Krátká zpráva o stavu duše
David Gustav Benedikt
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506082/bmid_kratka-zprava-o-stavu-duse-zqn-506082.jpg
4
6
6
Otec nikde, matka k ničemu. Věci, které si nepřeješ, ale jsou ti souzeny, a tak nezbývá, než se s nimi konečně vypořádat, a osobnostně růst. Poznat a pochopit, najít vnitřní sílu a žít bez nenávisti. Silný a klidný. Brát život, tak, jak přichází. S humorem a nadhledem. Protože jinak to nejde.
Přidat komentář
Ani nedokážu říct proč, ale strašně špatně se mi to četlo. Jako bych se celou dobu nedokázala naladit na stejnou vlnu s panem autorem. Přišlo mi, že v tom hodně nahuštěném textu vyjadřoval spoustu svých úvah, myšlenek, dojmů, pocitů, vzpomínek... a samotný děj se přitom odehrával tak nějak mimochodem. Připomíná mi to terapeutické psaní s osobním významem pro autora, menším pak již pro čtenáře, byť mohou mít dost podobné mnohé z popsaných zkušeností.
Po knize jsem sáhla kvůli obálce, ta mě zaujala okamžitě, jak jsem ji spatřila. Skoro bych řekla, že ten vševypovídající pronikavý dětský pohled mě zasáhl víc, než text uvnitř knihy.
Upozorňuji, že jsem nevěděla, podle anotace, do čeho jdu a kupovala jsem podle poutavé obálky :) ale zaujala mě právě ta a následně i první kapitola.
Vyprávění o neradostném životě, dětství, dospívání i části dospělosti jednoho českého autora (a nejspíš mnoha dětí a dospělých), místy nenásilně proloženo motivačnímy povzbuzenímy, jak dát sám sebe dohromady, vypěstovat si sebevědomí bez egocentrismu a v podstatě se postavit na vlastní nohy.
Kniha na mě působí jako zbývající, byť nikdy ne poslední, pomyslná tečka, nebo potřeba předat chcete-li, ozdravné (samo?) terapie ke zbavení se svého, převážně z dětství naprogramovaneho a nakumulovaneho smýšlení a nalezení vlastního místa ve světě. Teprve v poslední třetině celé knihy se dozvíme, co je smutným, přesto nejspíš tím skutečným důvodem vlastní osobnostní změny a potažmo celého vyprávění.
Krom oživení pár vzpomínek z vlastního dospívání, jako třeba povinná chmelová brigáda :), je to moc pěkně napsané – stále v krásném, starém stylu vět rozvitých, s osobitým humorem a kupodivu téměř bez chyb, což se dnes velmi cení (speciálně já sama se českým "novodobým" autorům vyhýbám, protože jim prostě psaní nejde, bohužel). A vůbec bych neřekla, že to je čistě román, spíš z 95 % biografie či otevřena zpověď (kdy zřejmě vystihl osud mnoha rodin) a není možné nesoucítit.
Autorovi přeji hodně zdraví a mnoho dalších šťastných let!
BTW Wim Hof mě nebere, motivace může přicházet různými směry :)))
Krátká zpráva o stavu duše
Na to že knihy v tomto žánru vubec nejsou můj šálek kávy, tak se mi kniha opravdu líbila. Autor má opravdu SVŮJ styl psaní a chvílemi to připomíná jako kdyby jste četli něčí deník a o stránku nebo o odstavec dál čtete úvahy na úrovni fylozofie. Celkově je to moc hezky zpracované a to i graficky (oddělení kapitol). 6/10