Krása i jed - čtyřverší irského středověku
Jaroslav Tulka , Daniel Samek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103233/krasa-i-jed-ctyrversi-irskeho-stredoveku-103233.jpg
5
5
5
Rozsáhlá básnická antologie obsahuje irská středověká čtyřverší, která vznikala v období 7.-14. století. Irská čtyřverší jsou považována za svébytný slovesný útvar, jenž se objevuje na jedné straně v prozaických vyprávěních jako přímá řeč jednajících postav, na druhé pak jako samostatný básnický text, komentující obvykle některé události v historických letopisech. Uvedená forma, označená také jako "rann", se rovněž stala základním stavebním prvkem většiny delších skladeb irské poezie a vzhledem ke svému tématickému zaměření je často porovnávána s japonským haiku. Tato námětová rozmanitost zasahovala do nejrůznějších okruhů lidské činnosti i myšlení: dotýkala se přírody, přinášela postřehy o životě a smrti, chvalozpěvy i elegie. Uměla se také vyjádřit ostrým satirickým tónem, zachytit ozvěny velkých bitev, vyjádřit učenost, víru a askezi. Publikace je doplněna zasvěcenou studií o tomto klasickém fenoménu irské literatury.... celý text
Přidat komentář
Nejen krása i jed, ale i velká síla! O básnictví a básnících ve starém Irsku jsem už četl ve vynikající knize "Původ poezie". Už tam mi spadla čelist z toho, jak vážená poezie v Irsku byla (už jen proto, že po christianizaci absorbovala básnická tradice dědictví druidů) a jak silný vliv a účinek (blahodárný i smrtící) se vázané řeči přisuzoval. Tato čtyřverší sice patří mezi ty nejobyčejnější a nejjednodušší básnické formy, ale moderního čtenáře osloví o to víc svojí pádností a silou zkratky. Překladatelé podle svých slov zvolili střední cestu mezi doslovností a přebásněním, a je to znát v tom nejlepším slova smyslu – básně působí. Knihu doplňuje ohromně zajímavá předmluva uvádějící do dobového kontextu, ale také poznámky ke každé básni s řadou zajímavostí a skrytým podtextem. Jen je trochu škoda, že překladatelé nedali zaznít aspoň několika kouskům v originále pro srovnání, i když to by asi obnášelo i seznam základních pravidel výslovnosti staré irštiny. Nebo mohli trochu víc upřesnit překladatelskou metodu – někde používají rým, velmi často asonanci, různé vzorce AABB, ABAB, ABCB, ABCC... a čtenář se bohužel nedozví, jak moc se to shoduje s tím, co používali staroirští básníci. V každém případě se mi moc líbí rozmanitost námětů (byť příjemně seřazených do několika tematických oblastí), z nichž některé jsou až překvapivě nadčasové, jiné mají naopak úzkou souvislost s dobovým kontextem, místopisem, pověstmi a legendami, a jsou tedy i cenným historickým dokumentem. Jako ukázka jedna z básní, a to ve dvou překladech – první je z knihy "Dějiny Irska", druhý z této antologie. Oba jsou krásné tím, že první je věcnější, druhý básnivější:
Dnes večer silný vichr bije,
vlny jsou bílou pěnou vzduté.
Nemám strach, že Irské moře
přinese Vikingy kruté.
Běs vichrů – noc bouřná jak hoře,
pne, zmítá se bílý vlas moře.
Jsem klidný a žehnám ten vír,
dnes Viking mi nevezme mír.
Knižní úprava a typografie je skvostná, akorát je trochu oříšek tak silný knižní blok otevřít a rozevřít. Jako by to souviselo s tím, že symbolem básnické inspirace byla starým Irům líska a schopnost vystihnout prožitek a myšlenku básně se přirovnávala k rozlousknutí ořechu. Ta trocha námahy při louskání tu ale rozhodně za to stojí!