Krása a peklo

03.11.2021

Kniha ma zaujala, podnietila k dalsiemu badaniu na internete. Saviana obdivujem, ako dokaze fungovat pod tlakom z mozneho utoku mafie. Je to z jeho diel citit. Autorova vnutorna sila je obdivuhodna, ako sa s tym dokaze vysporiadat prostrednictvom svojich knih...

21.12.2019

Musím uznat, že z knihy je cítit značná naléhavost. Saviano píše nenuceně, ale přesto máte pocit velké důležitosti. Je to působivé ať už píše o mafii, svém stěžejním tématu, či se věnuje sportu nebo politice.
Chtěl bych dát víc hvězd, ale je to složené z příliš nesourodých textů. Nejen eseje, ale třeba proslov nebo předmluva knihy. Saviano píše sugestivně a zároveň z investigativní novinařiny dělá umění. Dokáže se rozkecat, ale zároveň máte pocit, že čtete něco kvalitního. Jenže je to moc roztříštěné.
Některé texty působily jako vytržené z kontextu. Jsou sice rozděleny do 5 oddílů, ale jen zdánlivě. Jednou je to o boxerech, jednou o Lionelu Messim. To už bych byl raději, kdyby to bylo celé o mafii.
Kniha je tak spíš o samotném autorovi. Skrze jeho články pronikáme k jeho osobě odsouzené do moderního vyhnanství. Problém s policejní ochranou je zřejmý. Objeví se však další potíže. Snahy ho zdiskreditovat, závist apod.
Opět se ukazuje, že ten kdo upozorňuje, může být pohodlnými lidmi označen za zdroj potíží. Napadá mě tak Julian Assange, ikdyž to je trochu jiný případ. Jedním z témat, kterým se tak Saviano věnuje, je vyhnanství. Mluví o Salmanu Rushdie. Zmiňuje tragický osud novinářky Politkovské a jiných.
Kvůli vybraným textům a jejich formě doporučuju asi jen těm, kteří se zajímají o osobu autora nebo jeho názory. Je to určitý druh zpovědi a zároveň výzva proti myšlenkové pohodlnosti. 75%

13.05.2019

kdo dokáže ocenit Gomoru .. bude tuhle knížku vnímat jako klenot a bonus ..

13.03.2016

Nuž a Roberto Saviano do tretice. V knihe Krása a peklo ponúka svoje reportáže, ktoré rozdeľuje do tematických oblastí Jih, Lidé, Byznys, Válka a Sever. Mozaika príbehov zaberá problém organizovaného zločinu v oveľa širších súvislostiach. Autor objasňuje pohnútky, ktoré ho viedli k tomu, aby nekonformne plával proti prúdu a poukázal na všetko, čo ho trápi a čomu obetoval svoju slobodu a talent (v podstate celý život, pretože preňho niet cesty späť). Články rovnako zachytávajú jeho inšpirácie – stretnutia s významnými osobnosťami, ktorým stojí za to bojovať voči neprávostiam naprieč celým svetom. Saviano tiež vyslovuje obdiv každému jednotlivcovi (umelcom, športovcom, spisovateľom... veľkému štátnikovi či bezmennému civilovi), ktorý nad celospoločenskými problémami nerezignuje, ale snaží sa neutešenú situáciu úprimne a v rámci svojich možností zlepšiť. Stále verí v ľudské dobro, aj keď to sám nemá ľahké.

Savianov štýl písania síce pôsobí zaujímavo, asi ako dokumentovanie faktov silne presiaknutých jeho osobnosťou a spôsobom myslenia, ale je relatívne ťažší na čítanie. Napriek tomu prináša nejeden podnet na zamyslenie sa (a ´googlenie´ :-) – spomína totiž mnohé mená, udalosti, lokality, filmy či knihy).

---
Je třeba říct, že když se člověk ocitne v mojí situaci - z pohledu odsud se to může zdát podivné -, většina obvinění se na něj nesesype ze strany zločineckých organizací, ty nad ním vynesou rozsudek a hotovo. Mnohá obvinění proti vám často přicházejí od takzvané občanské společnosti. Obviňují vás, že jste šašek, člověk, co se schválně zviditelnil, člověk, co si za všechno může sám, protože chtěl mít úspěch, člověk, co to měl všechno předem promyšlené.
Často mě zraňují i obvinění, že házím špínu na svůj rodný kraj, protože píšu o jeho rozporech a problémech. Já jsem naopak pevně přesvědčen, že vyprávět o nich znamená klást odpor, že vyprávět o nich znamená projevovat úctu té zdravé části mé země, znamená to poskytnout možnost a naději na jejich řešení. A taky že vypravěč nikdy není zodpovědný za to, o čem vypráví. Já jsem ty problémy, o kterých píšu, nezpůsobil.

Na světe není nic, co by s ním mohlo soutěžit. Nic, co by dokázalo dosáhnout stejně rychlého zisku. Nic, co by mohlo zajistit stejně okamžitou distribuci, stejně nepřetržité doplňování zásob. Nic není tak žádané a žádoucí. Nic na povrchu zemském neumožnilo takovou rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou. Poptávka neustále stoupá, nabídka trvale nabývá na objemu: napříč generacemi, společenskými třídami, kulturami. Požadavky jsou mnohotvárné a nároky na kvalitu a chuť se stále mění. Řeč je o kokainu, skutečném zázraku současného kapitalismu, který je schopen překonat všechny jeho rozpory.

Při soudném přelíčení drobná Felicia ukázala prstem na Badalamentiho, podívala se mu zpříma do očí a obvinila ho, že zavraždil jejího syna, že ho nejenom zabil, ale navíc i mučil, že není jenom mafián, ale taky zvíře. Badalamenti se ani nepohnul, muži, ktorému se nikdy neodvážil odporovat ani Giulio Andreotti, se zdálo nemožné, že ho obvinila ta stařenka. Felicia nosila syna stále v sobě, dokud po čtyřiadvaceti letech výrok soudu a úspěšný film Sto kroků konečne nevrátily památku a pravdu chlapci, který neodešel z rodného města a který se chtěl postavit mafii tím, že odhalil praktiky Cosy Nostry prostřednictvím hlasu malé rozhlasové stanice Radio Aut a několika nacyklostylovaných papírů. Byl to vytrvalý a osamělý boj, sváděný bez meškání, „dřív než už se nebude o ničem vědět“.
---