Krasojezdkyně
Jojo Moyes
V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The Horse Dancer, 2009
více info...
Přidat komentář
Je to smutný příběh plný emocí. Kniha se mi líbila, ale favoritem zatím zůstává její kniha Jako hvězdy v temné noci.
Jojo Moyes nesedne rozhodně každému, protože má velmi osobitý styl psaní. Já sama pořádně nevím, jestli mi její styl sednul nebo ne. Píše opravdu "zdlouhavě" popisně, což mi normálně u fantasy knih nevadí, ale u románů to tolik neoceňuji. Knihu "Než jsem tě poznala" jsem hltala jedním dechem, i jiné autorčiny knihy byly fajn, ale do této jsem se nemohla vůbec začíst. Možná je to tím, že nemám žádný vztah ke koním, tak jsem se nemohla do naší hrdinky tolik vcítit. Určitě kniha není žádný propadák a své čtenáře si najde, ale já už se asi nebudu tolik hrnout do autorčiných knih.
Příběh byl poutavý, ale bohužel celá kniha na mě působila velmi smutným dojmem. Všechny postavy se tak nějak utápí ve svých starostech a vše si tím spíš komplikují. Potěšilo mě setkání s Thomem (Schovej mě v dešti). O Sarah a Boa jsem se celou dobu dost strachovala, takže jsem knihu téměř nemohla odložit.
Hlavně asi tak první třetina knihy je poměrně rozvleklá. Jinak je kniha hezká, pěkné téma a líbil se mi konec.
Krásné čtení, kde jsem fandila snad všem hlavním postavám. Poutavý příběh, dobře napsaný...
(SPOILER) Opět krásně oddechové čtení, i když příběh dědečka a jeho ženy mi přišel lehce odbytý, čekala jsem větší návrat do minulosti, ale na celkovém vyznění to nic moc nezměnilo. Happy end se konal.
Skvělá kniha, příběh se mi líbil od začátku do konce. Pohltil mě a nemohla jsem se odtrhnout.
Zajímavé téma, našla jsem si vystoupení na yutube... nádhera.
Pro mě příliš sladký konec, některé věci neuvěřitelné. Ale to asi patří ke stylu románů pro ženy.
Téma knihy je fajn, ale taky jsem měla trochu problém se příběhem prokousat, hlavně první třetina se dost vlekla. Autorka umí i lépe. Přesto to byla fajn oddychovka.
(SPOILER)
Odebírám dvě hvězdičky za příliš nudný začátek.
Potom jak se Sarah vydá do Francie mě to teprve začalo bavit.
Jinak ty přísloví atd. u každé kapitoly...
Úžasné.....
Opravdu!
Spíš slabší kus od této autorky, neb se mi téměř nestává, abych knihu odložila i na vícero dní, což se mi u této dělo. Námět zajímavý, ale něco tomu chybělo. Druhá půlka už svižnější, ale nic až tak překvapivého se v ní neudálo, co by se nedalo předem odhadnout. PS: Věty ve francouzštině naprosto nadbytečné...
Poměrně dlouho jsem se knihou prokousávala, jednou jsem od ní i odešla, po čase jsem ji dorazila. První část se pomalu odvíjí, místy je až rozvleklá, závěr už má rychlý spád. Je to smutný příběh o těžkostech v životě sirotka a lásce ke zvířatům.
Krásný příběh o nekonečné lásce ke zvířeti. Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, ale konec byl dojemný.
(SPOILER)
No to byl ale krasny dojak. Porad jsem mela na krajicku, jak to bylo dojemne a smutne. Kez by i ty realne pribehy dopadly vsechny dobre. Autorcina inspirace mi vyrazila dech.
Nicmene moc nechapu ten anglicky socialni system. Kdyz duchodce skonci v nemocnici, kam jde jeho duchod? To se zadny socialni pracovnik jako nestara, co vsechno musi platit? To mi nejak nejde do hlavy. Pokud se v tom nekdo vyznate, budu rada, kdyz mi to vysvetlite, dekuji.
Zajímavý příběh o dospívající dívce a koni. Miluji koně. Myslím, že by něco podobného mělo být v povinné četbě, aby si lidi uvědomili, jak je důležitá komunikace rodiče s dětmi, vzájemná důvěra. Autorka nahlédla do různých "světů" (bohatí, chudí). Je tam mnoho různých úseků, nad kterými by se člověk měl zamyslet, přesto je to celkem oddechovka. Knihu věnuji jedné chytré a citlivé dospívající dívce, protože tuším, že tam najde, co potřebuje. Ale klidně bych ji doporučila i dospělákům. Znovu si ji číst nebudu, ale četla se celkem dobře.
Krasojezdkyně se mi asi nelíbila tolik, jako autorky předchozí knížky. První půlka se mi vyloženě táhla, asi proto jsem ji četla tak dlouho a za to také ta jedna hvězdička dolů. Druhá půlka knížky to naštěstí vylepšila. Přibylo něco málo děje a to už se knížka dočetla skoro sama.
Ani postavy si mě tentokrát moc nepřitáhly, Sarah mě místy svými reakcemi až vytáčela a ještě navíc jsem se pořád bála, aby se hlavně něco nestalo tomu koni.
⭐️"Myslím, že kdo se stane jezdcem, tomu narostou křídla."
(SPOILER)
Rozeznávám podobná témata, jako v knize Než jsem tě poznala:
- člověk bezmocně upoutaný na lůžko a meditace nad tím, jaký má takový život smysl;
- postava, která kvůli nějakému zranění před světem uzavřela své nitro - tedy v tomto případě asi pět takových postav;
- Francie jako země zaslíbená...
Přidejme ještě malé kázání o tom, jak dětem škodí rozhádaní partneři a rozpad rodiny a máme hotovo. Je to pro mě další z knih, které mě nutí přemýšlet, jak moc by autor měl do beletrie vkládat sebe. Neříkám, že by se měl do něčeho nutit, psát o tématech, které ho nezajímají, ... ale asi mi prostě (obecně poslední dobou) chybí důvěra ve čtenáře. Důvěra, že když budu číst o dívce ze sociálně slabého prostředí, uvidím obraz rozpadlých rodin (bez ohledu na status), autor naznačí, že napnout síly do nějaké smysluplné aktivity (např. jezdectví) může pomoct... tak prostě už není třeba, aby do úst postav vkládal další moudra. Pokud je kniha dobrá.
Tahle kniha NEBYLA špatná. Bavilo mě sepětí s jezdectvím, vztahy i happyend. Ale ta moudra mi prostě připadají do knihy vkládaná na sílu. A když vidím, jak se témata opakují, nějak mě přechází chuť začíst se do dalších dvou knih od stejné autorky, které na mě ještě doma čekají.
Štítky knihy
koně láska pěstounská péče rozvod romantika právníci náhradní rodinná péče thrillery pro ženy prarodiče a vnoučata
Autorovy další knížky
2013 | Než jsem tě poznala |
2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
2018 | Sama sebou |
2015 | Stříbrná zátoka |
Vcelku depresivní, poměrně natahovaný příběh naštěstí zakončený happy-endem. Alespoň něco!
Někdy od půlky mi hlavní hrdinka lezla trochu na nervy. Její pitomá řešení potíží s výmluvou, že se jí pravda nevyplatila?! Zkraje snad, ale když už o jejím hlavním problému pěstouni věděli a snažili se najít východisko...? Koulela jsem očima, jak může být čtrnáctileté děvče tak...grrr!
Coby francouzštinou nepolíbenému čtenáři mi zejména ke konci vadilo poměrně velké množství nepřeložených francouzských vět. Smysl textu moc neunikl, ale mně, jako poctivému čtenáři, to nebylo příjemné.
Celkově bych hodnotila třemi a půl hvězdami, vzhledem k oblíbenému tématu jsem se jako letitý koňák přiklonila ke čtyřem.