Krásné zelené oči
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138125/krasne-zelene-oci-138125.jpg
4
156
156
Nový autorův román o zelenooké židovské dívce Hance Kaudersové, která dala přednost polnímu bordelu před plynovou komorou, je svědectvím o lidskosti uprostřed nelidského světa. Dívka se vydává za českou árijku, v bordelu je konfrontována s jedním "zlým " a jedním "hodným" Němcem, a s řadou běžných zákazníků z řad vojáků. Přežije a po válce se snaží své hrůzné zážitky sdělit rabínovi, aby vůbec byla schopna znovu žít. Příběh patnáctileté židovské dívky, která se stane vojenskou prostitutkou, aby přežila holocaust.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle mi vůbec nesedlo... Je to první knížka, kterou jsem od pana autora četla a asi jsem sáhla špatně. Nalákalo mě téma, protože jsem o tom do teď vůbec nic nevěděla, a vesměs pozitivní recenze. Každopádně za mě teda ne. Těžké tíživé téma, které je ovšem tak strašně zdlouhavě a nepoutavě napsáno. Knížka se dělí do 3 částí. První přetrpíte, čte se rychleji. Druhá část je prostě jenom opakování stejných frází o Bohu na 100 stránkách, hrůza. Třetí část neboli konec už je stravitelnější a donutil mě dát místo jedné hvězdičky dvě. Na autora nechci zanevřít, ale tohle byl za mě přešlap.
Kůstka, Hanka Kaudersová zatajila, že je židovka. Bylo jí patnáct a půl, když se dostala z koncentračního tábora do polního nevěstince Nr. 232 Ost, bez dvou měsíců šestnáct, když skončila válka. Přežila díky svému tělu. Musela se podřizovat vrahům svého bratra a svých rodičů. Těžko se dá na všechny tyto útrapy zapomenout.
Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou skvělým panem Vinklářem. Celou dobu jsem si užívala emoce a napětí, které do asi jinak pro četbu náročného textu dostal. Pak ale přišel konec vysílání a jsem spíš zklamaná. Ne interpretací, ale příběhem. Ten totiž konec nemá, ani otevřený. Prostě v poslední scéně udělá úkrok stranou a šmitec.
Posloucháno jako audiokniha - výborná interpretace Josefem Vinklářem. Smutné a těžké téma, jako vše od Lustiga. Je obdivuhodné, jak dokázala Kůstka žít brzy poté, čím si prošla. Ale věřím, že to tak bylo nebo mohlo být, že osud Kůstky je inspirován z velké části realitou.
Kniha mě moc nebavila. Přišlo mi to nesmírně dlouhé a místy jsem se v textu ztrácela. Asi tím, jak mě to nebavilo. Navíc je to těžké téma. Asi na to člověk musí mít náladu. Škoda. Doufám, že další knihy od autora budou lepší.
Přiblížit se tvorbě a stylu Arnošta Lustiga je pro mě nesmírně obtížné, a tak jsem uvítala "přečtení ušima" a knihu jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo v úžasném podání pana Josefa Vinkláře. Souhlasím s většinou zdejších komentářů, to téma je nesmírně obtížné a skličující, ale myslím si, že člověku dá mnohem více témat a otázek k zamyšlení, než knihy, které dnes o holocaustu vychází. Snad někdy dospěji a dorostu k tomu, abych si knihu přečetla i v papírové podobě, kterou mám doma...
"Život patří živým..."
Zajímavě pojatý příběh, který je sondou do válkou zmrzačených duší mladého děvčete a také jejího chlapce. Autor velice osobitým způsobem popisuje, co byl člověk s naprostým sebezapřením, ponížením a strachy nucen podstoupit, aby přežil hrůzy války a koncentračních táborů. Člověku je při četbě knihy úzko, neumí si zdaleka představit, jaké to v té době muselo být, co všechno jedinci museli zažít a nechápe, co je "člověk" schopen spáchat ostatním lidem pod svým "praporem pravdy" a s přesvědčením, že on je bůh a může dělat komukoli, cokoli se mu zlíbí, jak ve fyzické, tak psychické rovině. Lidé přeživší tyto ohavnosti na nich spáchané, pak s tímto stigmatem museli žít celý svůj další život, a troufám si tvrdit, že neprožili jediný den, aby jim alespoň letmá temná vzpomínka neproběhla hlavou.
Docela zajímavá a čtivá kniha Arnošta Lustiga o mladé holce, která se jako židovka dostala do koncentračního tábora v Osvětimi. Neprozradila, že je židovka a tak se čirou náhodou dostala do nevěstince, jako šlapka pro německé vojáky a důstojníky.
Jsem ráda, že toto nebyla první kniha od Lustiga, kterou jsem četla, protože první část knihy pro mě byla tak těžce stravitelná, že bych nejspíš na autora zanevřela, být to první moje zkušenost s ním. Ani přes maximální soustředění jsem zpočátku autorovi nestačila a asi nedokázala nahlédnout tu hloubku, která tam zřejmě je.
Druhá a třetí část pro mě ale byly jako zjevení. Zvláštní rozhovory u rabína plné otázek a odpovědí, které mě samotnou napadaly. Co věta, to zásah. "Kus masa a rozbitá duše." – "Jaká slast byla v tom, zabíjet lidi, které ten, kdo je zabíjí, ani nezná?" – "Jaké sebevědomí získávali Němci tím, že zabíjeli děti? Bylo to pouhé zatmění rozumu? Ztráta lítosti? Neúprosnost bez mezí?" – "Vím, čím jsme se provinili: Spoléhali jsme na víru, místo na sebe. Chtěli jsme chytat kouř do síťky na motýly." Ve třetí části mě pak šokoval náhled do myšlenkového světa obersturmführera Sarazina, fantastický vhled do úplně jiného, nepochopitelného a nepředstavitelného vesmíru. Závěr knihy byl úžasný.
Bohužel jsem četla vydání z roku 2007. Chudák jazyková redaktorka měla nejspíš na svou práci dost málo času, protože tolik šílených hrubek a překlepů by snad nikdo se zdravým rozumem a v normálních pracovních podmínkách neudělal. Bylo jich tam neskutečně moc a dost to sráželo kvalitu díla. Některé byly docela vtipné (nejmodřejší z rabínů, monokl pod oknem), ale některé mě budou strašit ještě dlouho (do hlouby).
Knížka, která neosloví každého. Nikoliv tématem, ale vytříbeným stylem psaní. Čeština je opravdu krásný jazyk. Náročné dialogy, které v podstatě obsáhnou 2/3 knihy, nad nimiž musí člověk přemýšlet i po zavření knihy.
Smutné. Hrozná doba. Dílek života z několika protichůdných pohledů. Vypravěčský styl je unikátní, detailní, ale místy jsem se ztrácela a připadalo mi, že se autor opakuje.
Na knihu od tohoto autora jsem se již dlouho chystala, ale byla jsem poměrně zklamaná. Možná jsem zvolila špatnou knihu. Kniha je věnována zdlouhavým popisům rozhovorů, občas mi přišlo, že ani nedává smysl.
Překrásně napsaná kniha. Na každé stránce je nejméně jedna myšlenka hodná uchování. Bravurně popsané zvrhlé, zabíjácké myšlenkové pochody SS. Žádná lítost, žádná omluva hrůzného konání . Radost ze zabíjení. Na druhé straně schopnost obětí nechat se extrémně ponížit jen pro naději přežití. Včera jsem knihu dočetla a i po 24 hodinách mě nenechává klidnou. Už mám nachystanou další knihu A Lustiga. Věřím, že opět výbornou. Tu jde opravdu o sloh, převyprávění knihy by jí ubralo 80 procent.
Silný příběh, který si zaslouží pozornost. Člověku místy běhá mráz po zádech. Lustigovo vypravěčské umění bylo jedinečné.
Vyjimečně napsaná kniha. osobitým způsobem popisuje život Hanky-Kůstky , která obětuje svoje tělo,aby zachránila svoji duši.
Kniha,která není pro každého čtenáře,ale takové jsou některé knihy p.Lustiga. Pro mě to byl a je PAN SPISOVATEL.
Štítky knihy
prostituce ženy v 2. světové válce holokaust, holocaust východní fronta (2. světová válka)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl vrhnout se na Lustiga. Bohužel jsem docela rychle zjistil že literatura o druhé světové pro mě není.
Krásné zelené oči jsou hlavně o polním nevěstinci a o tom jak se tam patnáctiletá hlavní představiltelka, které přezdívají Kůstka, snaží přežít. Není to ucelený příběh ale je to spíš tok myšlenek a dialogů, které poskují v čase a nastavuje zrcadlo šílené době druhé světové války. Lustig využívá hlavně dialogy se třemi postavami (nebo spíše jejich monology), které tvoří většinu knihy. První dva jsou hauptmann Henstchel, její zákazník a rabín Schapíro, její ochránce potom co Kůstka uteče. Upřímně řečeno oba byly docela nudní – první je prostě moc nezajímavý nácek a rabín se jenom užírá na stovkách stránek tím co Kůstce provedli a jak je s tím Bohem co tohle dovolí. Je to ten třetí dialog co mě zaujal a rozhodně zvedl hodnocení o jednu hvězdu. Obersturmführer Sarazin je prostě psychopat k pohledání. On tu válku jenom nepřežívá, on si ji užívá a čím víc bolesti a násilí tím líp. Po zranění granátem je víceméně impotentní, ale o to víc Kůstku tyranizuje - každá jeho návštěva je spíš soubor testů které může vést k její smrti.
Myslím že málokdo by dokázal napsat takhle neurčitý tok myšlenek dostatečně srozumitelně a zajímavě - Lustig je prostě mistr. Ale téma není pro mě a jako celek mi tohle přišlo docela slabé.