Krásy světa
Héctor Tizón
Členitá psychologie postav stojí na jednoduchém půdorysu příběhu: mladý včelař se ožení s energickou dívkou, do jejich života na samotě jen občas vstupuje nákupčí medu. Nečekaná událost však hrdinu přinutí k dvacetiletému odysseovskému toulání světem. Argentinec Tizón je obdivuhodně originální autor, i když si půjčuje Homérovu starou historii, místo trójského válečníka tu však máme bezejmennou figuru, místo putování k domovu hledání sebe sama a místo všudypřítomných antických bohů přírodní "krásy světa". Text je plný pozoruhodně minimalizovaných formulací životních zkušeností a jeho samorostlý autor patří mezi nejoceňovanější představitele dnešní latinskoamerické literatury.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Julius ZirkusOriginální název:
La belleza del mundo, 2004
více info...
Přidat komentář
Vůbec si nemohu vzpomenout, kde jsem na tuto knihu narazila a v jaké souvislosti jsem si ji pořídila. Ale je to velmi pěkné "pořízení". Jednoduchý příběh o opuštění, hledání a samotě, návratu bez sentimentu, který příjemně plyne a navzdory smutnému tématu nepůsobí depresivně. Sama nevím, co se mi na knize tak líbilo, možná to nekomplikované vyprávění složitostí života, popis osob mihnoucí se cestou...
Hledal zapomnění, ale našel sám sebe. Chtěl odejít, ale stejně se vrátil zpátky. Paradoxy života a Krásy světa.
Úsporným a velmi svěžím stylem napsaná próza tohoto argentinského spisovatele. Zcela prostý příběh, a přitom je v něm tolik dynamiky, a to se autor vůbec nepouští do nějakých obsáhlých psychologických výkladů. Možná by se mohl krotit s popisy slunečního světla, ale i to dělá stručně, takže to není nijak zvlášť rušivé. Pár obyčejných postav, jeden neobyčejně obyčejný život a je tu krásná kniha, kterou jsem si opravdu užil.
Štítky knihy
putování včelařství, včelaření Odysseus argentinská literatura hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
2006 | Krásy světa |
2015 | Dům a vítr |
2020 | Strasserova žena |
2016 | Muž odjinud |
2019 | U kolejí |
Taká tá poetická kniha so životnými múdrami, kde som si zazáložkovala niečo takmer na každej strane.
"Stejně jako při bolesti i potmě vypadáme všichni stejně."
"Najvěrnější nejsou ti, co zustávají, ale ti, co se vracejí."
"Možná se zamilováváme jen do představ, které si vytváříme o tom, koho chceme milovat."
"Nejhlubší propasti bývají mezi lidmi."
"Dokud pláčeme, neslouží nám oči k vidění."