Krása nesmírná
Irina Karnauchovová (p)
Kdo by neznal z vyprávění Babu Jagu, Kostěje Nesrmtelného, krásnou Vasilisu, Finista, jasného sokola, žabku carevnu, či zdánlivě hloupé Ivany? Ruské lidové pohádky s plnokrevnými postavami boháčů a chuďasů, s osobitými čarodějnými bytostmi, s národními zvyky jsou jedním ze základních kamenů slovanských pohádek.
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1955 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Ненаглядная красота (Něnagljadnaja krasota), 1949
více info...
Přidat komentář
Koupil jsem nové vydání. Má nový překlad. Zjednodušený. Škoda. Porovnal jsem texty s původním českým překladem. A to byste se divili, jak se překládá. Nic méně, pořád je to kouzelně strašidelná kniha a už se těším, až ji budu číst našim dětem
Nedávno jsem tuto knížku svého dětství zase potkal. A zase mě ze všeho nejvíc uchvátila baba Jaga a Kostěj Nesmrtelný. Celé jsem to, hlavně tedy díky obrázkům, v dětství hltal a dnes mám chuť zhltnout to zase :)
"Hle, Babo Jago, křivá noho! Budu pro tebe pracovat a ty mi pak dej zlato a také mi vrať mé stříbrné vřeteno!" ... Nestárnoucí klasika, ke které se ráda vracím. :)
Musím se hned přiznat. Já tu knihu nečetl. Četla ji nám totiž maminka před spaním a my se sestrou ani nedutali. Skvělé, svým způsobem exotické pohádky s nádhernými ilustracemi. Po přečtení nějaké pohádky jsme vždy škemrali o další. Většinou nám maminka vyhověla. Strašně rád na to vzpomínám...
Moje nej nej nej knížka z dětství. Moc ráda na ni vzpomínám, i když už přešla na další generace.
Moje nejoblíbenější pohádky z dětství. Knížku jsem si schovala, i když v ní už nejsou všechny listy. Stojí za to. Je občas děsivá, ale to pohádky bývají, aspoň je to napínavé. Pro větší děti bych jasně doporučila.
Kultovní knížka s Kostějem Nesmrtelným, babou Jagou, Vasilisou, Jelenou nebo třeba s Finistem Jasným Sokolem. Pohádky, ve kterých jsou chaloupky na kuřích nožkách, chatrče s plotem z lidských kostí, hluboké temné lesy, nádherné carské paláce a spousta jiných míst. Mrtvé oživuje živá voda, koně lítají až na vrcholky hor a létající koráby oblétají celou zem. Knížka hemžící se kouzelnými bytostmi i předměty a s napínavým dějem. Čte se sama a kdo ji zná z dětství jako já, tak k ní má určitě silný nostalgický vztah :))) Jo a mám ji v červené verzi :)
Musím říct, že mě někdy až zaráží:)jaké brutality jsme jako děti ochotni a schopni přečíst, s naprostou suverenitou.:) velice dobře si pamatuji, že to byla jedna s mých nejoblíbenějších knížek, a postavy jako Kostěj Nesmrtelný, Baba jaga kostlivá noha jsem zbožňovala, vždy mě zajímalo kde je podsluneční království a proč krkavci nejsou oblíbení, když jsou ochotni létat tak daleko pro živou a mrtvou vodu.Člověk by neřekl kolik je v těch příbězích utrpení, mordů, či pomyšlení na ně, je až s podivem že nám to vůbec dovolili číst. Ale kniha je to pořád úchvatná, temné lesy, krásní koně sem tam nějaké kouzlo.
Není nad ruskou klasiku :-)) Kniha mého dětství.. Ilustrace, na které vzpomínám dodnes.. Ještě že dobro vždy zvítězilo nad zlem.
Moc pěkné pohádky a úžasné ilustrace....Kostěje Nesmrtelného do dnes ještě nic nepřekonalo...:)
Na pohádkách je nejlepší, že svoje kouzlo nikdy neztratí. A tohle jsou úžasné pohádky zaplňující fantazii – i díky fantastickým obrázkům – babou Jagou (letící v moždíři, palicí se odráží, pometlem stopu zametá; macecha krásné Vasilisy je její příbuzná!) s domkem obklopeným plotem z lidských kostí, na němž lebky svítí očima, Kostějem Nesmrtelným, bílým, rudým a černým jezdcem, kteří jsou bílý den, slunko zlaté a černá noc, vzdálenostmi měřícími se na versty, člověkem s čelem měděným a břichem olověným (kterého v jiné podobě najdete i u Grimmů a jehož použil americký básník Robert Bly v psychologické knize o zasvěcení „Železný Jan“), jsou tu plazi a potvory mořské, draci i kocour vrčoun a také „kocour vypravěč: když se v pravou stranu dívá, pohádky a písně zpívá, a když vlevo hlavu sehne, tu i tráva smutně lehne“ a mnoho, mnoho jiných. Rozhodně jedna z pohádkových knížek, které by si měl přečíst každý.
V našem vydání, které dostala od svých rodičů maminka, je v pohádce Krása nesmírná carevičovým pomocníkem Junák Ocel (a bijí ho knutou). Když jsem si četl vydání z roku 1984, je jím Udatný Bulat (a bijí ho karabáčem). Rusista vám poví, že adjektivum „bulatný“ znamená „čepelová ocel“ východoasijských kvalit, nebo archaický poetismus pro chladnou zbraň se zahnutou čepelí. Kdo ví, proč tato změna?
Štítky knihy
pohádky lidové pohádky ruské pohádky
Část díla
Autorovy další knížky
1984 | Krása nesmírná |
1984 | Ruští bohatýři |
1958 | Chytrý sedláček a jiné pohádky |
1978 | O žabce carevně |
1980 | Bílá kachnička |
Četli jsme z ní ve 4. třídě. Tehdy na mě působila strašidelně až krutě. Měla nádherné ilustrace. Mám ji nachystanou pro své děti.