Krása nesmírná

24.01.2023

Pamatuji si asi před dvěma týdny žhavou diskusi u příspěvku jedné paní, která se čílila nad odporností a brutálností nějakých pohádek. Ehmm, paní, četla jste někdy tuto? Drsné příběhy doplňují děsivé obrázky. Už jako malá jsem je milovala!
"I zabil sedmihlavý drak staršího bratra a pověsil ho za vlasy na měděná vrata."
"Kdyby se mi dostali do rukou i tví rodiče, zabil bych je taky, abys na ně nemyslela a jen se mnou šťastně žila."
"Přistup ke koni z levé strany... Vyskoč mu na krk, bij ho měděným prutem... Až zlomíš měděný prut, bij ho oloveným. Až zlomíš olověný, bij ho stříbrným, bij ho nelítostně, dokud mu nebude opadávat maso ze žeber."

No a mohli bychom pokračovat, příběhy jsou kruté, postavy často nemilosrdné, poučení občas přebije zmar. Ale jako v každé pohádce i zde jsou šťastné konce a spravedlnosti je učiněno zadost. A od toho jsou rodiče, aby dětem nejasnosti vysvětlili . Jak to máte vy? "Předžvýkáte" dětem pohádky, nebo se žádným nevyhýbáte?
No a za další - dříve jsem si nikdy nevšimla, ale většina příběhů jsou naše klasiky: Zlatovláska, Princ Bajaja, Statečný kovář, Popelka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. A spousta dalších - zajímali jste se někdy, kdo se od koho inspiroval?

Jsem ráda, že vlastním tento poklad :)

11.01.2023

Tyto pohádky jsem prozatím poprvé a naposled četla jako dítko školou povinné někdy na prvním stupni základní školy ;-). A nyní se mi hodily do Čtenářské výzvy. Proto jsem neváhala ani chvíli a zase si knihu vyhledala pro opětovné přečtení. A jak už asi správně tušíte ;-), zase se mi líbila a já jsem si jednotlivé příběhy doslova užívala. Ano, přiznávám, že ruské pohádky jsou o dost krutější než ty české, ale opětovné setkání s Babou Jagou, Kostějem nesmrtelným, různými krasavicemi a bohatýry bylo i přesto hodně příjemné. Navíc jsem to už ani jako dítě nevnímala nějak negativně. Možná to bylo i tím, že pohádky jiných národů (kdysi dávno jsem četla například také italské) jsou ještě mnohem temnější a brutálnější? Oproti tomu tyto ruské mají opravdu něco do sebe. Ohledně jednotlivých pohádek se více rozepisovat nebudu, knihu hodnotím plným počtem a doporučuji i dnešní generaci dětí. Domnívám se - a pevně doufám ;-), že nezklamou ani ostatní čtenáře...

07.01.2023

Kniha plná nádherných ilustrací a krásných pohádek. Provází mě životem od raného dětství.

16.05.2022

Líbila se mi nejen pro ty pohádky, ale především pro ilustrace, které jsem často překreslovala a napodobovala. U téhle knížky jsem vydržela taaak dlouho. :-)

22.02.2022

To zrno rusofilství ve mně určitě pochází z těhle pohádek! (Dobře, a taky od krásné Mášenky z Moskvy:) Jsou jiný než ty naše vychytralý. Jsou přímý, syrový, bohatýrský, veliký. A přitom světlý. Prostě se zapsaly hluboko. Čet jsem je i klukům, ale pro ně už asi pozdě, nasákli jiným a připadaly jim cizí.

02.02.2022

Tuhle krásu jsem nedávno objevil v mém oblíbeném antikvariátu. Bude to možná znít sentimentálně, ale tuhle vzpomínku na četbu v dětství jsem tam prostě nemohl nechat, byla to jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knih a měla úspěch i u mých dětí a vnoučat.

30.01.2022

Knihu jsem podědila po babičce. Název knihy je odpovídající tomu, co v ní můžete čekat.

29.01.2022

pamatuji z dětství oproti českým pohádkám, některé pohádky až moc kruté

18.01.2022

Baba Jaga, Jelena Překrásná, pták Ohnivák...

Moje nejmilovanější kniha dětství. Dostala jsem ji od mamky v roce 1989. A teď z ní čtu svým dětem.

14.01.2022

nesnášela jsem ji už jako dítě - a s věkem se na tom nic nezměnilo;

05.01.2022

Jako malá jsem v ní doslova ležela, mamka mi četla, já si prohlížela ty úžasné obrázky a hltala každé slovo. Znovu jsem ji otevřela v rámci čtenářské výzvy a i po těch letech jsem si vybavila atmosféru dětství. Naprostá a nadčasová klasika, která nezklame.

28.11.2021

Nádherná kniha mého dětství, doporučuji! Zařadím si ji do Čtenářské výzvy 2022.

20.11.2021

Zrovna včera se mi náhodou dostala do rukou tato úžasná kniha a já si rázem vzpomněla na své dětství. Je to naprostý knižní klenot...

17.11.2021

Prostě pohádková klasika několika generací, kterou jsme si prohlížely jako děti coby krásnou obrázkovou knížku a rodiče (u mě teda spíše starší sestra) pak k těm krásným obrázkům dodávali příběhy. Nemá proto smysl se zamýšlet nad případnými neduhy, je to prostě jedna z těch knih, která se takto hodnotit nedá.

Takže klasika, která nezklamala ani po letech.

04.11.2021

Když jsem byla malá, tak nám mamka čela pohádky. A taťka nám je vyprávěl. Jeho nejoblíbenější (a naše taky) byl Drákula a Kostěj nesmrtelný. Milovali jsme je. I když občas jsme po nich neusnuli. A i přes to, že máme doma dvě různá vydání Krásy nesmírné (jedno dokonce z roku 1955), tak jsem nikdy neměla potřebu ji číst. Základ jsem znala a byl děsivý a byl super. A pak jsem měla možnost zkouknou ruskou pohádku Poslednij Bogatýr (rozhodně doporučuji Ruské fantasy filmy, protože upřímně jedny z mých nejoblíbenějších v tomto žánru pochází právě z Ruska (On Dragon, Nochnoj a Dněvskoj dozor, Vlkodav a nově i Major Grom), která mě neskutečně pobavila a vzbudila ve mě touhu po ruském folkloru a já se konečně rozhodla přečíst si Krásu nesmírnou. Až na ni bude čas a prostor - mimochodem, dle čsfd jsou to přesně tři roky, co jsem toho Posledního Bohatýra viděla a také jsem zjistila, že to má dvojku, na kterou se musím o víkendu podívat. I kdyby v Ruštině a s anglickýma titulkama.
No, ale teď ke knize. Hele asi mě trochu zklama. Kostěj nesmrtelný rozhodně není tak úžasný, dokonalý, podlý a nepřemožitelný jako mi vyprávěl táta a jakého mi představil ruský fantasy film. Je ve dvou pohádkách a v obou jej porazí během půl stránky! (a to jsou pohádky třeba na deseti stránkách). Jo a také jsem zjistila, že narozdíl od českých Ježibab je ruská Baba Jaga vlastně hodná a spravedlivá (zde zase nesplněno očekávání nastavené "posvátným" Mrazíkem). Navíc velká část těchto pohádej jsou jen obdobi pohádek našich (Děd Vševěd, Zlatovláska, Pták ohnivák, Obušku z pytle ven). A hlavně a co mě překvapilo, tak narozdíl od našich pohádek jsem měla pocit, že jsou všechny skoro stejné a na jedno brdo- V polovině z nich jsou zlý starší sourozenci, sestávají v podstatě z dvojího plnění úkolů (prostě hlavní postava splní tři úkoly, čímž se posune někam dál jen proto aby znovu plnila tři úkoly) a několkrát dostanou stejnou kouzelnou věc k užití (chromé, kouzelné hříbě, kterému lezou kouzla z uší, ubrousku prostři se) a hlavně polovina z nich končí těmito dvěma větami: I já tam byla a na svatbě pila a víno pila anebo A tak tam žijí a pořád čakají, kdy k nim příjdeme na návštěvu (dobře beru pořád originálnější než česká zazvonil zvonec a A pokud neumřeli, tak tam žijí do dnes)
Ovšem pořád beru, že jsou to pohádky a navíc se k nim váže kupa nostalgie.

23.10.2021

Tuhle knihu jsem nenáviděla, moje děti milovaly a nemilosrdně se dožadovaly četby před spaním. Mnohdy jsem po dvanáctihodinové směně padala na ústa , oči se mi samy zavíraly, tu a tam jsem se pokusila nějaký odstavec vynechat. Nikdy to nevyšlo, ti malí hadí znali všechny pohádky zpaměti.
Vysvobodily mě až Čtyřlístky, komiksy se naučily číst samy.

03.09.2021

Kniha která patří neodmyslitelně do dětských pokojíčků už několik generací. Hrdinné pohádky o udatných bohatýrech a překrásných pannách jsou přesně to co chcete dětem číst.

05.08.2021

Krásu nesmírnou mi četla mamka v dětství. Milovala jsem ty příběhy, pro mě knížka, která nesmí v dětské knihově chybět. I když i teď jí stále v knihovně mám :D

25.07.2021

Krásná kniha mého dětství. Moc ráda se k ní vracím.