líném odpoledni na dovolené. Povídky jsem smlsla jako malinu a líbily se mi všechny, jen ta poslední byla pro mě taková nějaká neuchopitelná. Kdo má rád jeho smysl pro humor, bude spokojen. (červenec 960 str.)
Část díla
Chaldzandzach
Království za story
2007
Neděle
2005
Teplo domova
2004
Vánoce doktora Hrdličky
2008
Autorovy další knížky
| 2005 | Hovno hoří |
| 2006 | Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 | Království za story |
| 2009 | Babičky |
Jednohubka dělaná přímo na cestování mhádéčkem. Přesně tak tu jednu cestu zaplácne. Čtivé to je, ale já jsem od pana Šbacha jsem očekávala mnohem víc.